Panuje všeobecné přesvědčení, že němčina není pěkný jazyk. Tak to jste neslyšeli mého kamaráda Michaela recitovat Krále duchů: Wer reitet so spät durch Nacht und Wind? Es ist der Vater mit seinem Kind… A víte, co má němčina krásných slov? Třeba pampelišce nenadávají do plešounů – ba, ba, pléška v základu českého pojmenování bez špetky taktu upozorňuje na lysinu po opadaném chmýří – ale s respektem ji přirovnávají k lvímu zubu, protože přesně tak silný je její kořen. Trefných označení má němčina na rozdávání a čeština si jich nabrala plnými hrstmi, aby mohli fotříci po fajrontu dávat do cajku své fáro, zatímco jejich stará doma štrykuje fusekle. Večer si oba zašpásují, dají si šláftruňk na hezké sny a jsou šťastní. Glücklich. Možná dokonce wunschlos glücklich – šťastní tak, že už si nic víc nepřejí.
Výrazem wunschlos glücklich obohatila němčina nejen mou slovní zásobu, ale i mé prožívání štěstí. Jsem ženská, tvor, který neví, co chce, a nedá pokoj, dokud to nedostane – a přece už jsem se několikrát zastihla ve stavu, že mi nic nescházelo. Vlastně i v tuto chvíli se mám moc hezky, jako že co víc bych si mohla přát? Ne že by mě nic nenapadlo. Ale kdyby se nenaplněná touha naplnila, byla bych šťastnější? Mohla bych být šťastnější, než jsem už teď?
Šťastný si určitě připadá i švédský herec a scénárista Jonas Karlsson. Jakby taky ne, vždyť se mu daří, na co sáhne. A jednou ho tak napadlo přemýšlet nad prožitým štěstím a zkusit jeho hodnotu vyčíslit, přesně podle premisy, že v životě není nic zadarmo. Na kolik by vyšel sluneční svit, vzduch, pitná voda, vůně, výhled z okna, přátelé, klidný spánek? Z takových úvah se zrodila Faktura, svižná a sympaticky absurdní novela, kterou můžete přečíst za jeden večer, ale v hlavě vám uvízne na delší čas. Vtáhne vás hned první větou: Byla to velmi nepravděpodobná částka: 5 700 000 švédských korun. Byla by to kupa peněz, i kdyby šlo o koruny české, natož švédské. Takže není divu, že jakmile příjemce faktury pochopí, za co že má vlastně platit, začne se domáhat snížení ceny, protože jednak jako bezdětný čtyřicátník s prací na půl úvazku v zapadlé videopůjčovně, zlomeným srdcem, jediným kamarádem, který než aby platil hovor, raději si vždycky nechá volat zpátky, nudnými večery, které tráví v nájemním jednopokojovém bytě nad pizzou a filmy přece nemůže za prožité štěstí dlužit tolik, a navíc nemá nejmenší šanci uhradit byť jen část z té šílené sumy. Veškeré vyjednávání ovšem vede toliko k dalšímu navyšování fakturované částky. Příběh spěje k pointě, silné tak, že může ovlivnit vaše prožívání štěstí.
Komu k dokonalému štěstí chybí informace, kde jsem k tomu titulu přišla, toho odkazuji na Knižní šifru. Komu k absolutnímu štěstí chybí něco víc, ať si zkusí Fakturu přečíst. Možná pak nebude šťastnější, ale bude si svého stávajícího štěstí více vědom. Co víc si přát?
Karlsson, Jonas: Faktura. KNIHA ZLÍN 2015. Překlad Martina Kašparová.