www.laniusminor.cz

© 2016-2019 by Marie Jandová Created with Wix.com

Králíci a hroznýši

 

Králíci a hroznýši jsou dobrá četba před volbami. A je to dobré čtení i po volbách. Je to prostě dost dobrá knížka.

 

Její autor, Fazil Abdulovič Iskander prožil svůj život ve Svazu sovětských socialistických republik, ale jak už jeho jméno napovídá, nebyl ruského, leč abcházsko-íránského původu. Na konci 70. let 20. století napsal bajku Králíci a hroznýši, satirické podobenství totalitních režimů. Bývá přirovnávána k Orwellově Farmě zvířat, Iskanderova kniha je ovšem jiná a plně svá. Zatímco u Orwella lze jednotlivé zvířecí postavy ztotožnit s konkrétními historickými jedinci – Leninem, Trockým, Stalinem, v Iskanderově příběhu nesou zvířátka obecná jména – Hloubavý, Dychtivý, Šilhavý, Básník, a reprezentují tak více nějakou vlastnost, přístup k životu, než konkrétní bytost. Na rozdíl od tradičních bajek navíc nejsou plochá, jako vylisovaná rostlinka v herbáři, ale plně prostorová, pochybující, toužící, váhající, dumající a tím vším vystupující ze stránek a nabírající třetí rozměr. Laciné ztotožnění se se slabšími králíky nepřichází do úvahy, navíc taky není králík jako králík.

 

Králíci a hroznýši jsou v první řadě bajkou o strachu. Jsou ale taky čtením o moci, ovládání, manipulaci, svědomí, zradě, toužení, iluzích, úpadku, oběti a naději. Vážná témata nadlehčuje humor i poselství mezi řádky, třeba to, že za mnohým je skutečně třeba hledat ženu, rozuměj manželku. Krom hlodavců a plazů zabydlují africkou krajinu, do které je děj zasazen, taky opice, sloni, krtci, veverky, žáby, a taky pár domorodců, dlužno dodat že v naprosto pasivní roli.

 

Český překlad vyšel díky sbírce na Hithit a pochvalu si zaslouží nejen za svou kvalitu, ale též za předmluvu a za ilustrace. Je dobře, že i my, co jsme zanevřeli na jazyk hroznýšů si Kroliki i udavy můžeme přečíst v králičtině.

 

Králíci a hroznýši jsou kniha, kterou by si měl někdy přečíst každý volič. Nejen kvůli této vybrané pasáži:

 

„A teď,“ řekl Král se vznešenou zdrženlivostí, „můžete sesadit svého Krále. Ale podle našich zákonů mám před hlasováním právo naposledy vyjádřit svou vůli. Mám pravdu, nebo ne, králíci?“

„Máš pravdu! Máš pravdu!“ volali králíci jeden přes druhého dojati tím, jak velkoryse Král celou záležitost bere.

„Ať už si místo mě vyberete kohokoli,“ pokračoval Král, „je důležité, aby v našem království vládla disciplína a zdravý duch. Proto si teď pod mým vedením zacvičíme něco provozní gymnastiky, a pak hned přistoupíme k hlasování.“

„Výborně,“ jásali králíci, „ať se nám rozproudí krev v žilách!“

Král mávnutím tlapy přikázal dvornímu orchestru, aby začal hrát, a silným hlasem, který orchestr překřičel, se ujal organizace provozní gymnastiky.

„Králíci, vztyk!“ přikázal a králíci vyskočili.

„Králíci, sednout!“ pokračoval a tlapkami mávl tak energicky, jako kdyby se snažil králíky přibít k zemi.

„Králíci, vztyk! Králíci, sednout! Králíci, vztyk! Králíci, sednout!...“ opakoval Král desetkrát a s postupně zrychlující hudbou se zvyšovalo i tempo jeho povelů.

„Králíci, hlasujeme!“ zařval Král ve stejném rytmu do nastalé pomlky v hudbě a králíci vyskočili, jakkoli to pro platnost hlasování nebylo potřeba.

„Králíci, kdo hlasuje pro mě?“ zvolal Král, a než se králíci stihli vzpamatovat, stáli všichni s tlapkami zvednutými nad hlavu.

Tlapku zvedli všichni kromě Dychtivého. A králík, který stal shodou okolností vedle něj a vylekal se, že by ho mohli z něčeho podezřívat, zvedl pro jistotu obě.

Královský účetní začal sčítat zvednuté tlapky, ale Král přejel pohledem svůj lid, a aby dal najevo, že s ním sdílí pohrdání těmi hnidopišskými propočty, mávl demokraticky tlapkou: proč ponižovat harmonii algebrou.

„Králíci, kdo je proti?“ zeptal se Král už laskavějším hlasem.

Tlapku teď zvedl pouze Dychtivý. Král mu dobrosrdečně pokývl, jako by schvaloval samotný fakt splnění občanské povinnosti.

„Králíci, kdo se zdržel?“ zeptal se Král. Tón jeho hlasu naznačoval, že je mu známo, že nikdo takový není, ale zákon je zákon a je třeba mu učinit zadost. Poté, co velkoryse umožnil neexistujícím zdrženlivým svobodně se projevit, řekl:

„Takže, co tady máme? Všichni jsou pro. Jen dva proti.“

„Kdo je ten druhý?“ divili se králíci, rozhlíželi se po ostatních a stavěli se na špičky, aby lépe přehlédli dav.

„Já jsem ten druhý,“ řekl Král hlasitě a zvedl packu, aby všichni pochopili, o kom je řeč. Pak se zadíval na Dychtivého a dodal: „Bohužel, lid podpořil mne, takže my dva jsme prohráli…“

„Ten teda válí!“ smáli se králíci a pociťovali ke Králi náklonnost za to, že on, Král, je závislý na jejich, králičím, hlasování, a oni, řadoví králíci, jeho, velkého Krále králíků, nenechali na holičkách.

 

Iskander, Fazil: Králíci a hroznýši. JONATHAN LIVINGSTON 2017. Překlad Lenka Benešová, Eva Romancovová a Alena Zbořilová. Ilustrace H.R. Hotovson.

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now