Už dlouho jsem neměla takovou chuť na čokoládu jako první březnový den. Jenomže byla středa, Popeleční středa, a jít si v kostele pro popelec naládovaná sladkým bylo nepatřičné. Čtyřicátý šestý den před velikonoční nedělí totiž začíná podle církevního kalendáře čtyřicetidenní postní doba. Chcete namítnout, že mám v těch číslech chybu? Nemám. Ale chvíli vás nechám lámat si hlavu a vrátím se k té čokoládě.
Chtěla jsem ji, měla jsem ji, tak proč jsem si ji nedala? Dobrá otázka. Kéž bych na ni uměla dát stejně dobrou odpověď. Nehodlám vás odbýt odkazem na pravidla předepisující o Popeleční středě a o Velkém pátku půst újmy v jídle a zdržení se masa, už proto, že čokoláda přece není maso a pokud se nenacpu celou tabulkou… (Umím to, kdysi jsem v autobuse během asi dvacetiminutové cesty spořádala celou velkou Studentskou pečeť; dodnes na sobě cítím ten udiveně pohoršený pohled paní, která seděla vedle mě.) Proč tedy ne?
Ze stejného důvodu, jako je dobré jednou za čas pořádně uklidit, vymést kouty, vyprášit koberce, probrat staré krámy a udělat prostor něčemu novému. A postní doba je něco jako jarní úklid v nitru, přičemž úklidovým prostředkem není jen upírání si požitků. Pro křesťany jsou třemi pilíři půst, modlitba a dobré skutky. Jejich konkrétní projevy v dnešní době dávno překročily nejezení masa, modlitbu křížové cesty a almužnu. Moderní postní předsevzetí mohou být jako detoxikační program pro duši inspirativní i pro lidi bez vyznání. Tady je pár tipů na možná méně zbožná, nikoliv však méně náročná postní předsevzetí:
méně televize / internetu / facebooku / počítačových her
méně ježdění autem
méně cukru / fast foodu / alkoholu / cigaret / kávy
méně klení / sprostých slov / nadávek
méně odmlouvání / pomlouvání / reptání
více pohybu / času s rodinou / kvalitní četby
více ticha
více vděčnosti / chválení druhých
navštívit nemocného / napsat někomu dopis
přispět neziskové organizaci / koupit si Nový prostor / zapojit se do dobrovolnického programu
darovat krev
C. S. Lewis radí, abychom nenechali své štěstí záviset na něčem, o co můžeme přijít. Postní odříkání je dobrou diagnostikou i terapií. Odnaučení kuřáci tvrdí, že nejhorších je prvních pět týdnů. Postní doba trvá více než šest (dopřejete-li si o nedělích pohov, zůstane vám rovných čtyřicet dnů, toť vyřešení oné početní záhady). Dost dlouhá doba na to, aby předsevzetí přešlo do krve.
Každý ať si vybere s rozumem a moudrostí. Přejít z 15 šálků kávy rovnou na 0 může mít negativní zdravotní dopady a stejně tak dosáhnout více ticha tím, že přestanu úplně mluvit s manželkou, taky asi není úplně ono. Že se postím, by vlastně ani nemělo být zjevné. A tak vstupuji do doby postní s čerstvě nabarvenými vlasy, úsměvem na tváři a čokoládovým bonbónem v kabelce. A vy?