Víte, kde ve vašem okolí roste řebříček nebo přeslička, kam byste se vydali natrhat třezalku a diviznu, kdy je lipový květ tak akorát a jaký je sesychací poměr hluchavky?
Anna Bartáková, protagonistka útlé knížky Do tmy je na takových znalostech existenčně závislá – léčivky sbírá ve velkém. Autorka Bohumila Adamová, píšící pod pseudonymem Anna Bolavá, nechává čtenáře vstoupit do hrdinčina života ve chvíli, kdy už není s to vykonávat práci překladatelky a stává se čím dál víc vílou (ve svých očích) a bláznivou ženskou (v očích svých sousedů). Svorníkem jejích dní je úterek, kdy ve výkupně odevzdává pracně nasbírané a nasušené byliny za směšné peníze, které nepokryjí ani nákup papírových pytlů a rukavic a časté opravy jízdního kola.
Do tmy není ani tak příběh, jako pohled zvenčí skrz okenní tabulku dovnitř, do tmy bolesti. Jak oči přivykají šeru a rozeznávají obrysy, objevují se některá konkréta Annina osudu a postavy zabydlující její svět: manžel, tchán, sestřenice, výkupčí, doktor, sousedé. Kdo ublížil, kdo se snaží podat pomocnou ruku, kdo pochopil, že už není pomoci. Vzájemné vazby a vykonané činy nevydávají svá tajemství snadno. Tato kniha se nečte lehko, už pro tu melancholii, která po ní zůstává jako pyl z usušeného bezového květu na půdě. Proč ji teda vůbec číst? Když ona je svým smutným způsobem prostě krásná.
„Probudím se velmi brzy, venku teprve svítá. Vypadá to na teplý den. Na dvoře zasychají kaluže a sud na vodu je plný, takže v noci nejspíš sprchlo. Listy na stromech ale nevypadají příliš mokře, nemohlo to být nijak velké. Tohle je tak ideální počasí! Přes den je hezky, místo vedro, ale prší z toho drobně a výhradně v noci. Hezky je to letos zařízené, prospívá to přírodě i sběračům.“
Bolavá, Anna: Do tmy. Odeon 2015.