www.laniusminor.cz

© 2016-2019 by Marie Jandová Created with Wix.com

Kočičí koupel

 

Zborcené harfy tón, obří trpaslík, suché WC, přesný odhad, veřejné tajemství… jeden oxymóron krásnější než druhý. Dovolte mi obohatit sbírku vydařených protimluvů o kočičí koupel. Slyšíte to tam? Ne? Tak to jste asi ještě nikdy žádnou kočku nekoupali. My už ano a následující řádky sepisuji za účelem vzbuzení hlubokého soucitu. Nechám na vašem uvážení, zda vám bude líto nás, anebo naší kočky.

 

Chovatelé šlechtěných plemen prý koupou své mazlíčky před výstavami. Jejich rozhodnutí, dobře jim tak. V zásadě ale platí, že vystavit kočku jakémukoliv kontaktu s vodou (mimo té v misce, určené k doplnění tekutin) je nesmysl. Jenomže to asi nějak opomněli zmínit ve skriptech, z kterých studoval Mišákův veterinář. Když jsme za ním přišli s tím, že má kocour nějaký kožní problém, obrátil se k pacientovi („Co ty, prde!"), pečlivě ho vyšetřil, odstranil mu zubní kámen, vyčistil mu uši a pak nás vybavil podezřele velkou lahvičkou zvířecího šampónu s instrukcí, abychom ho s ním dvakrát týdně koupali. KOUPALI! DVAKRÁT!! TÝDNĚ!!!

 

Prohlídka skončila dříve, než jsem si stihla říct taky o vyčištění uší a než mi stihl dojít plný význam těch slov. To nemohl myslet vážně?! Stopadesátimililitrová lahvička Dermilenu v ruce byla důkazem, že zjevně myslel. A protože má naši důvěru a kocour naši náklonnost, vyhrnuli jsme rukávy a šli jsme na to.

 

No, tak rychle to nebylo. Týden jsme sbírali odvahu. A studovali doporučený postup. A následně veškerou nasbíranou odvahu ztráceli. A rukávy zase shrnovali dolů, protože každá vrstva mezi drápy a tělem se hodí. Sáhla jsem po mém oblíbeném návodu na kočku od certifikované konzultantky na zvířecí chování Pam Johnson-Bennett nazvaném Think Like a Cat. Kdo jen trochu myslí jako kočka, nebude zvíře ani sebe vystavovat zbytečnému stresu. Jenomže to asi nějak opomněli zmínit ve skriptech… Stop. Nesmíme se zacyklit. Řeklo se koupat, tak koupat.

 

Takže hurá do toho, půl je hotovo. Prrr, ne tak zhurta. Půl hotova v tomto případě nestačí, nechcete přece, aby vám po bytě lítalo zmáčené strašidýlko a cákalo kolem sebe nespláchnutou pěnu. Dobrá příprava je základ úspěchu. Začneme uvážlivým výběrem místa, na které se vyplatí nahlížet jako na bojiště. V našem bytě byl nakonec vybrán kuchyňský dřez. Proti hovořila skutečnost, že ačkoliv je naše kuchyň vcelku malá (což se pro tento účel hodí), je volně propojená s poměrně velkým obývacím prostorem (což v chystané akci představuje strategickou slabinu). Rozhodl však pohodlný přístup k dřezu s dostatečným manipulačním prostorem pro dva lazebníky a potřebné propriety.

 

Veškeré pomůcky je nutno mít nachystané předem a na dosah ruky. Na dno vydezinfikovaného dřezu jsme hodili ručník číslo jedna. Na kuchyňskou linku hned vedle dřezu jsme postavili lavůrek s příjemně teplou vodou. Jako teploměr posloužilo naše předloktí, i když nám bylo jasné, že Mišákovi nebude příjemná žádná teplota. Místo prostředku na mytí nádobí zaujal šampón. Dále jsme si připravili mořskou houbu, ručník číslo dva, tři, čtyři, pět a šest, fén a dezinfekci. Seznam v příručce uváděl i vatičku do uší, myšleno zvířátku, aby mu do nich nezatekla voda. To jsme si odpustili, uvažovat by se dalo o špuntech do uší pro lidi, aby odtlumily úpěnlivé mňoukání nevinné oběti.

 

Co se může nezkušeným jevit jako nečestný boj dvou proti jednomu, je ve skutečnosti jen zoufalý pokus o jakés takés vyrovnání lidských sil těm kočičím. Rozhodně ještě dřív, než začnete cokoliv chystat a určitě dřív, než napustíte vodu, ostříhejte kočce drápky. Všechny. Poškrábaní budete i tak, můžete ale minimalizovat šrámy a snížit spotřebu dezinfekčního prostředku.

 

No a pak už to neokecáte, zhluboka se nadechnete a vrhnete se na to. Nejcennější jsou první vteřiny, než si to nebožátko uvědomí, co se chystáte provést. Já jednou rukou svírala kocoura za límec a druhou mu znehybňovala tlapky, Petr mezitím stihl houbou namáčenou v lavůrku zmáčet Mišákova záda a bůčky. Během vmasírovávání šampónu jsme dvojhlasně pronášeli tišící formulky, pomáhající spíš nám, než kocourovi. Smývání šampónu sprchovým nástavcem bylo onou fází celé akce, která prověřila, jak dobře jsme ostříhali drápky, a zároveň připomněla, že drsňákovi z ulice sice chybí jeden zub, pořád ještě jich ale má hodně a jsou funkční. Asi by bývalo bylo lepší spláchnout šampón poléváním vodou z lavůrku. Při následném zapnutí vysoušeče nás vytřeštěné zorničky přiměli přístroj vypnout a sáhnout po hromadě ručníků a nasát do nich co nejvíc vody. To byla nejsnazší část celé operace, nejen s vidinou brzkého vysvobození, ale především proto, že zvíře zabalené do ručníku je přece jen snáze ovladatelné.

 

Následuje klidová fáze. Všichni zúčastnění si bez ohledu na své chování ve fázi předchozí zaslouží velkou pochvalu, odměnu, klid a teplo. Velká pochvala nám, že nemáme vytopenou kuchyň a na zácloně nám nevisí mokrý bubák. Velká pochvala Mišákovi, že nás nezrasoval do krve a že se neurazil.

 

Dobře to dopadlo, chtělo by se říct a oddychnout. Neslyšet ozvěnou to DVAKRÁT TÝDNĚ. Že jsme si ale nenechali vyčistit ty uši, slyšeli jsme, co jsme slyšet chtěli: DVAKRÁT V TÝDNU. Takže jsme to za dva dny zopakovali. A vida, ta srst na bůčku se mu zlepšila, vážně, že? Jasně! Teď už jen stačí, aby mu dorostla nová srst. Další koupání je zbytečné. Že jo? Jasně!

 

Douška závěrem: Jak si představuje lázeň on, nám Mišák předvedl na chalupě. Rozkládala jsem na půdě na plachtu květy černého bezu na sušení. Přišel, očichal, lehnul a hezky se v něm vyválel. Kočičí aromakoupel – to není protimluv. Mňowgh.

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now