top of page
  • Text: ťuhýk - foto: ťuhýk

Čemu mě naučili mravenci v Čížové


Může za to covid. V době, kdy bylo všechno zavřeno, jsme přišli na chuť procházkám a výletům po místech, kam by nás dřív nic nelákalo. Nedobýváme žádné hrady, neprozkoumáváme žádné významné přírodní památky, jen navštěvujeme docela obyčejné vesničky a sledujeme docela obyčejné cesty. A ono se ukazuje, že žádná víska není tak obyčejná a že ty cesty vedou k dosti zajímavým cílům. A když nás teď zase jednou ten mrňavý otrava koronavirus zavřel doma, mám čas podělit se s vámi o dojmy a obrázky z jedné takové docela obyčejné procházky.


Čížová leží na půl cesty mezi Miroticemi a Pískem. Žije v ní přibližně stejný počet obyvatel jako v Miroticích, je ale znát, že je blíž velkému městu. Písek na dohled má pozitivní vliv na místní infrastrukturu, na druhou stranu ale malé obci hrozí, že se stane jeho satelitem. Už teď stojí na kraji obce bungalovy, které možná vypadají dobře v katalogu (s přivřenýma očima a otevřenou lahví), ale postavené na omezené parcele malé české obce v sousedství typických venkovských domků nejsou hezké ani trochu. Co na ně asi tak říká místní rodák, pan architekt Josef Pleskot?


Název obce evokuje čížky, ale jak se píše na jedné ze zdejších informačních tabulí, je zde možná etymologická souvislost s pojmem Žiži. Podle kronikáře Kosmase neslo toto označení nejvyšší místo na prostranství, kde dnes stojí Pražský hrad. Na rituálním stolci tu byla nastolování česká knížata. A podobně i na návrší nad Čížovou se mohlo nacházet nějaké obřadní místo. Tak se na ten kopec pojďme podívat blíž, protože právě přes něj vede trasa naší procházky.


Na kopečku je několik zajímavých staveb – barokní kaple sv. Barbory, dřevěná zvonice, někdejší špitál a pozdější kaplanka a především kostel sv. Jakuba Většího ze 13. století. Ani se nenadechujte, už dopředu vím, že se chcete zeptat na Jakuba Menšího. To je tak, když mezi dvanácti apoštoly musí být na just dva se stejným jménem. Jak je odlišit? Takže jeden Jakub je Starší alias Větší alias Zebedeův. A ten druhý Mladší alias Menší alias Alfeův. Kostel je zamčený, takže nám není dáno vidět ve vstupní síni renesanční náhrobek rytíře Ludvíka Loreckého ze Lkouše a jeho dvou synů. Ludvík bojoval za krále a strávil drahně let v tureckém zajetí, pročež byl po návratu odměněn a získal usedlost v nedalekých Šamonicích. Pověsti praví, že byl krutým pánem. Možná proto, anebo pro něco jiného, motiv jistý není, zkrátka s urozeným pánem to nedopadlo dobře: v roce 1571 byl skupinou svých poddaných brutálně zavražděn a ušetřeny nebyly ani jeho děti. Pachatelé byly souzeni v Blatné a jejich potrestání bylo exemplární, nelítostné a i na tehdejší dobu nevídaně kruté. Krvežíznivci si mohou přečíst reportáž z popravy zde, citlivé duše a romantici dají přednost baladickému zpracování historie Jaroslavem Vrchlickým zde.


Smrt je tady na návrší sv. Jakuba všudypřítomná. Kostel je obklopen hřbitovem. Na zdi u brány je umístěna deska, upozorňující na hrob neznámého vojáka, který padl za oběť vojenskému střetu mezi francouzsko-bavorskými sbory a husary rakouské armády 22. 11. 1741. Pokoj jeho duši. Jinak je tu ale docela živo. Vršek je oblíbeným cílem procházek a lidí tu je i v zimě jako na Petříně. Však tomu tady místní prý říkají čížovský Petřín. A my si hned povíme proč.


Svah kopce je totiž osázen ovocnými stromy a zjara to tu musí být krásně rozkvetlé. Sad založil Josef Benda na počátku minulého století a místní ho v posledních letech obnovili a opečovávají. Vznikla tu i alej otců, vytyčili tu informační a výukové prvky, vyvěrá tu studánka, jsou tu lavičky, zkrátka je vidět, že jsou tady lidé pilní jako mravenci.


Mimochodem o mravencích se cestou taky leccos přiučíte. Víte třeba, co je namravenčování: To když se ptáci posadí do mraveniště, nebo si mravencem v zobáku třou peří, aby vyloučenou kyselinou mravenčí zničili roztoče. Snad přitom nezničí moc mravenců. A co pojem myrmekochorie – dokážete ho vůbec vyslovit? To je způsob rozšiřování semen, kdy si je mravenci nanosí domů, okoušou z nich výrůstek bohatý na tuky a mastné kyseliny, a pak ho vynesou ven, kde semínko spokojeně a šťastně vyklíčí.


Tak a to je vše o Čížové i o mravencích. Buďme taky spokojení a šťastní a nechme se jarními slunečními paprsky probudit k růstu!




Comments


bottom of page