Že vegetariáni nejedí maso, je všeobecně známo. Stravovací zvyklosti veganů oproti tomu zůstávají pro mnoho lidí záhadou. Až takovou, že své pokusy přijít jí na kloub vzdávají a rezignovaně se ptají: A co teda jíš?
Odpovídat na tuto podprahovou provokaci brzy omrzí. Kreativně se s tím vypořádala veganka Linda: Pustila se do osvěty psaním blogu. A co teda jíš? je sbírkou receptů bez masa, živočišného mléka i tuku, vajec a medu, nikoliv však bez chuti. Fotografie osobitého stylu ukazují pokrmy tak lákavé, že nad nimi ukápne slina i skalním masožravcům. Neméně inspirativní jsou stránky jiné blogerky Veganotic. Stojí za vyzkoušení, ať už z přesvědčení, nebo jen ze zvědavosti. Jen pokud chcete novinku v rodinném jídelníčku servírovat mužům, radím vám, prezentujte ji jako normální jídlo a vyvarujte se podrobností ohledně použitých surovin. Většina chlapů zmínky o pohance, chia semínkách a datlové pastě špatně snáší, a pokud jim někdo někdy v návalu upřímnosti vyjevil, že tofu je sójový fermentát, těžko mohou přiznat, že jim chutná, a neztratit přitom tvář.
Jak skvělá umí veganská krmě být, můžete zjistit i bez experimentů ve vlastní kuchyni. Stačí s trochou štěstí natrefit na dobrou restauraci. Za sebe doporučuji Pastvu v Praze na Smíchově. Tip na ni mám od kolegyně Terky, která se veškerých živočišných produktů (nejen na talíři) vzdala již před několika lety a zaslouží si uznání, jak důsledně své přesvědčení žije a jak trpělivě snáší všechny hloupé dotazy, nelíčené údivy i laciné protiargumenty většinové karnivorní společnosti. Bez ztráty květinky ustojí i tak náročné situace, jako že si někdo k volnému stolu v její kanceláři přijde sníst kus mrtvého zvířete a na pár desítek minut zamoří vzduch pachem nerostlinného původu. Kdyby to z Palmovky na Anděl nebylo tak daleko, mohla by před takovými podlými útoky utíkat právě do Pastvy na něco dobrého z jejich poledního menu. Já si posledně dala lilkové závitky plněné uzeným tempehem ve famózní omáčce z drcených rajčat a se zeleninovým pyré a zapila to moštem z jablek a rakytníku. A taky jsem se jednou přejedla růžičkové kapusty v teplém salátku s hruškou, granátovým jablkem a balsamikem. A když jsem si tuhle objednala africkou burákovou polévku, zachutnala mi natolik, že jsem si ještě týž den našla na internetu recept a uvařila jí plný hrnec i k večeři. Tenhle jen lehce exotický eintopf je vhodnou krmí pro tyto postní a stále ještě chladné dny. Nechte si chutnat.