Když si ta dvě slova zadáte do vyhledávače Google, nabídne vám přibližně 6,5 miliónů výsledků. Jestli se vám z toho čísla zatočila hlava, nezkoušejte je zadat v angličtině, to by na vás totiž vychrlil nabídku s bezmála dvaadvaceti milióny! Dobrá zpráva je, že na internetu vlastně vůbec hledat nemusíte. Stačí totiž ta dvě slova vyslovit, a každému, úplně každému, se přitom něco vybaví. Nejspíš obrázky, třeba hrbolatá koule s květinou pod skleněným poklopem, nebo krabička s dírkami. Pravděpodobně i citáty, jako ten, že poušť je krásná právě tím, že někde skrývá pramen, nebo že Oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem. A přestože jsou i tací, kteří ten příběh nikdy nečetli, nebo kteří mu nikdy nepřišli na chuť, tipuju, že většině lidí jeho poetika a symbolika velmi příjemně rezonuje v jejich duši. Stačí si říct: Malý princ.
Dnes je mu už něco přes sedmdesát a je hodně slavný, tak slavný, že se z knih dostal na filmová plátna a dokonce i na francouzskou padesátifrankovou bankovku – za kterou si ovšem dnes nic nekoupíte; inu, nic není dokonalé. Vlastně, něco možná ano: hra Malý princ. Udělej mi planetu, inspirovaná Exupéryho příběhem, je vážně hodně dobrá.
K zahrání si vystačíte s jedním až čtyřmi spoluhráči, osmdesáti kartičkami a zhruba půlhodinou času. Ideálními parťáky jsou děti řekněme mezi šesti a šestadevadesáti lety. Ty totiž bude skládání planety z kartiček s Exupéryho obrázky nejvíc bavit. Každý hráč jich v průběhu hry získá celkem šestnáct. Většina z nich mu zaplní planetu sopkami, lampami, růžemi i baobaby, beránky, liškami, hady a slony a nasvítí ji nesčetnými hvězdami a západy slunce. Postavy čtyř rohových karet pak určí, kolik bodů za takto zabydlenou planetu hráč získá. Pro pravidla odkazuji na stránky vydavatele, stojí za podívání už jen pro svou grafickou podobu. Právě výtvarná stránka hry a taky jednoduchost pravidel a jinakost každé nové hry mohou za vysokou návykovost této hry. Zkrátka budete chtít hrát znovu a znovu. V závislosti na tom, zda budete mít na kartách postav Hvězdáře, Zahradníka, Krále nebo přímo Malého prince, uděláte jednou planetu s mnoha západy slunce, jindy s jedinou růží, budete doufat, že se vám na ní nepřemnoží baobaby, nebo naopak budete sbírat co nejvíc beránků. To, ve které fázi hry do ní jednotlivé postavy vstoupí, či zda se pustíte do varianty se skrytými postavami, vnese do vaší strategie prvek napětí a jisté nepředvídatelnosti. Hra končí pro všechny ve stejnou chvíli, nikdo se tedy nebude nudit koukáním na ty, kdo ještě dohrávají. A nikdo nebude smutný, ani když po sečtení bodů nevyhraje – vždyť vytvořil krásnou planetu. A to není vůbec málo!
Bauza, Antoine & Cathala, Bruno: Malý princ. Udělej mi planetu! REXhry. Brno 2013.