Píše se rok 1490 a císař Maxmilián I. Habsburský potřebuje dopravit psaní z Innsburcku do Bruselu. Vyšle posla a než ten se vrátí s odpovědí, chvíli to trvá a tak má císař čas přemýšlet. A vymyslí, že aby příště nemusel čekat tak dlouho, nechá mezi těmito dvěma městy zřídit poštovní linku. Tímto úkolem pověřil Franze Taxise, jehož rodina měla již zkušenosti s kurýrními službami pro papeže. Dnes se z Alp do Belgie dostanete autem za necelých devět hodin, letadlem dokonce za pouhých 3,5 hodiny. Poštovní kurýři na konci 15. století to zvládli za pět a půl dne, což byla závratná rychlost, umožněná nově zavedeným štafetovým systémem výměny jezdce i koně po každých patnácti kilometrech. Fungovalo to zřejmě výborně, protože síť stanic se rozšiřovala a rodinu Thurn-Taxisů vynesla přes pozici generálních poštmistrů až do nejvyšších společenských kruhů.
A tady někde můžete do příběhu vstoupit a prostřednictvím deskové hry Poštovní kurýr (v originálním německém vydání nese název Thurn und Taxis) se zapojit do budování nových poštovních tras. Na dobové mapě Bavorska a okolí propojujete sousední města, abyste v nich mohli zřídit poštovní stanici. Nejprve se musíte osvědčit na kratších trasách, s jejich prodlužováním si pak vysloužíte i lepší kočáry pro kurýry. Musíte si ale dávat pozor na konkurenci! Hra sice nepatří k těm, při kterých hráči spolu interagují, to ale nevylučuje, že můžete soupeři škodit a vyfouknout mu příležitost.
Pravidla hry patří k těm jednodušším – během jedné partie do nich pronikne i nový hráč a stráví je i ten, kdo už nechce jen házet kostkou a posunovat pajduláčky v Člověče, nezlob se, zároveň ho ale odrazuje složitost třeba Osadníků z Katanu. Poštovního kurýra si můžete zahrát až ve čtyřech, přitom je ale velmi dobře hratelný i jen ve dvou, aniž by tím herní prožitek jakkoli trpěl. Zkušení hráči nejsou automaticky v roli favoritů, šanci vyhrát mají i nováčci. Stejně tak mohou děti školního věku porazit dospělé. Příjemná je i herní doba, slabá hodinka vás vtáhne do tématu, zároveň ale neznudí – a dost možná si budete chtít dát hned odplatu. Hra zkrátka svá četná ocenění včetně Hry roku v době svého vydání získala zcela oprávněně. A aby té chvály nebylo málo, vypíchnu ještě grafické ztvárnění. Samotná krabice je pěkná, ale nijak zvlášť se nevymyká. Ovšem mapa herního plánu a kartičky s dominantami dvacítky zakreslených měst jsou opravdu nadstandardní. Mnichovský chrám Panny Marie, Křížová brána v Ingolstadtu, norimberský hrad, českobudějovická radnice, salcburská pevnost, plzeňský starý pivovar, dóm v Řezně, katedrála v Curychu, všechny ve své historické podobě, si svým pečlivým vyobrazením říkají o to, abyste svou trasu vedli právě tudy. Jedinečnou výtvarnou podobu dal této hře Michael Menzel a na svých webových stránkách ukazuje i prvotní návrhy a jejich postupnou úpravu do konečné podoby.
Až si třeba po příští návštěvě poštovního úřadu budete potřebovat spravit pochroumané nervy, sáhněte po Poštovním kurýrovi!
Seyfarth, Karen; Seyfarth, Andreas: Poštovní kurýr. MindOK 2005.