Cesty časem

Kdybyste mohli cestovat časem, kam byste se vydali? Do doby starověkých civilizací pochopit tajemství, která se ještě nepodařilo rozlousknout? Za slavnými historickými osobnostmi pro inspiraci? Nebo jen o pár let zpět prožít ještě aspoň chvilku s blízkými, s kterými jste si nestihli říct něco důležitého? Anebo byste zatoužili poznat budoucnost? Otázka i odpovědi na ni vycházejí z představy nějakého stroje času, který by nás mohl přenést do jiného letopočtu. Oblíbený námět literárních i filmových autorů nabízí nesčetné variace, takže někteří hrdinové vyrážejí na cestu z vlastní vůle, jiným je souzeno motat se v časové smyčce nedobrovolně. Některým cesta časem ubere nebo přidá léta, jiní projdou do jiné časové dimenze bez toho, že by se jim změnil jejich věk. Někteří mají možnost změnit běh událostí, jiným to dovoleno není. Ale ať už si s tím tvůrci hrají jakkoliv, vždycky z toho vychází pohádka, nebo sci-fi. Netvrdím, že je to špatně. Třeba The Time Traveler´s Wife (v češtině vyšla pod názvem Žena cestovatele časem) se mi líbila opravdu hodně.

Fyzický přesun ale nemusí být jediný způsob, jak se pohybovat v čase. Snazší a představitelnější jsou flashbacky či předtuchy v mysli. Tak to má Carrie, hrdinka knížky Cesty časem. Vidí záblesky toho, co se na některém místě odehrálo dříve, či co se teprve stane. Díky tomu zná i skrytá tajemství druhých a dokáže je lépe pochopit, nicméně pro ni samotnou je tato zvláštní schopnost spíše prokletím, které jí znemožňuje žít obyčejný život. Samotný závěr knihy se mi sice nelíbil, ale odhlédnuto od toho za přečtení stojí. Citlivě se dotýká tématu duševního zdraví, je hodně o přátelství a jeho hranicích a jako bonus se část příběhu odehrává v knihkupectví. A víte, co je na téhle knížce taky zajímavé? Její autorka Anna Iris má řecké rodiče a od svých tří let žije v Řecku, ale narodila se v Brně. To asi bude důvod, že si její knihy našly cestu na český trh, ačkoliv mojí lektorce v Aténách to jméno nic neříká.

Cestování v čase jako dar představuje film About Time (česky pod názvem Lásky čas). Až budete chtít vidět Billa Nighyho jinak než v roli rockera zpívajícího vánoční verzi svého hitu, vyhledejte si snímek z roku 2013. Hraje v něm otce rodiny, ve které mají muži schopnost vracet se zpět ve vlastním životě a napravovat, co zpackali, a zlepšovat, co se nevyvedlo. Odpusťme tvůrcům genderovou nekorektnost hlavní myšlenky a představme si, jak hezké by bylo moct někdy vzít zpět, co jsme udělali, nebo naopak neudělali, ale měli udělat, co jsme řekli, nebo naopak neřekli, ale měli říct. Hlavní postavou snímku je syn, který nově objevenou schopnost využívá ze začátku hlavně jako druhou (případně třetí a čtvrtou) šanci reagovat na životní situace správně. Později experimentuje s dvojím prožíváním každého dne. Poprvé ho nechá normálně uplynout a na jeho sklonku se vrátí a prožije každou chvíli od rána do večera znovu, s vědomím toho, co přinese, bez stresu, vnímavější k maličkostem. Nakonec dospěje k tomu, že svůj dar přestane téměř používat. Místo toho se snaží žít každý den tak, jako by se už vrátil v čase a prožíval ho rovnou podruhé – lépe a s plnou pozorností. Jako by každý obyčejný den byl malý zázrak, který se nebude opakovat.

Možná se vaše cestování časem stejně jako to mé omezuje na těžko definovatelné pocity, že jste něco už zažili, že jste někde už byli, jakási déja-vu. A možná byste taky někdy chtěli víc, než se jen někam vracet ve vzpomínkách nebo předbíhat čas v představách a snech. Ale co když tajemství všech cest časem vzad i vpřed spočívá v tom, že nejprve je třeba být tady a teď a žít přítomný okamžik v jeho nejlepší možné variantě?

Niffenegger, Audrey: Žena cestovatele časem. Překlad Petra Andělová. Baronet 2004.

Iris, Anna: Cesty časem. Překlad Ivana Lukačovičová. Brána 2018.

About Time / Lásky čas. Režie: Richard Curtis. Velká Británie 2013.