Před nedávnem se mi přestěhovala kadeřnice, následkem čehož se mi návštěvy u ní prodražily. Na vině nebyla změna ceníku, ani navýšení cestovních nákladů, nýbrž Božská lahvice. Název dává tušit, že se jedná o vinárnu a vína tady skutečně mají, zejména burgundská, jurská, moselská a jiná, ale to vím (zatím) jen z lístku. Důvod, proč od tramvaje ke kadeřnici, tedy z Pavláku do Mánesovky, chodím zrovna Italskou, a proč se vždy zastavím v domě číslo 13, jsou knížky.
Na pořizování knih platila v naší domácnosti do nedávna prohibice, ale nabytím vlastnických práv k domku na venkově důvody pro přísný zákaz padly. Jako by tomu knihomolovi, co ve mně žije, někdo vytrhal levandulové zátarasy hranic: zase může svobodně šmejdit uličkami starých antikvariátů i bulváry megaknihkupectví, prožívat závrať z bestsellerů vyskládaných do mnohapatrových věží, opájet se pestrostí vydávaných titulů a obálkami knih se kochat jako obrazy v galerii. A když si unaví svá malá křidélka, může zákoutí knižního světa objevovat přes internet. Jenomže ten knihomol je bytostně spjatý se mnou a já se na širokých pařížských ulicích i ve virtuálním prostředí cítím poněkud ztraceně, takže není divu, že mu v celém širém světě nejvíc učarovalo to maličké knihkupectví v Italské.
Božská lahvice je totiž vinárna, ve které si můžete listovat knihami a taky si nějakou koupit. Jen jsem šla kolem a zvědavě vstoupila a chytla se na háček a už mě mají. Už nedokážu projít jen tak kolem. Už nedokážu odejít s prázdnou. Někomu by mohlo vadit, že ve srovnání s jinými obchody tu mají menší výběr titulů (a jen zřídka po více kusech), ale právě to já vnímám jako přednost. Knížky a já si tu dáváme rande naslepo. Do dveří vcházím se zvědavým očekáváním, s kým se tu tentokrát seznámím a kdo mě zaujme natolik, že domů odejdeme ve dvou. Určité typy mě přitahují zjevně více a vůbec nejčastěji mě domů doprovázejí reportéři z nakladatelství Absynt, mezi kterými upřednostňuji ty, kteří si se mnou povídají ve slovenštině; ale někdy překvapím sama sebe a odcházím s japonským autorem haiku, či dokonce antickým životopiscem svatého Martina. Mí přátelé z papíru, tiskařské barvy a trochy lepidla a nití pocházejí z nejrůznějších rodů – z velké rodiny Argových a ze známé rodiny Hostových, z výtvarně nadané rodiny Meandrových i spirituálně založené rodiny Malvernových, z tradičního klanu Vyšehradských i vzdělaného domu Herrmannů a synů. Vedle zvučných jmen tady nacházím i jména téměř neznámá a těší mě, že jsem našla místo, kde se s nimi můžu potkat a poznat.
Dopřávám si čas a očima přejíždím sem a tam hřbety knih vyskládaných v bílých policích na stěně. Některé povytáhnu, některé prolistuju, některé podržím v ruce o něco déle. Na chvíli obrátím pozornost k almaře s knihami pro děti a k prosklené vitríně s knihami místo hrníčků, pohledem zabrousím ke knihám rozloženým na okenních parapetech, na stolcích a židličkách a u piána, a pak zúžím výběr, a když je rozhodování hodně těžké, zabořím do knížek nos a nechám se vést vůní. Se zaplacenou knížkou se pak posadím do křesla pod oknem nebo ke stolku s výhledem do dvora a nechám si přinést denní polévku nebo kapučíno. Tady je jedno z těch nemnoha míst, kde mi káva (café Diemme) chutná, jen tak, bez cukru, bez mléka, navíc k zakoupené knize zdarma. Chvíli si čtu Tvar upnutý do novinového skřipce, než podlehnu nedočkavosti a ukousnu si sousto z nové knihy.
Mám to tady ráda. Možná se sem někdy vypravím i na nějakou degustaci nebo na hudební či literární večer nebo na čtenářský klub. A možná se tu někdy potkám s panem majitelem, který má mimochodem nezapomenutelné datum narození, a budu mu moct poděkovat za vytvoření příjemné a klidné oázy, do které je radost utéct před ruchem města, za předvýběr knih z těch tisíců vydávaných titulů, za šikovné a milé zaměstnance a brigádníky i za ten nápad s toaletami, na které se prochází skříní.
Božská lahvice, prodražila jsi mi návštěvy u kadeřnice, ale víš ty co? Já ti to vůbec nemám za zlé!
P.S. Od sepsání změnila Božská lahvice adresu, přesunula se na Staré Město, pár kroků od kanceláře mého muže. Takže co mi zbyde po návštěvě kadeřnice, utratím cestou na rande.