To už se spíš dají sčítat jabka s hruškama, než ohodnotit knížku, z které máte tak rozporuplné pocity. Týden se ve mně prala všechna má já a výsledné tři hvězdičky z pěti nejsou aritmetickým průměrem, ale kompromisem, který mě, přiznám se, nijak netěší.
Proroci z fjordu Věčnosti jsou třetí knihou norského autora, který žije v Dánsku, píše dánsky a sám se překládá do norštiny. Kim Leine prožil patnáct let svého (eufemisticky řečeno) velmi nejednoduchého života v Grónsku – a právě tam se odehrávají i jeho romány.
Předsádka knihy uvozuje četbu touto anotací: Mladý misionář Morten Falck přijíždí na konci osmnáctého století do dánské kolonie v Grónsku, aby mezi tamními obyvateli šířil křesťanství a obrátil je na víru. Chce změnit svůj život a v daleké, neznámé zemi něco dokázat. Část místních vedená charizmatickým Habakukem a jeho ženou Marií Magdalenou ale vytvoří vlastní náboženskou obec, v níž žijí podle svých představ o ideální společnosti. Konfrontace Mortenových naivních očekávání s leckdy krutou realitou ho ubíjí a přivádí na scestí. Nechuť místních obyvatel přizpůsobovat se stylu života rozporuplných dánských kolonizátorů, všudypřítomné zlo, špína a chtíč vyústí v dramatický střet kultur. Je však svět domorodců, občas plný nepředstavitelného násilí, strádání a boje o holý život, opravdu o tolik horší než svět dánských kolonizátorů?
Literárně mi to dílo přijde hodně dobré a kompozici druhé části (11 přikázání) považuju za dokonalou! Podrobný, a když píšu podrobný, myslím opravdu podrobný, popis jistých scén (záměrně neprozradím, pokud by chtěl někdo číst), bych ale ráda nebyla četla. Vůbec ne pro tu zdlouhavost, nýbrž proto, že se ty scény před čtenářem zhmotňují až příliš věrně. No jo, ale to je zase vlastně skvělé, když to autor tak dokáže. A jak vykreslil ústřední postavu a jak neošidil ani postavy zdánlivě vedlejší, v příběhu však neméně důležité. Navíc si ve všech dialozích vystačí bez uvozovek. A to vylíčení prostředí, pane jo! Ta intenzita pachů, teplot, chutí – na některé odstavce aby si člověk navlík ponožky a rukavice, jiné aby četl pomalu nahý a pořád aby měl po ruce nějaký parfém. Zkrátka poctivý čtyřhvězdičkový román. Jenomže já vlastně nevím, jestli jsem ráda, že jsem ho četla. V půlce jsem s tím chtěla praštit, ale přiznám se, že mi bylo líto těch téměř tří set přečtených stran, a pak: z půlky díla si člověk vytvoří leda tak mylný vjem. Takže jsem poctivě dočetla a upřímně nevím, co si myslet.
No, jak tak nad tím přemýšlím horem dolem, asi té četby Proroků přece jen nelituju, už jen pro tenhle odstaveček, shrnující pastorův dojem z Marie Magdaleny: Její víra není jen pocit, dobře se vyzná v Písmu a to, co hlásá, z Písma vychází. Kdybych stál bok po boku s touto ženou u nebeské brány, obávám se, že svatý Petr by dovnitř pustil nejprve ji a má vlastní spása by záležela na tom, co by mu pošeptala do ucha.
Leine, Kim: Proroci z fjordu Věčnosti. Host 2015. Překlad Magdalena Jírková.