www.laniusminor.cz

© 2016-2019 by Marie Jandová Created with Wix.com

Případ deseti uzdravených

 

V kostele se dnes četl úryvek z Lukášova evangelia o uzdravení deseti malomocných (Lk 17, 11-19). Kdysi před léty jsem si zkusila představit, jak asi příběh pokračoval, a výsledkem byl tento apokryf:

 

1.

Z rozhovoru manželů Primusových před jejich domem, jak jej otevřeným oknem vyslechl jejich soused:

„Ráchel, ženo moje, tak jsem se ti vrátil!“

„Pomátl ses na rozumu, muži? Chceš nakazit děti? A co když tě tu někdo uvidí.“

„Ráchel, holubičko moje sivá, vždyť ses na mě ještě ani pořádně nepodívala.“

„A co bych jako měla na tobě… Muži, ty… ty…“

„Jsem zdravý, ty můj kvítečku líbezný. Zdravý jako dřív.“

„Jak je to možné? To jen tak? Samo od sebe ti to zmizelo?“

„No samo asi ne. Uzdravil mě a ještě pár dalších nějaký muž, prý je z Nazaretu a už několik lidí uzdravil.“

„To se mi nechce líbit. Jestli ona to není nějaká levárna.“

„Jako že by se to vrátilo? Ale jdi ty! Podívej, jsem dočista zdravý. Tak už se mě konečně přestaň bát a dej mi pořádnou pusu. Tolik jsem se na tebe těšil! Jen co jsem se ukázal v chrámě, rovnou jsem utíkal za tebou!“

„Já nevím. Neměl bys raději vyhledat toho muže a přeptat se na to?“

„Rachejtličko moje, já ti nerozumím. Jako bys ani neměla radost, že mě máš zase doma. Kdybych nešel rovnou k tobě, to bys mi pak vyčítala a spílala, že se toulám kdovíkde a na rodinu nemyslím. A když si to namířím nejkratší cestou k tobě, posíláš mě pryč.“

 

2.

Z černé kroniky regionálních novin:

Včera v pozdních večerních hodinách obešel pan D. několik domů v blízkém okolí, pod různými záminkami vylákal ven muže, kterým poté nadával a vyprovokoval je k fyzické potyčce. Pět mužů utrpělo vícečetná zranění, tři museli vyhledat lékařskou pomoc kvůli zlomenině a několika dalším přálo štěstí a vyvázli jen se škrábanci v obličeji. Pan D. žádná vážnější zranění neutrpěl. Všichni postižení znali pachatele z dřívějška jako muže spořádaného a klidného. Již několik let trpěl vážnou nemocí a pobýval dlouhodobě mimo domov, nyní se však vrátil vyléčen zpět. Na dotaz po motivu svého činu pan D. odpověděl, že chtěl dotyčným jen oplatit posměšky, nadávky a kameny, kterých se mu od nich dostalo během jeho nemoci. Obviněný je dále vyšetřován na svobodě.

 

3.

Z přepisu tiskové konference sportovního klubu Lazar Betánie:

Gabriel, The Heaven Post: Pane Trojko, všichni si Vás pamatují jako stěžejního hráče týmu Lazar Betánie a jistě nejen sportovní fanoušky těší, že se vracíte zdráv a v plné síle do reprezentace. Jak se díváte na svou nemoc a jak si vysvětlujete to uzdravení? Povídá se, že to byl zázrak.

Matredy Trojka: Děkuju za dotaz. Tak ta nemoc, tak tu bych teda nikomu nepřál. Tak já jsem ji bral jako výzvu, že jo. Jako překážku, která se mi staví do cesty. A překážky jsou od toho, aby se překonávaly, že. Tak já jsem to tak chápal, že tu překážku musím jako překonat. Tak já nejsem z těch, co by jako brečeli a složili ruce do klína a odevzdali se osudu. Každý svýho štěstí strůjcem, že. Bylo to hodně těžký. Tak třeba jako když Vás všichni odepíšou. Ale tak já jsem zatnul zuby a tvrdě jsem si máknul. Nemoh jsem sice chodit na tréninky, ale moh jsem na sobě pracovat. Tak jsem si udělal něco jako individuální plán, že. A myslím, že když má člověk jako vizi, cíl, za kterým si jde, a pevnou vůli, tak může dosáhnout všeho. Nepochyboval jsem, že se z toho dostanu. Tak já jsem taky zaslech, že to je zázrak, že jsem se z toho jako dostal. No tak já bych myslím řekl, že to bylo zasloužený a tvrdě vydřený.

 

4.

Z televizní debaty s několika zázračně uzdravenými:

Moderátor: Pane Čtvrtku, změnilo Vaše uzdravení nějak Váš život.

Pan Čtvrtek: Bezpochyby, těším se, že se vše vrátí do starých kolejí a budu žít tak jako před tou nemocí. Jen co opadne ten rozruch kolem toho všeho. Víte, už mi začíná vadit, jak všichni pořád omílají, jaký to byl zázrak. Jako by to nestačilo říct jednou. Rabbi Ješua přece už dlouhou dobu není někým neznámým. Vsadil bych se, že většina televizních diváků už ho někdy vyhledala, chtěli si poslechnout, co mluví, a možná některé taky uzdravil. Nechápu, proč se tedy kolem tohoto případu strhl takový povyk. Ten člověk má dar uzdravovat, tak je přece jedině správné, že toho daru využívá, ne?

 

5.

Z policejního protokolu s panem Paterou, obviněným z toho, že pod vlivem alkoholu rozbil zařízení hostince U černý vovce:

… ze začátku sem tomu nemoh uvěřit, jako že sem úplně čistej, to bylo fakt neskutečný. Nechtělo se mi jít jen tak vobyčejně domů, to chce pořádnou voslavu, řek sem si. A tak jsem brnknul pár kámošům. No, vůbec mi nechtěli věřit, že prej to na ně hraju, tak sem jim řek, ať jako přídou k Černý vovci a přesvědčej se sami, no a asi byli víc zvědavý než podělaný strachy, tak teda jako přišli. Ty teda valili voči, to Vám povím. A každej si chtěl se mnou připít, no a já jsem si musel připít se všechněma, to se jináč nedá, aby člověk někoho neurazil, že jo. No a asi sme se napili tak ňák krapet přes míru, no, já už si to nepamatuju, když to říkáte, tak sme tam asi fakt mohli něco rozbít, no, to já už fakt nevím. Já to zaplatím, to zdraví mi za to stojí, to se fakt muselo zapít…

 

6.

Ze záznamu rozhlasového pořadu „Pozvání přijal…“

Moderátorka: A po písničce se Vám opět hlásíme živě z našeho rozhlasového studia s pořadem Pozvání přijal… Tentokrát mé pozvání přijal pan Šesták a povídáme si spolu o nemoci a uzdravení. Pan Šesták je jedním z těch, kdo byli nedávno uzdraveni Ješuou z Nazaretu v rámci toho, o čem se dnes mluví jako o případu deseti malomocných. Své dotazy na našeho hosta můžete volat i Vy. A už se nám hlásí nějaký posluchač.

Posluchač: Dobrý den, tady posluchač z Jericha. Já bych se Vašeho hosta rád zeptal, co bylo to první, co udělal, když se ukázalo, že je zdravý. Děkuju.

Pan Šesták: Zdravím pana posluchače. To první, co každý uzdravený musel udělat, bylo jít se ukázat kněžím. Ale to asi pan posluchač nemyslel. Co jsem tedy udělal pak? Možná to některé překvapí, ale já jsem šel do práce. Víte, mám s jedním společníkem jeden krámek na takové menší vesnici. Docela se nám hezky dařilo, než jsem onemocněl. Ale pak na to zůstal můj společník sám. Věděl jsem z doslechu, že se poctivě snažil. Mohl prodat můj podíl, ale neudělal to. Hodně se nadřel a celou dobu čekal, že se vrátím a budeme v obchodě pokračovat spolu. Tak jsem nechtěl otálet už ani chvilku a šel jsem přiložit ruku k dílu. Je hodně lidí, kteří na práci nadávají. Když jsou utahaní, je to pochopitelné. Ale dokud člověk nepozná, jaké to je nemoct pracovat, tak asi nepochopí, jak moc jsem se do té práce těšil. A věřte mi, nebylo to jen kvůli těm penězům, které mi kvůli mé nemoci utekly.

 

7.

Z e-mailu Ešbána Sedmy příteli:

… nakonec už nás chodilo deset. Ne že bychom si kdovíjak rozuměli a byli nějací velcí přátelé, ale v nouzi je dobré nebýt sám. Navíc, když jsme se odvážili jít do obydlenějšího kraje. Museli jsme volat Nečistý, nečistý! Ani netušíš, jakou potupu člověk přitom zažívá. A teď si představ, že tím krajem zrovna procházel i ten Ješua. Někdo už o něm říkal, že prý umí uzdravovat, a někteří z nás navrhovali, abychom ho vyhledali. Ale než jsme se mohli dohodnout, on sám se nám připletl do cesty. Tomu teda říkám náhoda! …

 

8.

Z diáře pana Vosmíka, člena představenstva zdravotní pojišťovny:

JEŠUOVI Z NAZARETA (LÉČITEL) ZASLAT PROSPEKT A ZVÝHODNĚNÉ SMLUVNÍ PODMÍNKY (PROTISLUŽBA ZA UZDRAVENÍ)

 

9.

Z dopisu na rozloučenou, který zanechal pan Devátý své sestře:

… až najdeš tento dopis a budeš číst tyto řádky, bude už jistě celá vesnice a tedy i ty vědět, co se nedaleko přihodilo – jak nějaký rabbi z Nazareta uzdravil několik malomocných. Vím, jak těžce jsi nesla mé postižení, a tak tě jistě naplní velikou radostí, že tvůj bratr je jedním z těchto uzdravených. Snad se podivíš, že se o své štěstí s tebou nedělím osobně, a věř, že mě samotného mrzí, že v tuto chvíli nemůžeme být spolu. Ale hodně jsem přemýšlel, jak bude vypadat můj další život, a rozhodl jsem se opustit vesnici, kde mě všichni znají. Doufám, že to pochopíš. Nebylo to snadné učinit tento krok, ale nedokázal bych se denně vídat se sousedy, kteří všichni znají mou minulost, kteří všichni vědí o mé nemoci. Navzdory navrácenému zdraví bych pro ně zůstal už napořád ten malomocný. Tu ostudu bych nesnesl. Zvažoval jsem, že bych se přidal k učedníkům toho muže, ale ani mezi nimi bych se necítil dobře. Být někomu zavázaný mi nikdy nebylo příjemné. Neboj se a nepátrej po mně, sám se ti ozvu…

 

10.

(Kdo z vás je ten desátý, hoď první kamenem.)

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now