www.laniusminor.cz

© 2016-2019 by Marie Jandová Created with Wix.com

Dva prstýnky, veselý oslík a zlatá rybka

Když už někdo slaví sedmisté narozeniny a jste zváni na oslavu, sluší se alespoň na chvíli na ni zajít, zvlášť když trvá déle než sto dní - to se těžko hledají výmluvy, že vám to nevyšlo. Tak jsem se jedné horké červencové soboty vypravila do Valdštejnské jízdárny na K700 i já. Teda být to klasická oslava, byl by to docela propadák: Ačkoliv nechal Karel IV. vysázet hned několik vinic, poháry zely prázdnotou, a možná proto chyběli i hudebníci. A přesto jsem zírala. Však bylo na co!

Kdo přežije morovou ránu a útok kobylek hned u vstupu, může shlédnout exponáty tu těsněji, tu volněji spojené s císařem Karlem, které byly na výstavu svezeny hned z několika států. Nejpočetnější zápůjčky pocházejí z Německa, kam se výstava na podzim přesouvá na svou druhou štaci, do Norimberku. Právě odtud, z katolického kostela postaveného na místě synagogy, jež vzala za své při protižidovských pogromech v roce 1349, pochází sousoší Zvěstování Panně Marii. Při pohledu na Mariino pěkně zakulacené bříško to vypadá, že anděl přináší podobně neaktuální zprávy jako dálniční informační systém, ale prý to byl v tehdejší době poměrně běžný způsob ztvárnění Gabrielova poselství.

Až z Paříže přiklusal do Prahy jeden moc veselý oslík. Z toho zvířete vyzařuje veliká radost, nejspíš z toho, že má tu čest nést na svém hřbetě Ježíše. Mistr Bertram z Mindenu věděl, co Krista po vjezdu do Jeruzaléma čeká, oslíka ale ponechal ve sladké nevědomosti. Roztomilé bylo taky stádečko na modelu Pražského hradu v podobě ze 14. století. Dva maličtí pastýři měli na starosti původně snad čtrnáct maličkých oveček, ale já se dopočítala jen třinácti, po té čtrnácté zůstaly jen otisky kopýtek. Třeba se jen zašla podívat trochu blíž na některý z exponátů výstavy.

Možná na některou z kronik, nebo na modlitební knížku císařovy sestry Jitky (Bony) Lucemburské, anebo spíš - lze předpokládat, že ovce nejsou příliš zběhlé v četbě středověkých textů - odcupitala obdivovat vyšívanou kazuli z Rokycan či mitru merseburského biskupa. Při pohledu na precizní provedení vzorů z tenounkých hedvábných nití a s trojrozměrným efektem se mi vzpomínky zatoulaly do hodin ručních prací, jak se mé upocené prstíky snažily křížek vedle křížku ozdobit ubrousek pro maminku. Krumpléř by ze mě nikdy nebyl.

O kousek dál je vystavena Zlatá bula. Císařské zákony z roku 1356 byly v platnosti až do roku 1806. Teda nevím, jestli a jak často byly novelizovány, ale doba je to z dnešního pohledu pozoruhodná. A třeba následující úryvek z textu buly je aktuální dodnes: "Můžeš vše, věčný Bože, jsi jediná naděje světa, buď s námi, tvůrce nebes, ty, který jsi založil vesmír, pamatuj na svůj lid."

Kurátorům výstavy to neříkejte, ale replika císařské koruny mě nechala chladnou. Na rozdíl od snubního či zásnubního prstýnku v jedné z bočních vitrín, který prý nese vyrytý nápis: "Bůh dá, děvečka dobrá, bude lepší." A ještě jeden prstýnek mě zaujal, možná úplně nejvíc z celé expozice. Byl navlečen na prsteníčku levé ruky Madony z Rouchovan, sochy z lipového dřeva v životní velikosti. Jak v té ruce držela dítě, byly její prsty s lehce roztřepenými nehty přímo v úrovni mých očí a ten prstýnek s kamínkem jako by ani nebyl vyřezávaný.

Opravdu bylo na co koukat. Škoda jen, že zjistit, na co vlastně se člověk dívá, vyžadovalo poměrně velké úsilí. Přílišný design je někdy zkrátka na škodu a umístit popisky k vystavovaným předmětům vytištěné malým stříbrným písmem na šedé destičce na tmavý panel určitě patří k těm horším nápadům, stejně jako popisky na vitrínách čitelné pouze z podřepu. Nabízí se doprovodné texty neřešit, anebo si stáhnout mobilní aplikaci s textovým a zvukovým průvodcem k vybraným devětadvaceti exemplářům.

A nakonec ještě jeden tip (nejen) pro ty, kdo se na výstavu teprve chystají. Až si všechno pěkně prohlédnete, vyjděte východem do Valdštejnské zahrady. V jezírku tam kromě kachen, kachňátek, kaprů a kapříků plave taky pár zlatých rybek. Zkuste některou oslovit. Za pár slov v češtině bude tak vděčná, že vám určitě ráda splní nějaké přání!

 

Karel IV. a jeho doba. 15. května – 25. září 2016. Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna.

 

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now