top of page
  • Text: ťuhýk - foto: ťuhýk

Modlitace


Je to příběh o týpkovi, který je odsouzen za zabití a ve vězení si osvojí specifický způsob modlitby, který autor toho příběhu, Lucius Shepard, nazývá v originále „prayerstyle“. Nejsem zrovna cílovým čtenářem produkce nakladatelství Gnóm a jméno jeho hlavního hybatele a překladatele Jakuba Němečka mi ještě před pár týdny nic neříkalo. To se ale změnilo a troufám si tvrdit, že se mi svým překladem knihy Americká modlitební příručka zapsal do paměti na zbytek života. Pro výraz prayerstyle totiž vymyslel geniální novotvar: modlitace.


Wardlin Stuart, týpek ze zmíněného příběhu, se nejprve modlí za cigarety, návštěvu, dopis a jiné drobnosti. Časem ale začne sepisovat modlitby i pro ostatní vězně. Jsou to dlouhé básně a vycházejí z přesvědčení, že modlitba vlastně není o náboženství a že je to spíše úsilí vůle, co ovlivňuje splnění přednášených proseb. Jejich adresátem tak ani není žádný bůh. Jakkoli podivný se vám tento způsob modlení může zdát, Wardlinovi přinese ženu, propuštění na svobodu, slávu a spolu s ní fanatické příznivce i úhlavní odpůrce.


Na amerického čtenáře musí příběh působit mnohem intenzivněji, ale i mě, čtenáře ze starého kontinentu, obohatil autorův pohled na popularitu. Co udělá s člověkem, jak dokáže zneužít myšlenku, proč se místo zlata a perel spokojí s bižuterií.


„Víte, se slovama je problém. V poslední době si uvědomuju, že zrovna moc významu nenesou. Jsou skvělý v tom, že mají určitej účinek, a v tom je taky jejich skutečnej smysl, v tom jejich dopadu. Ale jako forma komunikace jsou dost na prd.“


Kolikrát už mi došla slova. A což teprv, když dojde řeč na to, co nás přesahuje, co neumíme pořádně ani uchopit, ani popsat. Podle Richarda Rohra by každé mluvení mělo začínat díváním se:


Hmotná realita, příroda, předchází všem slovům o duchovních věcech a zakládá je. Musíme se na skutečnost nejdříve zadívat kontemplativním způsobem, než začneme vyjadřovat slovy, co si myslíme, že vidíme. Všechna slovní vyjádření jsou z podstaty věci metafory, nikdy prvotní řeč nebo prvotní vidění. Dobrá definice kontemplativního vidění je „dlouhý milující pohled na Skutečnost“.


Teprve dlouhý milující pohled dokáže nahlédnout pravou podstatu i v odrazu zakřiveném sklíčky našich nasazených brýlí. Ostatně sám Rohr na jiném místě své útlé knížečky, do češtiny přeložené pod titulem Číst Bibli jako Ježíš, nabízí ještě další definici kontemplace půjčenou od kvakerského teologa Parkera Palmera, podle kterého je rozjímání „jakýkoli způsob, kterým člověk rozbíjí iluzi a dotýká se reality“.


Rezonuje to ve mně už několik dní. V duchu tohoto vymezení kontemplace se dá i moje záliba, či spíše potřeba číst chápat jako meditace. Těší mě objevovat v beletrii, ve které někteří vidí jen bižuterii, drahokamy, které svou ryzostí dokážou odlomit kousek mého iluzorního života a poodkrýt Skutečnost. Jako třeba následující rozhovor hlavních postav Shepardova románu:


„Mám takovou teorii.“ – „Sem s ní.“ – „Moje pocity, moje myšlenky,“ řekla, „jsou totálně rozházený, obzvlášť když jsem sama. Jako když se rozvíří prach na podlaze. Myslím si, že všichni jsou na tom víceméně stejně. Jako kdyby nikdo z nás nebyl skutečný, ale stával se skutečným až pro druhý. Nabudeme tvaru, kterej se přizpůsobí tomu, čím jsme pro… ten jejich tvar.“ /…/ „Když někde sedíš sám,“ pokračovala, „a nejseš na nic soustředěnej, tak všechny tyhle napůl zformovaný myšlenky, přání a zlomky vzpomínek, všechen duševní bordel… ti začne plavat v hlavě, ne?“ – „Jo, jistě.“ – „Já to tak mám,“ prohlásila. „A myslím si, že to tak má každej. Ale někdy potkáme lidi, díky kterejm jako bysme nabyli pevnej tvar. Jako ty a já.“


Mám takovou teorii: Je Někdo, komu se jevíme skuteční a nevnímá nás zkresleně. A my svůj vlastní tvar rozpoznáváme tím jasněji, čím více na sobě necháváme spočinou Jeho pohled. Není to snadné, protože dokud žijeme, zůstává pro nás tajemstvím, tak velkým, že se ani neshodneme na jeho jménu. Mám za to, že žiju, abych hledala a nechala se najít. Jakýmkoliv způsobem, který rozbíjí iluzi a dotýká se reality.


Shepard, Lucius: Americká modlitební příručka. Gnóm! 2020. Překlad Jakub Němeček.

Rohr, Richard: Číst Bibli jako Ježíš. Barrister & Principal 2021. Překlad Jan Spousta.


bottom of page