Kdyby se Etienne Geoffroy Saint-Hillaire tolik nehrnul na svět a se svým narozením dvě staletí počkal, byli bychom vrstevníky a třeba bychom se i potkali – v době rychlé letecké dopravy by nijak nevadilo, že on je Francouz a já Češka. Představuju si, že bychom na sebe narazili v některé zoologické zahradě, v Paříži by to asi nebylo, protože tu by nestihl založit, ale v Jihlavě by to s trochou fantazie být mohlo, jen ta kočka slaništní, na kterou bychom se spolu dívali, by v latině nenesla jeho jméno – a jinak by se jmenoval i chápan středoamerický, papoušek uzdičkový, delfínovec amazonský, kosman běločelý nebo glosofága bezocasá. Ty ale jihlavská zahrada na odiv nestaví, naše pozornost by se tedy mohla od jihoamerického mourka s dravou povahou rozptýlit mezi jeho další více i méně roztomilé spolubydlící. Hned u vchodu by nám učarovaly surikaty. Na ty by se mohlo vybírat zvláštní vstupné! O kousek dál by nám uhranuly půvabné žirafí oči. Medvěda malajského bychom přistihli při siestě na větvi – a bylo by úplně jedno, v kterou dobu bychom se u jeho výběhu sešli. V příjemné mexické haciendě bychom si mohli dát osvěžující limonádu a pozorovat opravdu zakrslé kosmany zakrslé a jen o chlup méně prťavé lvíčky zlaté; nezůstali by nám nic dlužni a neméně zvědavě by pozorovali oni nás. V prvním patře australské farmy bychom si mohli procvičit zrak a zkusit najít strašilky (s poměrně slušnou šancí na úspěch) a vakoveverky (bez jakékoliv šance). Hledání bychom si vůbec užili: lenochod by byl líný se schovat pořádně, toho bychom ve větvích objevili poměrně snadno, vlci už by byli zběhlejší, ty by nepřilákala ani vůně grilovaných klobás v sousedství jejich výběhu, a vůbec nejvypečenější by byli pelikáni – ti by se neschovávali vůbec a stejně by dalo fušku je najít.
S Etiennem Geoffroyem Saint-Hillairem se v jihlavské zoo nepotkám. Moc ráda ji ale prozkoumávám s někým jiným, mně bližším nejen věkem. Zoo v Jihlavě máme moc rádi a není to jen zásluhou výborných klobás. Naše adoptivní slaništní kočka a její přirození i nepřirození sousedé se nám zabydleli v srdci. Ostatně, až pojedete do Brna a na 112. kilometru už budete mít plné zuby popojíždění v kolonách, odskočte si na procházku po pěti kontinentech jihlavské zoo. Stojí to za to!