Prý ať počkám v autě, že zajde obhlídnout situaci. Po chvíli se pro mě vrátil a se slovy „To budeš koukat,“ mě vedl ke dveřím sokolovny. Měl pravdu, to, co za nimi bylo ke spatření, jsem do té doby opravdu ještě neviděla. Pár týdnů po nabytí vlastnických práv k naší venkovské nemovitosti jsme s nesmělou zvědavostí vyrazili mezi lidi. Naší první společenskou událostí byla Hubertská a ta podívaná za dveřmi byla přehlídka cen do tomboly. Být to ples zahrádkářů, visely by ze stěny svazky cibule a česneku a na zemi by se naparovaly hlávky zelí a ještě větší hlavy dýní. Že to ale byl ples myslivců, houpalo se tu na pozadí z chvojí nepočítaně za krk pověšených bažantů, jen o něco méně kachen, několik zjevně ne dost rychlých zajíců a to vše pod upřeným pohledem kance, srny a srnčete. Všichni s připnutým číslem z šatnového bločku, takže nebýt tak přesvědčivě neživí, mohl by si jeden myslet, že utekli ze šatny hned vedle. Svatý Hubert je prý patronem soustružníků, optiků, slévačů a výrobců matematických přístrojů. Kdo ví, jak k tomu světec z počátku 8. století přišel. Do širšího povědomí se ale dostal jako patron lovců a střelců. Rád se účastnil honů a podle legendy při jednom lovu uviděl jelena se zářícím křížem mezi parožím, který ho vyzval, aby přestal honit zvěř a začal hledat Krista. Hubert jelena poslechl. Nezdá se ale, že by svým příkladem strhl mnoho následovníků. Myslivci se dál honí za divokou zvěří jako diví, jak dosvědčovalo ono arcimboldovské zvěřinové zátiší. Lístek do tomboly jsme si zbaběle nekoupili ani jeden, protože co kdybychom jedno z těch chlupatých nebo opeřených zvířátek vyhráli? Pověsit je z okna ven, dobře, ale tam nemůžou viset věčně - a co pak?
Jako by to bylo včera, a přece stihl uběhnout celý rok a myslivci plesali znovu. Tentokrát bez nás, příliš unavených tancováním po chalupě. Když jsme ale tuhle dostali chuť něco si zahrát, byl výběr snadný a rychlý: Halali.
Hra jistě nedostala svůj název po sterilované zelenině na svíčkovou, ale po lovecké fanfáře. Její pravidla jsou velmi jednoduchá a vyšší podíl náhody spolu s krátkým herním časem dělá z Halali ideální hru pro dva (a pouze dva) vyšťavené bílé límečky. Takže vzhůru do lesa. Na herní desku o 49 polích se rozmístí čistě náhodně 48 herních kartiček, všechny obrázkem dolů. Posed uprostřed lesa zůstane nezakrytý. A pak se hráči střídají a vždy buď otočí některou dosud zakrytou kartičku, anebo některou již odhalenou kartičku v souladu s pravidly posunou. Na většině kartiček jsou stromy. Žádná monokultura, jsme v pěkném zdravém smíšeném lese, kde dřeviny nenapadá kůrovec, ale kácí je dřevorubci. Není důvod k obavám, že by les vykáceli celý. Stromů je patnáct, dřevorubci dva, pohybují se děsně pomalu, vždy jen o jedno pole, a navíc jim jdou po krku dva medvědi. Jsou stejně pomalí, ale děsně žraví, takže kromě dřevorubců mají spadeno i na myslivce. Ti se nedají tak snadno, jsou rychlejší a hlavně mají hlavně. Tajně si ovšem přihnuli z placatky, takže nemají vůbec žádný vliv na to, kam ty jejich hlavně míří. Odkrytou kartičkou myslivce už nelze nijak točit a tato zásada je zdrojem mnoha komických i zoufalých situací během hry. Z pušek mají strach i lišky a taky bažanti a kachny, které mají strach i z lišek. Ještě jste se v tomhle hravém lese neztratili? Tak se rozhodněte, kdo bude hrát za lidi, tedy myslivce a dřevorubce, a kdo za zvěř, tedy medvědy a lišky. Pak už se jen snažíte nasbírat co nejvíc bodů. Jeden hráč za pokácené stromy (2) a ulovené kachy (2), bažanty (3), lišky (5) a medvědy (10), druhý hráč za ulovené kachny (2), bažanty (3) a sežrané myslivce (5) a dřevorubce (5). A pak si pro větší vyváženost zahrajte ještě jednou a role si prohoďte. Les je pokaždé trochu jiný a hra se hned tak neomrzí. Jistý James Oliver Curwood se nechal slyšet, že Největší vzrušení při lovu není zabíjet, ale nechat žít. Halali vám umožní užít si obojího. Ve hře se střílí a žere hlava nehlava, ale všichni přežijí.
Hoffmann, Rudi: Halali! Albi 2000.
Comments