Když se blíží svátky, lidé se na ně připravují, každý svým způsobem. Těch způsobů je mnoho. Také Benedikt to dělal po svém. Jeho způsob spočíval v tom, že se na začátku adventu, ba jestli to počasí dovolovalo, hned o první adventní neděli vydal z domova, vyzbrojen dostatečnou zásobou jídla, pletenými ponožkami na převlečení a několika páry nových střevíců z ovčí kůže, primusem, plechovkou petroleje a lahvičkou čistého lihu v batohu, na cestu do hor, kde se touto roční dobou jinak potloukali jen zimou otužilí draví ptáci, lišky a sem tam zbloudilá ovce.
Když se blíží svátky, lidé se na ně připravují, každý svým způsobem. Těch způsobů je mnoho. A najít mezi nimi ten správný, který člověka neuvrhne do stresu a deprese, nemusí být snadné. Přípravě na Vánoce jsou vyhrazeny čtyři týdny, skoro jeden celý měsíc, dvanáctina roku – to není tak úplně málo. A přesto jsem pokaždé znovu překvapená, jak je ten čas krátký, rozhodně příliš krátký, než abych stihla všechno, co by se tak mělo před Vánocemi stihnout: uvít adventní věnec, vygruntovat domácnost (v našem případě rovnou dvě), napéct několik různých druhů cukroví, vyřídit v práci všechno, co je třeba stihnout před koncem roku, vymyslet a pořídit dárky, vyhradit si čas na firemní, školní a jiné vánoční besídky, naplánovat si setkání s blízkými přáteli, naformulovat a rozeslat vánoční přání, alespoň elektronicky, když už ne papírově, dát si svařák na adventním trhu, pořídit stromek, oprášit vánoční ozdoby, zopakovat si nějakou tu koledu… To všechno by se asi slušelo schystat a připravit. Paradox je, že zvládnout tohle všechno neznamená být připraven na svátky.
Když se blíží svátky, lidé se na ně připravují, každý svým způsobem. Těch způsobů je mnoho. Při výběru toho vhodného je dobré neztrácet ze zřetele, že má-li nás připravit na něco svátečního, musí nás vytrhnout z toho všedního. Advent vnímám jako výzvu, abych se nechala vykolejit ze zajeté rutiny, vystrnadit z vyhřátého pelíšku zvyklostí a vykročila vstříc. Čemu? Světlu hvězd, překvapujícímu obdarování, novému životu, jedním slovem Vánocům.
Když se blíží svátky, lidé se na ně připravují, každý svým způsobem. Těch způsobů je mnoho. Benedikt z příběhu islandského autora Gunnara Gunnarssona nazvaného původně Dobrý pastýř a později vydávaného pod titulem Advent se vypravil do hor zachránit ovce, které lidé přehlédli při trojím pravidelném shánění stád na podzim. Jeho cíl byl úplně prostý: najít je a přivést bez úhony pod střechu, dříve než se svatvečer snese na zemi a naplní mírem a spokojeností mysl lidí, kteří učinili vše, co bylo v jejich silách.
Když se blíží svátky, lidé se na ně připravují, každý svým způsobem. Těch způsobů je mnoho. A já sobě i vám přeju, abychom si na přípravě dali záležet a o svatém večeru aby byla naše mysl naplněna mírem a spokojeností.
Gunnarsson, Gunnar: Advent. Kalich 2017. Překlad Helena Kadečková.