www.laniusminor.cz

© 2016-2019 by Marie Jandová Created with Wix.com

Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky

 

Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky se zdají být prima dárkem pod stromeček pro holčičky, které si ještě rády nechají od rodičů číst před spaním, už jsou ale školačky a spíš než pohádky o princeznách je láká vyprávění o nepohádkových hrdinkách. Další řádky budou o tom, že zdání někdy klame a správné vzory aby pohledal. A bude to trochu delší.

 

Čím jsem starší, tím větší mám obdiv k rodičům, jak mě dokázali provést dětstvím a dospíváním. Jasně, leccos si už vyzkoušeli na prvních dvou dětech, leccos se jim i tak nepovedlo, leccos jsme všichni obrečeli a leccos by s odstupem řešili jinak, ale je ze mě dospělý člověk s patřičnou dávkou zodpovědnosti a soběstačnosti, schopný samostatného života, navazování kontaktů, sociální interakce, partnerského soužití – a to není vůbec málo. A jsem žena a – s výjimkou nakupování bot, kdy si zoufám nad tím, že ty pohodlné nejsou pěkné a ty hezké že se nedají nosit a závistivě pošilhávám po regálech s pánskými polobotkami s omezenějším leč snazším výběrem – jsem jako žena spokojená a s muži bych neměnila. Vím, že v mnoha zemích a kulturách to ženy mají těžké a chápu snahy o zlepšení jejich postavení ve společnosti. Ovšem kde se hnutí za práva žen mění ve feminismus hraničící s opovržením, ne-li přímo nenávistí k mužům, tam mé pochopení končí a já chytám alergickou kopřivku.

 

Divadelní režisérka, scénáristka a spisovatelka Francesca Cavallo a novinářka Elena Favilli se poprvé potkaly v Miláně, zamilovaly se do sebe, rozjely spolu laboratoř dětských médií, přesídlily do Silicon Valley, nasbíraly spoustu negativních zkušeností v dominantě mužském prostředí, rozhodly se zaměřit svůj další projekt na děvčata a předat jim silný a povzbuzující vzkaz, uspořádaly sbírku na internetu, vybraly víc peněz, než čekaly a voilà, rebelky jsou tady (teď už dokonce dvoje): sto (a pak ještě jednou sto) inspirujících žen napříč epochami, zeměmi a profesemi představených v krátkých medailoncích s velkorysými ilustracemi šesti desítek výtvarnic různých stylů a různé míry abstrakce. Nápad, který si zaslouží potlesk.

 

Tak, a teď tu máme tu ženu, co nemá problém být ženou, a tu knihu dvou autorek se zjevně odlišnou životní zkušeností. A ta žena má s tou knihou problém, a to hned v několika ohledech.

 

Jazyková stránka je první aspekt, kde kniha skřípe. Překladatelka knihy Alžběta Franková si v jednom rozhovoru posteskla: Rychle se překládá, rychle rediguje, pak to jde rychle do tisku. To platí zejména v případě, kdy má kniha potenciál bestselleru. To se pak snadno stane, že ve větě chybí slovo, že na stránkách zůstaly gramatické chyby, nebo že u obrázku bývalé první dámy USA zůstalo slůvko ilustration, které nejen že není přeloženo do češtiny, ale ani v té angličtině není napsáno správně. Když se přenesu přes typografické a pravopisné chyby, zbývá mi ještě poprat se s výběrem slov. V medailoncích se to totiž hemží pojmy, které šestiletým dětem nic neřeknou. Některé jsou úzce navázány na prezentovanou osobnost a mají v knížce své místo, jen by bylo prima, když už se knížka stylizuje jako encyklopedie, aby obsahovala i jednoduchý slovníček výrazů jako asteroid, gravitační síla, radioaktivní, hendikepovaný, investigativní, partyzán, šerpové, petice, apartheid. Knížka je sice primárně myšlena k předčítání dospělými, ale vysvětlit z fleku pojem avantgardní umění nebo demokratický stát tak, aby tomu malé dítě porozumělo, není až tak snadné. Kromě odborných termínů zůstala v knize kupa cizích a zbytečně složitých slov, které v dětské knize působí jako pěst na oko. Aneb proč konzistentními didaktickými metodami nenominovat zkorumpovaného aktivistu na prestižní funkci? Jasně, přeháním, ale ta ošklivá věta je poskládána ze slov, které se v knize skutečně vyskytují!

 

Větší problém než výběr slov představuje výběr osobností. Koho dát malým holčičkám za vzor hodný následování, to je to, oč tu běží. Autorky proklamují, že chtěly zůstat away from saints, nechtěly představovat svaté hrdinky bez chyby, vždyť i slavným mužům je věnována pozornost bez ohledu na to, jak dokonalí byli. Výsledkem je, že se v knize vedle spisovatelky Jane Austenové, lékařky a učitelky Marie Montessori, novinářky Anny Politkovské, vědkyně Marie Curie nebo zdravotní sestry Florence Nightingale objevují i jména osobností příliš sporných, než aby patřily do sbírky vzorů hodných následování. Nejčastěji jsou v této souvislosti zmiňovány Coco Chanel, Margaret Thatcherová, či Hillary Clintonová, ale nejsou jediné. Abych se nevypisovala s něčím, co už sepsal někdo jiný, odkážu vás na blog Čtenářky s prvními dojmy. Její článek Vražedkyně a spisovatelky se dotýká ještě jedné stinné stránky rebelských příběhů.

 

Tou je vyznění knihy a s ním mám největší potíž. Většinu příběhů otevírají věty ve stylu Byla jednou jedna holčička…, Na úpatí jedné úchvatné hory v Bolívii žila jistá žena…, V indickém státě Džhánsí žila, byla kdysi jedna dívka…, jenomže co funguje v pohádkách, nefunguje v životopisných příbězích. Jeden příklad za všechny: Byl jednou jeden král a ten chtěl své království přenechat synovi. Když pak jeho žena porodila dceru, krále Jindřicha VIII. to tak rozlítilo, že ji opustil, holčičku poslal pryč a znovu se oženil. Vlastně je to pohádka, už ale ne ve smyslu typizovaného vyprávění, ve kterém dobro vítězí nad zlem, ale zkreslování skutečnosti, kterému se nedá věřit. Zkreslováním, zjednodušováním a učesáváním jsou autorky vinny v plném rozsahu. Obhajoba by mohla namítnout, že tak činily ve vyšším zájmu, v zájmu silného poselství děvčátkům, která mají nakročeno vyrůst ve výjimečné ženy, jenomže to je právě to: z jejich poselství mě mrazí. Milé holčičky, buďte nezkrotné jako Jean Jett. Pořád se smějte, pořád vyhrávejte a buďte fakt sexy jako Serena Williams. Jako Evita Perón musíte chtít! A toužit! Je to vaše právo! Shlédněte se v carevně Kateřině, která už zkrátka nemohla vystát svého manžela. Sdílejte názor Amny Al Haddad, že vám nikdo nebude říkat, co můžete nebo nemůžete dělat. Protože stejně jako Zaha Hadid přece už jako malé holky víte, že máte moc. Můžete být, čímkoliv chcete, třeba rockerkou nebo tatérkou. Není nic špatného dokonce ani na tom být pirátkou nebo dobyvatelkou. Prostě dělejte, co chcete a buďte v tom úspěšné a nejlepší. Ve snaze co nejvíce se vymezit vůči pasivním princeznám se z knížky o skutečných hrdinkách úplně ztratila pokora, empatie, láska, obětavost, služba, ohleduplnost a respekt k druhým. Altruistické hodnoty převálcoval sobecký individualismus.  

 

Asi čekáte, že vás teď budu odrazovat, ať knížku nekupujete. Ale víte co? Kupte ji, čtěte ji, darujte ji. Jen ji nenechejte své holčičky (a kluky) číst samotné. Probírejte se jednotlivými příběhy společně, povídejte si o nich, korigujte, vysvětlujte, dohledávejte informace, diskutujte a třiďte – mezi plevami jsou i zrna, o která by bylo škoda přijít. A založte si vlastní sbírku inspirujících vzorů, nebraňte se světcům a nezapomeňte na obyčejné lidi kolem sebe, kteří se možná neproslavili ani ve vědě, ani ve sportu, ani v kultuře, ale když jste v jejich společnosti, je vám s nimi nepopsatelně dobře, dávají vám najevo, že jste pro ně důležití a jedineční a vzbuzují ve vás touhu podobat se jim a být dobří. Být dobrý je totiž někdy lepší, než být nejlepší, jestli mi rozumíte.

 

Favilli, Elena a Cavallo, Francesca: Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky. Albatros 2018. Překlad Alžběta Franková.

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now