Milý Panagiotisi,
když se na mě usměješ, nedivím se, že je tolik Češek, co z ostrova nestihnou odjet dřív, než se zamilují a vdají za Řeka z půjčovny, taxíku nebo baru. Od jedné takové dostáváme tip na Tvou tavernu. Jak znám svého muže, dřív nebo později by ji svým neomylným čichem na dobré jídlo našel i sám, i přesto, že stojí na samém konci pláže. Několik stolků na oblázcích, pár slunečníků, odkvetlé muškáty v truhlících na zemi, chobotnice zavěšené na háčcích a kuchyň v garáži – vedle sousedního vydyzajnovaného baru působí Tvůj podnik jako Popelka. Jenomže právě proto se nám u Tebe tolik líbí. Popelky totiž mají laskavé srdce!
Pomalu končí sezóna a před očima se Ti musely vystřídat tisíce tváří, ale Ty nás hned při první návštěvě vítáš s tím svým živým výrazem v očích, a aniž by bylo potřeba slov, cítíme se v tu chvíli jako Tví nejdůležitější hosté. Když prostíráš přes látkový ubrus papírový a stavíš na něj lahev vody jako závaží proti větru od moře, to jen ladíš orchestr. Jakmile pak pod Tvou taktovkou začne hrát předehru, salát z chobotnic a taramu z bílých jiker, je nám jasné, že Tebou dirigovaný koncert chutí a vůní bude výjimečný. Hraješ nám na přání a my se zakusujeme do tónů chobotnice sušené dva dny na slunci a grilované dorady vylovené jen před pár hodinami ze stejného moře, jehož vlnky teď hrají basso continuo Tvé melodii.
Pojmenoval jsi svou tavernu Αγκίστρι, háček. Nás, dvě malé rybky ze země bez moře, jsi chytil hned ten první den. Stihli jsme se k Tobě vrátit ještě třikrát. A návnady, které jsi na svůj háček zavěšoval, byly opravdu neodolatelnými sousty. Na taramě a chobotnici s úžasným citronovým olejem jsme si vypěstovali okamžitě silnou závislost, takže bylo těžké nechat si zahrát i něco jiného, třeba plněné vinné listy, tak jemňounké a voňavé jako první takty Smetanovy Vltavy, nebo smažené krevety, sonátu oblíbenou jak Tvými hosty, tak všemi kočkami v okolí, nebo mušle s omáčkou saganaki, která by sama o sobě dokázala přimět Vivaldiho ke složení páté roční doby. A ani nečekáš na náš obdivný potlesk a pro vlastní potěšení servíruješ přídavky, dezerty, kterými si své hosty hýčkáš. Za Tvými profiterolkami s medem šla bych světa kraj, šla s hlavou odkrytou a šla bych bosá.
Náš poslední večer na ostrově trávíme u Tebe, s Tebou. Obdarováváš nás osobitými přívěsky. Petr už si ten svůj připnul ke klíči od vinného sklípku. Kdykoliv si teď půjde pro lahev k večeři, vzpomene si na Tvé bílé. A taky na ouzo a na cipuro – místní vínovici, i na tu metaxu, kterou jsi nám nalil na účet podniku, stejně jako kávu, jen abychom ještě nemuseli odejít. Tolik se nám nechtělo. Ale i Ty si zasloužíš odpočinek. Už jen pár dní a vyrazíš s přáteli na moře chytat chobotnice. Když o tom mluvíš, je poznat, jak se na to těšíš. Snad mezi zimními dešti občas vysvitne slunce, aby sis je mohl usušit a hodit jen tak na gril. Zkus to. Budou Ti moc chutnat, uvidíš! Tak jako Ty je totiž nikdo neumí!
Taverna Agistri, Limenaria, Thassos, Řecko