top of page
  • Text: ťuhýk - foto: ťuhýk

Epta Piges (Rhodos #7)


Pro sedmé pokračování seriálu o krásách řeckého ostrova Rhodos jsem si šetřila lokalitu, která má číslovku sedm ve svém názvu: Epta Piges, v překladu Sedm pramenů. Průvodci nešetří superlativy a označují údolí, ve kterém pramení řeka Loutanis, za jednu z nejpůvabnějších destinací na Rhodu. Pro jednou nepřehánějí, i když…


… jako malá jsem měla ráda takové ty pohlednice, na kterých vidíte dva různé obrázky podle toho, pod jakým úhlem se na ně díváte. Vybavuje se mi třeba panenka s velikou hlavou a zavřenýma očima, které se po naklonění obrázku otevřely. Tak takhle nějak je to i s Epta Piges, protože…


… pokud nepřijedete brzy ráno, budete mít co dělat, abyste našli místo k zaparkování. Budete se proplétat mezi ostatními turisty a pávy. Dopočítat se všech sedmi pramenů se vám navzdory značkám nepodaří. A na hlavní atrakci, průchod 186 m dlouhým tunelem pod kopcem, po kotníky ve vodě, která touto cestou protéká do přehrady, vybudované na počátku 30. let 20. století Italy, si budete muset vystát frontu. Ale…


… pokud si přivstanete, dáte si v taverně osvěžující ledový horský čaj a můžete relaxovat u zurčícího potůčku, sotva zrozeného a plného radosti z nastoupené cesty. A pak si můžete s klidem nechat ujít klaustrofobní průchod dírou v hoře a k přehradě se dostat normálně po povrchu. Vůbec o nic nepřijdete, jelikož…


… tam, kde ostatní skončí, otočí se a vrátí zpátky, vy, vybavení mapou v mobilu a lahví vody v baťůžku, půjdete dál. Směle vstoupíte do vodního kanálu – je na vás, zda naboso, nebo v botách. Ledová voda se v parném létě postará o vcelku vítanou Kneippovu lázeň. A dočkáte se i tunýlku, kratšího, v půlce probořeného, takže jen co vstoupíte do tmy, už směřujete ke světlu. Akvadukt po nějaké době vyměníte za pěšinu, ale ještě ho později uvidíte z auta. Byl vybudován, aby přiváděl sladkou vodu do Kolymbie na pobřeží. Jenomže…


… vy se autem rozjedete na opačnou stranu, kde se ve směru na Eleousu, ještě před vesnicí Archipolis, zastavíte u kostela sv. Nektaria. Protože místo tak sladkého jména prostě chcete vidět. Patronem místa je pravoslavný světec, který se narodil v roce 1846 v dnešním Turecku, dotáhl to na biskupa v Egyptě, působil v bohosloveckém semináři v Athénách, založil klášter na ostrově Aegina a tam v roce 1920 zemřel. Kanonizován byl v roce 1961. A už o pět let později mu byl zasvěcen veliký kostel v obci Faliraki na pobřeží a taky malá kaple tady ve vnitrozemí, nahrazená v 70. letech kostelem a ženským klášterem. A tak tu dnes můžete natrefit na jeptišku, která do kanystru čerpá vodu ze zázračného pramene. Nicméně nesluší se na ni zírat, prostě se jen usmějte, a pak…


… určitě vstupte do kostela. Výzdoba interiéru je v klasickém byzantském stylu, každé volné místo je pomalované postavami svatých, které sice ještě nestihly získat patinu staletých fresek, ale to je tak jediný rozdíl, protože ikony podléhají přísným pravidlům a vzorům a vůbec nejsou vnímány jako umění a malovány pro estetický dojem, nýbrž mají vést duši k modlitbě stejně jako Boží slovo. Škoda jen, že…


… dnes máme víc co do činění s ikonkami aplikací než s ikonami světců, a když už je řeč o ikonách, myslí se spíš ikony módní a sportovní a kdovíjaké, pravděpodobně ale ne příliš svaté. Vrátím-li se ale na začátek tohoto vyprávění, k Sedmi pramenům, troufám si prohlásit, že je to ikonické místo. Protože je krásné. A krása je pro mne jedním z atributů Božího rukopisu ve stvoření.


bottom of page