Byla jednou jedna chudá irská dívka. Otec jí zemřel, bratři odešli za prací do Anglie a ona zůstala doma s matkou a sestrou. Vypomáhala v místním obchodě a snila o práci účetní. Místo ní přišla nabídka na práci v Americe, kterou nebylo možné odmítnout. Nezkušené děvče, vytržené ze známého prostředí, se ocitá v novém světě. Uprostřed davu cizích lidí zažívá hlubokou samotu umocněnou steskem po domově. Jako tolik jiných zachraňuje i ji láska. Jmenuje se Tony a je synem italských přistěhovalců. Jenomže když už je ruka napůl v rukávě, přichází zpráva z Irska a dívka odjíždí. A jak to bude s tím oblékáním rukávů a čí to bude kabát, do kterého se ruka obleče, najednou není tak jisté.
Není těžké představit si, jak by s tímto námětem naložila Rosamunde Pilcher. Co když se ho ale chopí renomovaný spisovatel a muž k tomu? Ir Colm Tóibín odpovídá na tuto otázku románem Brooklyn, za který získal v roce 2009 literární cenu Costa Novel Award určenou pro autory žijící ve Velké Británii a Irsku. Ocenění je to zasloužené. Chudoba a vystěhovalectví za prací je pro Iry velké téma a psát o velkých tématech bývá ošemetné. Colm Tóibín to zvládl na výbornou snad právě proto, že vypráví jen jeden malý příběh jedné konkrétní malé ženy. Její svět je samozřejmě zalidněn dalšími osobami a osudy těchto dalších postav také dostávají svůj prostor. Ten je ale kontrolovaně uměřený, aby jen rámoval, nikoliv stínil vytvářenou fotografii. Přesně tak na mě knížka při čtení působila: jako bych se skláněla na vývojkou a ustalovačem a na zprvu bílém papíře se začal objevovat obrázek od prvních sotva zřetelných stínů až po ostře vykreslený snímek. Snímek černobílý, nanejvýš lehce kolorovaný, jak se sluší na 50. léta 20. století, do kterých je děj Brooklynu zasazen.
Zeměpisný název v titulu knihy někdy povyšuje lokaci příběhu na svébytnou postavu děje. Brooklyn v Tóibínově knize je každopádně zobrazen stejně pečlivě jako Eilis a hraje velkou roli v jejím vývoji. Text je rozčleněn do čtyř částí, z nichž prostřední dvě se odehrávají v Americe a první a poslední v Irsku. Symetrická kompozice podtrhuje proměnu Eilis: ta je na poslední stránce knihy je nepřehlédnutelně jiná, než na té první. Celou dobu je ale – promiňte mi ten výraz – napřesdržku. Je tak pasivní, až to bolí. Veškerá rozhodnutí za ni dělají jiní. A marně si říkám, že ji soudím pohledem emancipované ženy z jiné doby a jiného světa. Když se i v závěru knihy rozhodne, jak se rozhodne, jen proto, že se do toho vloží někdo třetí, cloumá to se mnou a nejraději bych zacloumala s ní. Že mě Eilis tak neskutečně štvala, přičítám knížce k dobru a smekám před autorem, že se mu povedla tak živá postava. Postava, o které by se dobře diskutovalo v knižním klubu. A stejně tak by se dobře domýšlely a vymýšlely její další osudy.
Nevím, jak český překlad, ale originál v angličtině je krásně pomalé čtení. Žádné akční scény, minimum dějových zvratů, zato celé dlouhé odstavce popisů a téměř reportážní líčení všedních událostí. Tak třeba Eilisinu krušnou noc na lodi houpané bouřkovými vlnami, živelný výprodej nylonových punčoch a otevření obchodního domu černošským zákaznicím, nebo přípravy na rande na Long Islandu líčí autor tak mistrovsky, tak podrobně a přitom čtivě, že mu to mohu jen závidět. Ale ne, nezávidím. Naopak, raduju se z toho, že to tak umí a že si to můžu jako čtenář užít. Mimochodem, podle knižní předlohy vznikl i film. Určitě ho chci vidět, i když je mi jasné, že nemůže být lepší, než kniha.
Douška pod čarou: Nekontrolovatelně mi bobtná seznam knih k přečtení. Za jednu smáznutou naskočí dalších pět, na které mezitím narazím. Takže když mi kolega nedávno donesl půjčit hned dvě knihy doporučované jeho ženou, poděkovala jsem sice zdvořile, ale ne zrovna nadšeně, a začala jsem přemýšlet, jak je vrátit nepřečtené. Protože jsou ale pan Fišer i jeho žena velmi vzdělaní a kultivovaní lidé a určitě by mi nenabízeli nic, o čem by sami nebyli přesvědčení, nepřemýšlela jsem dlouho a raději jsem se pustila do čtení. Brooklyn se mi opravdu líbil. Děkuji, paní Fišerová!
Tóibín, Colm: Brooklyn. Penguin Books 2010.
Comments