top of page
Text: ťuhýk - Foto: Pro-contact

Mariama z Conakry


Ačkoliv její město omývá Atlantik a teplota vzduchu si přímo říká o zchlazení se v jeho vlnách, zaplavat by si nešla. Asi by se hned po probuzení, bez snídaně, vydala s dívkami ze sousedství pro vodu. Snad by to bylo jen pár set metrů a ne několik kilometrů. Jiné dny by pak možná šla do školy, ale učitel nedostal už několik týdnů zaplaceno a ve třídě se už pár dnů neukázal, takže nemá smysl se tam trmácet. Beztak se toho ve třídě se sto spolužáky a pár učebnicemi moc naučit nedá. Takže zůstane doma a pohlídá svých osm sourozenců, zatímco máma zkusí štěstí na trhu. Když to půjde dobře, bude dnes k rýži i omáčka. Na víc než jedno jídlo denně si ani netroufá pomyslet. A stejně tak zahání starosti o zdraví, protože peníze na doktora nemají. Táta je policista a výplata mu chodí stejně nepravidelně jako učitelům. Ke všemu se poštěkal s příbuznými, takže se od nich museli odstěhovat a platí teď vyšší nájem. Táta se nakonec zdejchnul, možná k druhé nebo třetí ženě, těžko říct, kdy se zase staví. Děti beztak nejsou jeho starost. A kdo by vyčítal mámě, že za této situace myslí jen na dnešek. - Tak nějak by nejspíš vypadal jeden den v Mariamině životě, nebýt jedné české dvacetikoruny.

Stačí jeden peníz denně a všední den chudé africké dívky nabývá jiné podoby: Ráno ji sv. Václav vzbudí svým ražebním leskem, přiveze jí školní uniformu, podá jí baťůžek s pomůckami, vysadí ji k sobě na koně a doveze ji do jedné ze soukromých škol. Zaplatí jí výuku a přispěje do fondu na úhradu zdravotní péče. Pak tiše odcválá, aby nerušil. Mariama soustředěně poslouchá výklad paní učitelky, aby si toho zapamatovala co nejvíc. Doma není na učení prostor. Je třeba pomoct mamince a postarat se o mladší sourozence. A večer dost často nejde proud. Minulý rok neuspěla u postupových zkoušek, takže opakuje ročník; ale nevzdává to. Chtěla by být doktorkou a dělá pro to, co může. Už teď je vzdělanější, než většina obyvatel její země. Míra gramotnosti se tu pohybuje kolem 40 procent a z žen umí číst a psát jen každá pátá!

Mou a její zemi od sebe dělí půldenní let, ale jako by letadlo nepřistálo na jiném kontinentu, ale rovnou na jiné planetě. Západoafrická Guinea patří k nejchudším zemím světa. Její politický systém nezměním. Negativní dopady polygamie taky ne. Ani africké chápání rodiny. A už vůbec ne přístup k času a oslabené vnímání budoucnosti. Možná ale necelou dvackou denně pomůžu jednomu děvčeti prožít nadějnější životní příběh. Ať už to vidíte podobně, nebo naopak úplně jinak, stojí za to podívat se na stránky sdružení Pro-contact. Ty nejdůležitější informace obsahuje záložka Adopce, kapitoly Vaše dotazy, Život dětí v Africe a Guinea, fotky z cest koordinátorů za dětmi jsou k vidění na facebookové stránce sdružení.

A na závěr malý kvíz. Na školní dvorek se seběhlo deset dětí: Yakaria, Hadiatou, Mamoudou, Mafoudia, Hadja, Zézé, Tamba, Fara, Kaba a Oumou. Kolik je tam děvčat a kolik chlapců? Správnost svého tipu si můžete ověřit zde. Tedy alespoň do chvíle, než za ně někdo zaplatí školné, aby už nemusely zevlovat na dvorku a mohly zasednout do lavic!

bottom of page