www.laniusminor.cz

© 2016-2019 by Marie Jandová Created with Wix.com

Tak už stojí. Máje, máj, májka. Když jsem se pídila po kořenech tradice stavění májových stromů, narazila jsem na rozdíly nejen v pojmenování, ale i v datu, kdy se vztyčují, a v symbolice, která se jim připisuje. Někde lidé věřili, že je májka ochrání před bouřkou a krupobitím, jinde měla odhánět temné síly a čarodějnice, teda ty, které přežily poslední dubnovou noc. Jazykovou lahůdkou je heslo z Ottova slovníku naučného: Máje ve zvykosloví prostonárodním jsou mladé stromky, nejčastěji smrkové, jedlové nebo březové, které měly prvotně symbolický význam a byly symboly přírody z jara se obnovivší a její plodivé síly; proto bylo téměř u všech národů zvykem nositi máje na počátku jara nebo léta v slavnostním průvodě po vsi za zpěvu starodávných písní obřadních, v nichž se opěvovala tvořivá síla přírody, a při plesu a tanci, čímž projevovala se radost z vítězství jara nad zimou. Mnohdy bývaly máje rozmanitě ozdobovány, zvláště pestrými stužkami, barevnými papíry a pozlacenými výdumky z vajec; místy oblékali je také v ženské šaty nebo navěšovali na ně malé loutky. Později prvotný význam májí vešel v zapomenutí, ale zvyk stavěti máje trval nepřetržitě dále a zachovává se v mnohých krajinách dosud. V Čechách jest na př. obyčej, že mladíci postaví máje na den 1. května pod okny nebo na dvoře domů, kdež bydlí jejich milenka. Jak k tomu to krásné slovo přijde, že se mu jeho význam tak nešťastně posunul? Umíte si představit to pozdvižení, kdyby se stavěly májky pod okna milenek v dnešním významu toho slova? Rozhodně dá méně práce a zanechá méně stop dovést milou pod rozkvetlý strom než dopravit stromek k milé. Je jen otázka, zda si v této tradici udrží své výsadní postavení třešeň, vždyť ona samým těšením na tu lásku májovou rozkvétá dřív a dřív, až je pak v den D málem odkvetlá. Aťsi! Když už teď nejsme odkázáni na hledání vhodných stromků ve volné přírodě, protože můj milý koupil naši vlastní třešeň (a jako bonus k ní i chalupu), budeme se pod ní líbat bez ohledu na vegetační fázi a datum v kalendáři. Slyšíte, Hynku, Viléme, Jarmilo?!

 

Při své internetové národopisné rešerši jsem taky zakopla o jeden český televizní snímek z roku 2008. Znáte Ivana Trojana, Miroslavu Pleštilovou, Igora Bareše, Oldřicha Vlacha, Marii Doležalovou, Tomáše Kluse? Minimálně prvního jmenovaného už jste v něčem viděli, určitě v reklamě na T-Mobile, té se nedalo uniknout. Ale taky jste ho mohli vidět v hlavní roli filmu Šejdrem. Jenomže ten asi neznáte, protože dělal reklamu leda tak májce, ovšem ne paštice, ale tradici. Takže kdo se cítíte ošizeni, že se u vás máj nevítá vztyčováním stromu, pusťte si ten lehce komediální příběh o tradičním vítání jara, lásce sousedské a štěstí. Příběh samotný je možná poněkud černobílý, ale jeho zpracování se mně osobně moc líbilo, jednak tím, jak se současnost prolínala s minulostí, a ještě víc tím, jak autoři do snímku zapojili animaci. Je taky černobílá a je moc povedená.

 

A kdyby se vám náhodou tento způsob vítání jara zdál býti poněkud podivným, vězte, že nějak se vítá všude, třeba i v Číně – tedy dokud se do toho nevloží úředníci:

 

O novoročních Svátcích jara se všichni muži ze vsi Severní strouha opili namol podomácku pálenou kořalkou. V jistém městečku prý již bylo nezřízené pití zakázáno, protože v něm vládnou úředníci. Tam, kde rozhodují úředníci, je šmahem zakazováno vše, co hraničí s jakoukoli nemírností. Místa spravovaná úředníky pozvolna začínají prosperovat, morálka a zvyklosti místních obyvatel se podřizují způsobům chanských Číňanů, bezelstnost a velkodušnost nečínských národností mizí. Zákaz pití o Svátcích jara je jenom jednou z drobností mezi mnoha podružnostmi. Není to nic, čeho by bylo třeba litovat. Vše se proměňuje! Zdalipak jednou nadejde den, kdy bude v Severní strouze zřízen úřad? Tehdy budou všichni lidé platit daně a odvádět dávky. Děti budou vědět, že se mají mít na pozoru před vojáky, a psi budou vědět, že si nemohou dovolit jen tak štěkat na strážníky. Vesničané budou vědět, co se nesmí, a aby se vyhnuli popotahování před úřady, naučí se přetvářce a falši.

 

Zdálo by se, že úředníci vnáší do veřejného života řád. Jenže:

 

Cožpak mohli úředníci učinit živobytí rolníka, rybáře, šamana, mastičkáře či obchodníka s látkami bezstarostnějším? Lidé chtěli vědět, zda se tam, kde byla zřízena úřední správa, mohou buvoli či ovce stále ještě nakazit morem. Pokud mezi zvířaty i přesto řádí epidemie, pak to je důkaz zbytečnosti úředníků.

 

Tak to prosím pěkně vylíčil Šen Cchun-Wen, původním povoláním vojenský písař, v titulní povídce sbírky Poslední vítání jara, napsané roku 1929!

 

Tak nám všem přeju užitečné úředníky, nehynoucí lásku a příjemné jaro, ať už s výhledem na odkvetlou třešeň nebo májku trochu šejdrem. Beztak ji ohnul vítr.

 

Šejdrem. Režie: Zdeněk Tyc. Česká republika 2008.

Šen Cchun-Wen: Poslední vítání jara. Verzone 2013. Překlad Dušan Andrš a Lucie Andršová.

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now