www.laniusminor.cz

© 2016-2019 by Marie Jandová Created with Wix.com

Pískoviště

 

Na bobečku nebo v kleče, tak se bábovička peče. Zaťukáme na ni: jsi tam? Kuk, bábovko, pěkně vítám!! Dnes vám povím o místě, kde je na hňácání z písku potřeba štafliček. Již po více než deset let tu zjara vytesají sochy, které prý při příznivých povětrnostních okolnostech vydrží třeba až do konce prázdnin. K jejich životnosti bezpochyby přispívá i fakt, že nejsou uplácány ze zlatonosného říčního písku, kterému Písek – to je to místo – vděčí za své jméno. Staví se z jakéhosi speciálního materiálu, kterého na břeh Otavy navezou několik desítek tun a z kterého na místě vytvoří hmotu velmi blízkou pískovcové hornině. V této fázi se na pískoviště dostaví akademičtí sochaři – opakovaně Jiří Kašpar a Josef Faltus. Ten první dělá taky sochy ze sněhu a ledu, ten druhý je mj. autorem pomníku Josefa Škvoreckého v Náchodě a taky pomníku Milady Horákové na Pětikostelním náměstí na Malé Straně. Ale my jsme v Písku a máme tady hutnou hromadu písku a dva umělce a pár dnů řezání a tesání a vymývání a jiného kouzlení a výsledkem jsou skulptury vzbuzující třímetrový obdiv umocněný propracovaností detailů.

 

V minulých letech svítil Šrámkův měsíc nad řekou na sochy zachycující dobu husitskou, sochy s filmovou tematikou, sochy věnované návštěvě Rožmberků v Písku či sochy upomínající na císaře pána. Letošní téma zní: Osmnáctý v Písku aneb Jak jsme vyhlašovali republiku a je součástí projektu Písek – vždy o krok napřed. To máte totiž tak:

 

V dějepise nás učili, že Československá republika byla vyhlášena 28. října 1918, jenomže kdyby záleželo na píseckých, slavili bychom státní svátek o dva týdny dříve. Na 14. října byla vyhlášena generální stávka na protest proti vývozu potravin z hladových Čech a vyvrcholit měla vyhlášením republiky. Protože ale chystané plány prosákly, kam neměly, akce byla odvolána. Což ovšem nevěděl aktivní písecký redaktor František Hanzlíček, takže dle původního plánu ohlásil pětitisícovému davu na píseckém náměstí vznik Československé republiky. (O něco podobného se musel pokusit též někdo na pražském Smíchově, proč by se jinak náměstí u kostela jmenovalo Náměstí 14. října?) Nadšení Jihočeši si užili pár hodin radosti a jásotu, než byl omyl v odpoledních hodinách vyjeven. Byli povoláni maďarští vojáci na zjednání pořádku a také komise pro vyšetření incidentu.

 

Čtyři z celkových šesti soch z písku v Písku jsou inspirovány výše popsanými událostmi z října před sto lety. Nejprve tu máme nádherně vyvedený parní vlak, kterým redaktor Hanzlíček přijíždí do Písku. Vypadá to, že má pro sebe celý vlak, tvořený jediným vagónkem, kde z okénka hned za tendrem s uhlím kyne na pozdrav vztyčeným véčkem natěšený vlastenec, který si nic nedělá z kouře ani z páry valící se horem dolem. Oblaka dýmu se sochařům vážně povedla.

 

O pár kroků dál už redaktor Hanzlíček vyhlašuje samostatnost. Na budově radnice s dvěma věžemi se hodiny zastavily zadřeným pískovým zrnkem přesně na jedenácté, akorát vhod aby mohl pan redaktor z balkonku splnit své historické poslání. Zezdola k němu vzhlíží tisícihlavý dav. Škoda, že sochaři stávkující lid nevybavili deštníky, od vernisáže  zkraje května už mají hlavy dosti opršelé. Věřím ale, že František Hanzlíček nepřestane republiku vyhlašovat, ani kdyby náměstí zelo prázdnotou. Aspoň dokud budou hodiny odbíjet jedenáct.

 

Hned vedle stojí lev s rozměry mamuta a výrazem Arnolda Schwarzeneggera v roli Ramba. Orlice, kterou svými tlapami drtí, nemá šanci. Rakouské orlice písečtí snímali vesele z úřadů už 14. října, ovšem hned následujícího dne je tam nevesele vraceli zpět. Když byla republika o dva týdny později skutečně vyhlášena, byli místní opatrní a počkali si na ověření této zprávy. Teprve pak, 29. října, orlice zase odinstalovali a všechny je zavěsili na fasádu jednoho domu, vytvořivše tak „slet orlů“.

 

Čtvrtý říjnový výjev je věnován výše zmíněné vyšetřovací komisi a nese název Komise jedoucí vyšetřit vyhlášení republiky má cestou nehodu. Ač c. k. úředníci, byli pánové Racek, Schmidt a Novák v jádru Češi, takže si nejprve dlouho obstarávali auto na cestu a cestou ještě zfingovali poruchu. I tak ale nebyl konec monarchie dost rychlý a pánové museli chtě nechtě vyšetřovat. Nehodu měla už i písková socha, krom vysochaného polámaného kolečka má to pracně sehnané auto taky naťuklý nárazník, který ovšem není dílem ani pana Kašpara ani pana Faltuse ale možná nějakého Pepíka nebo Honzíka, kterého nezastavil řetěz kolem sochy a neuhlídala maminka zahleděná jistě do výstavních knírů pánů komisařů.

 

Nejblíže ke starému kamennému mostu stojí socha prvního československého prezidenta na koni Hektorovi. Právě toto dílo bere vítr z plachet všem, kdo by chtěli pískovým skulpturám odpírat jejich sošství: bez jakékoliv úcty k tatíčku Masarykovi mu totiž kálejí na hlavu holubi. Pro mě jasný důkaz, že se jedná o sochu. Ještěže má na hlavě čepici. Nevím, kolik toho pan prezident vidí přes ten cvikr, co má na svém lehce zvětralém nose, ale možná dohlédne až na druhou stranu řeky k městské elektrárně.

 

Tam si lebedí Alois Rašín na letním bytě. V chladných dnech kolem svátku ledových mužů si to asi v tom tílečku moc neužíval, ale jen co přijdou letní parna, bude mu příjemně. Jen škoda, že si nebude moct hupsnout zaplavat do řeky. Což o to, před utopením by ho zachránil plovací kruh, který má kolem pasu, ale jak se ochránit před rozpuštěním?

 

Pokud neznáte odpověď a chcete sochy z písku v Písku vidět na vlastní oči dříve, než se rozpadnou v prach, pospěšte. A jestli to nestihnete, ať už pro poruchu automobilu, pomalost vlaku či neduživost koně, neplačte. Pomíjivost pískových soch je krásná právě tím, že dá napřesrok vyrůst novým.

 

 

 

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now