Podle výsledků jedné ankety ve Spojených státech z roku 2012 je Dárce autorky Lois Lowry čtvrtým nejlepším románem pro děti vůbec. A to navzdory tomu, že už v 90. letech 20. století, krátce po jejím vydání, rodiče hned v několika státech federace naléhali, aby byla vyňata z fondu školních knihoven. Jenomže co vyroste z dětí, které budou číst jen Disneyho? Jak budou připravené na život ve světě, který zdaleka není pohádkový?
Dárce vlastně začíná taky tak trochu jako pohádka. Představuje nám dvanáctiletého Jonase, jeho mladší sestru Lily, rodiče a kamarády, kteří všichni žijí v dokonalém světě bez nemocí, bez bolesti a bez válek. Nikdo nikomu nic nezávidí, protože všichni mají vše stejné, od příbytků přes oblečení až po hromadně rozvážené jídlo. Lidé jsou k sobě laskaví a milí, řídí se pravidly, při jejichž nechtěném porušení se ihned omlouvají, a s nevídanou poslušností se ve všem podřizují autoritě rady starších, která rozhoduje mimo jiné i o pracovním zařazení každého jedince. A právě obřadem Dvanáctek, při kterém se má Jonas a jeho kamarádi dovědět, které povolání jim rada starších na základě pečlivého pozorování jejich sklonů a vloh vybrala, příběh začíná. Jonas je vyvolen stát se novým příjemcem paměti. Má před sebou výcvik velmi odlišný od toho, který čeká jeho kamarády.
Dárce, dosavadní strážce paměti, mu hned první den předá vzpomínku na sníh a jízdu na saních. Užaslý Jonas se diví: „Proč u nás nemáme sníh a sáňky a kopce?“ zeptal se. „A kdy v minulosti jsme je měli? Měli moji rodiče sáňky, když byli malí? Nebo vy?“ Starý muž pokrčil rameny a krátce se zasmál. „Ne,“ řekl. „Je to velice vzdálená vzpomínka. Proto mě tolik vyčerpala, musel jsem ji vytáhnout z hloubky mnoha generací. Dostal jsem ji, když jsem se stal příjemcem, a i ten tehdejší příjemce ji lovil z dávné minulosti.“ „Ale co se s tím vším stalo? Se sněhem a tím ostatním?“ „Regulace podnebí. Se sněhem se hůř pěstovaly potraviny, omezovalo to období růstu. A stávalo se, že se kvůli nevypočitatelnému počasí úplně zastavila doprava. Nebylo to praktické, a když jsme zavedli jednotu, prostě se to přežilo. Kopce zrovna tak,“ dodal. „Byly nepraktické pro přepravu zboží. Nákladní auta, autobusy. Kopce je brzdily. A tak…“ Mávl rukou, jako by tím gestem srovnal všechny kopce se zemí. „Máme jednotu.“
S postupujícím výcvikem objevuje Jonas další nepoznané krásy, barvy, tóny, emoce, ale také bolest, zranění, zabíjení, zlo. Dospívá k přesvědčení, že lidé dříve žili méně bezpečně a jistě, zato ale mnohem plněji. A že nevidět rezavé vlasy a červené jablíčko, neslyšet hudbu, neslavit Vánoce a neprožívat lásku je příliš vysoká cena za jednoduchý, protože nalinkovaný život. A tak se svým učitelem zosnují plán, jak lidem vrátit paměť.
Víc vám k příběhu prozradit nechci, abych vás nepřipravila o překvapení, až si ho budete číst. Existuje i filmové zpracování, ale jak to tak bývá, na knihu nemá a nezachrání to ani Jeff Bridges, Meryl Streep a Katie Holmes. Radím vám, sáhněte po předloze. Je krátká a zvládnete ji za jeden večer. A pak si můžete lámat hlavu, proč mají američtí rodiče s tímto orwellovským příběhem takový problém. Anebo si ji můžete přečíst se svými dětmi a popovídat si s nimi o tom, čeho by se byly ochotné vzdát za život ve větším bezpečí a co už by byla příliš vysoká cena. Můžete dát dohromady výhody a nevýhody uniformity a různorodosti. Můžete se pobavit o tom, jaké pocity a reakce v nás probouzí někdo, kdo se čímkoliv liší. A objevovat to, v čem je každý jeden z nás osobitý. Témat k přemýšlení nabízí příběh Dárce opravdu hodně.
Lois Lowry za svou knihu převzala Cenu Johna Newberyho, kterou udělují američtí knihovníci a nezvýznamnější přínos americké dětské literatuře v uplynulém roce. Autorčin moc pěkný proslov při převzetí tohoto ocenění je připojen k českému vydání a dočtete se v něm o inspiračních zdrojích, jejich tvůrčím zpracování a rozmanité interpretaci podmíněné osobní zkušeností čtenáře.
Zhruba před rokem jsem psala o knížce, která se v titulu ptala, co by se stalo, kdyby ze světa zmizely kočky. Dárce je v prvním plánu příběhem o ztrátě vzpomínek, nicméně upozorňuje především na hodnotu jedinečnosti a možnosti volby. Bezesporu dokonaleji je pomýlenost a zrůdnost totality zpracována v románech 1984 nebo 451 stupňů Fahrenheita, pokud byste ale chtěli podobnou knížku pro mladší čtenáře, tak právě pro ně je tady Dárce.
Lowry, Lois: Dárce. Argo 2013. Překlad Dominika Křesťanová.