Koncem roku 1939 uvaří paní Marie Drozdová oblíbené jídlo svého muže, aby jí přemlouvání šlo snáze. V biografu totiž dávají novou komedii režiséra Martina Friče Eva tropí hlouposti s paní Natašou Gollovou a panem Oldřichem Novým v hlavních úlohách. (Jestli manželé Drozdovi film opravdu shlédli, to s určitostí nevím, ale chci věřit, že si ten zážitek nenechali ujít.)
O tři čtvrtě století později dostává slečna Marie Doležalová, mladá herečka Divadla Na Fidlovačce, v němž svého času působili Gollová i Nový, nabídku zahrát si Evu v jevištním uvedení. Je to její první tak velká role a chvíli jí trvá, než si dodá odvahu. I proto, že se bojí srovnávání s filmovou Evou. (Obavy se ukážou být naprosto lichými. Trvá-li kdo na srovnávání, Maruščina Eva tu Natašinu v mnohém předčí.)
Pár měsíců po divadelní premiéře paní Marie Jandová, kterou s Marií Drozdovou váže vzdálené příbuzenství a s Marií Doležalovou nic než obdiv k jejímu mnohostrannému nadání, tedy jednoho dne paní Marie Jandová, aniž by musela svého muže obměkčovat dobrou večeří, usedá na dřevěnou lavici divadelního hlediště. A představení ji tak nadchne, že neváhá jít naň zkraje roku 2017 znovu. A stejně jako poprvé se výborně baví a směje tak, že až poprská diváky před sebou. A ještě víc než poprvé propadne kouzlu falešného italského šlechtice v podání Dennyho Ratajského. Ach, již to jméno!
A to všechno ztropila jedna šestnáctiletá cácorka. První z jejích humoristických románů Patsy tropí hlouposti vycházel v roce 1933 na pokračování v časopise Ahoj. Zaujal čtenáře a zaujal i Martina Friče, který pouze málo obvyklé jméno Patricie nahradil běžnější Evou. Jedna z nejúspěšnějších komedií válečné doby se v roce 1944 dočkala nového knižního vydání, už s titulem Eva tropí hlouposti. Osudy její autorky by vydaly na ženský román. Studentka Věra Paygerová se ještě před maturitou provdala za obchodníka s lihovinami Bohumila Němotu. Vdávala se tajně: Oblékla se prý u kamarádky a po obřadu se vrátila do školy i domů. Později, už jako matka dvou dcer, se starala o velký dům se zahradou a pilně psala. Podle dcery Ivanky si „na každý den dala za úkol určitý počet stránek, a to dodržovala. Byla schopná psát, ať se kolem dělo cokoliv. Skoro nikdy neškrtala, nevracela se, nepřepisovala.“ Jak nezávidět! Měla úspěch – a špatný původ, takže po roce 1948 nesměla publikovat a namísto příběhů psala čísla do účetních knih. Do domu v Sudovicích nasadili Němotům podnájemníky, kus pak zabralo JZD a nakonec stavení vyhořelo. Publikovat mohla Věra Němotová znovu až po roce 1968. Některé práce uveřejnila pod vlastním jménem, ale mnoho jich vyšlo pod pseudonymy, z nichž nejznámější je Fan Vavřincová. Právě tímto jménem je podepsána jak pod první českou crazy komedií Eva tropí hlouposti, tak pod prvním českým sitcomem Taková normální rodinka.
„Lidé se dělí na dvě skupiny. Na ty, kteří mají sestry, a na ty, kteří je nemají. Pan Michal Nor často hloubal nad nespravedlivým štěstím těch druhých a marně pátral v hlubinách své minulosti po hříchu, za který byl postaven do té první politování hodné skupiny. Existují ovšem lidé, ačkoliv on to nikdy docela nevěřil, kteří mají sestry a ani toho nevědí. Kteří, jdouce spát, nelehnou si do umyvadla plného vody a dovedně skrytého pod prostěradlem. Kteří mohou sníst s klidem svou ranní kávu bez obavy, že tam najdou šlehačku v dojemné shodě s inkoustem. Zkrátka lidé, kteří mají sestru a mohou žít v sladkém klidu, neobávajíce se jejích nástrah. Jsou-li však takoví lidé, Michal k nim rozhodně nepatřil. Měl sestru a byl si toho nepřetržitě vědom od té doby, kdy poprvé zavřeštěla v peřince. A zapomněl-li na to nyní ve své zachmuřenosti, slečna Eva Norová mu připomněla svou existenci důkladně zralou, žlutou hruškou, kterou mu hodila na pozdrav na hlavu.“
Nechte si hodit na hlavu zralou hrušku (nebo jabko), sledujte Evu, jak krade a zase vrací zpět recept na Záhorskou růži, trpte spolu s Michalem, vydávaným za italského hraběte bez valné znalosti italštiny, a bavte se jako tetička Pa rozpaky zamilovaných. Je jen na vás, zda budete tropit hlouposti s Evou knižní, filmovou nebo divadelní. Každá z nich má něco do sebe a všechny stojí za to!
Vavřincová, Fan: Eva tropí hlouposti. Česká expedice a Dolmen 1990.
Eva tropí hlouposti. Režie Martin Frič. Československo 1939.
Eva tropí hlouposti. Režie Pavel Šimák. Divadlo Na Fidlovačce 2014.
Yorumlar