www.laniusminor.cz

© 2016-2019 by Marie Jandová Created with Wix.com

Rok v lese

 

Se svým malým já jsem prožila každičký den svého dětství, ale v paměti mi zůstaly jen některé z nich a tu malou Marušku znám možná víc z fotek než ze vzpomínek. Ta holčička v kostkované zástěrce a s šátkem na hlavě ve mně ale pořád někde je a čas od času se potkáme. Tuhle na mě vybafla v knihkupectví, chytla mé dospělé já za ruku a dovedla mě k regálu s dětskými knížkami. Obchod jsme opouštěly dost možná s tou největší knihou, kterou tam měli, a hned v autobuse jsme se pustily do čtení:

 

Rys: Jsem divoký kocour, lesní lovec a tulák. Dávejte si na mě pozor – mám vynikající zrak a ve tmě najdu úplně každého.

Skokani skřehotaví: Voda je naše přirozené prostředí. V létě přijďte na koncert. Zveme hlavně mouchy!

Včely: Hlásíme, že jsme řádně vyrobily nejchutnější med na světě! A samozřejmě to hlásíme naší královně, ne medvědovi!

 

Podobně jsou přestaveni i další obyvatelé lesa - bobr, srna, bažant obecný, koroptev polní, užovka obojková, kachna divoká, chrobáci lesní, veverka obecná, vlk, ježek, žížaly, strakapoud velký, netopýr rezavý, zaječice, celkem skoro padesát zvířátek. Polská autorka svůj les zabydlela i těmi, která v českém lese běžně nepotkáme, jako je třeba los nebo zubr. A mezi vší tou havětí má svůj medailonek i pan hajný.

 

A pak otočíte list a slova se omezí jen na označení měsíců v roce a celá knížka už jsou jen ilustrace. Co dvojlist, to jeden měsíc zachycený na stále stejném kousku lesa: u spodního okraje nory a podzemní chodby, vpravo tůňka, všude stromy, jehličnaté i listnaté, uprostřed hájenka, nalevo od ní krmelec a napravo možná kurník, ovšem bez slepic, asi že tam věčně poblíž šmejdí liška a lasice.

 

Malá Maruška je nadšená z těch velkoplošných obrázků se spoustou detailů a s dětskou bezstarostností nad plynutím času nechá rychle uběhnout celý rok. Stihne si ale všimnout, jak v lednu sýkorky vyzobávají semínka z lojové koule a za hájenkou se perou dva divočáci kvůli sličné bachyni a krtek se omylem naboural do brlohu spícímu medvědovi. Jak v únoru pod dubovým listem chrupkají ploštice a veverka hledá, kam schovala oříšky. Jak v březnu mravenčí královna klade vajíčka a los si drbe rostoucí parůžky. Jak se v dubnu bobr pustil do kácení břízy a hajný zavadil o vosí hnízdo. Jak si v květnu los měří na hladině tůňky délku svého paroží a medvěd sedí s plným bříškem pod rozkvetlou lípou. Jak v červnové noci vlk honí srnku a netopýr mouchu a bobr dokácel břízu. Jak se v červenci vosy přetahují s mravenci o ohryzek jablíčka odhozený výletníky a v srpnu jak se bachyně se selátky rochní v blátě. Jak se v září zbarvuje listí a ze srpnové housenky se vylíhnul otakárek. Jak v říjnu odlétají jeřábi a houbař se lekl užovky. Jak v listopadu krtek syslí žížaly do špajzky a rejsek se na poslední chvíli schovává před sovou. A jak v prosinci srnky přežvykují u krmelce a pan hajný si od návnady na plotice v díře v ledu odskočil do houštinky pro vánoční stromeček.

 

Už po prvním prolistování je zjevné, že s medvědem, mývalem a taky s panem hajným celý rok v lese nuda nebude. Mýval je pěkný raubíř. Hned zkraje roku na něj narazíte, jak se hrabe v odpadkovém koši. Rozhrabané smetí najde pan hajný před domečkem i v únoru. Nezlepší se to ani v létě, takže když v srpnu pan hajný kárá dvě děti za nepořádek, který po sobě v lese nechaly, mýval stojí se klopenou hlavou vedle nich a nechá se hubovat taky. Další měsíc vydrží nedělat neplechu, ale v říjnu už ho pan hajný zase honí. Narazila jsem kdesi na povzdech, že by ilustrace v knížce mohly být realističtější, jenomže mně se na nich líbí právě to, že nejsou, jako třeba zauzlovaná  užovka, turisté vyděšení medvědem, moucha přilepená žábě na jazyku, zamilovaný pavouk nebo strakapoud proklovávající střechu hájenky.

 

Kdo by to byl řekl, že přečíst třináct listů, z nichž dvanáct je beze slov, může trvat celé hodiny. Jak se vlastně dá taková knížka číst? Tak třeba:

  • jen tak se vnořit do obrázku a koukat a ukazovat, kdo je kdo, a povídat, co kdo dělá;

  • zaměřit se na jedno zvířátko a sledovat jeho život během jednoho roku;

  • zjišťovat, co komu chutná a jak, kde a kdy kdo spí;

  • počítat jedince jednoho druhu a sledovat, jak se jejich počty během roku mění (u medvěda nebo u sov je to brnkačka, ale u ploštic, mšic, mravenců a žížal to dá zabrat);

  • okopírovat a rozstříhat úvodní dvoustranu s portréty zvířátek, otočit obrázkem dolů a pak si z nich náhodně vybrat zvířátko a hledat ho na náhodně otevřené stránce;

  • odhalovat, jak to v přírodě opravdu chodí a co je naopak možné jenom v knížce (jako třeba že se dva mravenci vláčí s celým hříbkem, na jehož kloboučku se veze třetí mravenec);

  • rozstříhat a znovu seskládat okopírovaný obrázek;

  • okopírovat obrázky trochu zmenšené a na okraje stránky dokreslit pokračování, co se na obrázek v knížce nevešlo;

  • do okopírovaného obrázku dokreslit další zvířátka z lesa, třeba jelena, sojku nebo komáry;

  • porovnávat dva vybrané obrázky, co je na nich stejné a čím se liší.

 

Rok v lese je knížka pro malé i velké Marušky. A taky Bělky a Vincky a Rozárky a Ferdy a Emilky a Vítky… A jestli se neztratíme v bludišti na poslední straně, najdeme se někde v lese!

 

Dziubaková, Emilia: Rok v lese. Host 2017. Překlad Michael Alexa.

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now