www.laniusminor.cz

© 2016-2019 by Marie Jandová Created with Wix.com

Kámen na kameni

 

Přijměte pozvání na další výlet po řeckém Thassosu. Minule jsme se potulovali po nádherných plážích, tentokrát se podíváme do vnitrozemí, do vesnice Theológos. Být tu v květnu, předjedou nás závodníci na kolech. Jízda ve zdejším extrémním kamenitém terénu je představitelná stejně obtížně jako to, že se tu běží maraton. A přece se najdou Řekové, Bulhaři, Rumuni, Dánové, Britové a další Evropané, kteří nastoupí na start závodu, pojmenovaného podle nejvyšší hory ostrova Ypsarion 44K. Výsledková listina loňského roku drží čestnou stráž nad čtyřiceti dvěma jmény těch, kteří závod v časovém limitu dokončili. Považte, že zatímco vítězům tradičních maratonských tratí se stopky v cíli zastavují na dvou hodinách a pár minutách, tady obnášel nejrychlejší čas minulého ročníku zhruba čtyři a půl hodiny a v mé věkové kategorii veteránů dokonce téměř šest hodin!

Naštěstí pro nás je září, běžci žádní, i turistů už se tu motá málo, míň než koz určitě. Theológos kdysi skýtal ostrovanům ochranu před piráty a až někdy do 2. poloviny 19. století byl hlavním městem Thassosu. Zašlou slávu dnes dokládá hned několik kostelíků a folkloristické muzeum. Pokud jde o folklór: pravidelně jednou do roka se zde předvádí tradiční řecká svatba a v sezóně se zde několikrát do týdne konají řecké večery. Před tavernou Avgoustos, která tato představení místních Evy a Vaška hostí, postává padesátník v kapitánské čapce. Mrkne na nás, odkud že jsme, a pak se slušnou češtinou zeptá, jak se máme. To už nás usazuje ke stolu a za chvíli před námi přistává talíř grilovaných mas. Nad kůzlečím se olizujeme až za ušima. Jinak je ale tahle past na turisty místem dosti bizarním: původně malá restaurace byla rozšiřována různými přístavky a přílepky, až se z ní stala jedna obludně velká ratejna s okapy uvnitř. Mnohem víc řeckosti a tradice dýchá z ševcovské dílny o pár kroků dál. Mé útlé nožky se však do ještě útlejších sandálků nevejdou, a tak dál pochoduju ve stařičkých keenech, co pamatují leccos krom vlastní původní barvy.

Úzkými dlážděnými uličkami mezi domky s břidlicovou střechou v různém stádiu rozkladu míříme za vesnici. Na dohled posledním stavením stojí malá kaplička. Zkouším vzít za kliku a vida, je odemčeno. Prostý venkovský svatostánek s několika nesourodými ikonami je promodlený od hliněné podlahy až k plochému trámovému stropu. V altánku před kapličkou nelze neposedět – už jen pro ten výhled. Na okolních zalesněných svazích nás upoutávají široké vykácené pásy, paměť hašení lesních požárů. V další cestě pokračujeme kolem pozůstatků starobylé vápenné pece, a pak už je to co by jedním ze zdejších kamenů dohodil k dochovanému mostu z 18. století, který spojoval řecké křesťanské osídlení s tureckou čtvrtí v Theológosu. Koryto řeky se teď na podzim zalyká žízní a odpadky, ale na jaře prý lze z mostu vidět malý vodopád. Bytelná kamenná cesta lemovaná špalírem litinových lamp vede dál zpátky do vesnice. Svou paralelní pěšinu si tu vyšlapaly kozy. Nakrucují se před námi jako laškovné parádnice s rohy, co vypadají jako lokny. Doprovodí nás skoro až k dalšímu kostelu, který je však zavřený. A to už jsme zpět ve vesnici a u auta a za pár minut i dole na pobřeží. Na rozdíl od onoho bílého vozu, který jako Růženka obrůstá trním. A jestli se neprobudil, spí tam doteď.

 

 

 

 

 

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now