top of page
  • Text: ťuhýk - foto: ťuhýk

Hlasy z ostrova Symi


(odposlechnuto během posledního výletu na naší dovolené na Rhodu)


Jsem meltemi, severní vítr. Léto co léto vanu Egejským mořem a činím zdejší horko snesitelným. Prokažte mi respekt a já vám neublížím a osvěžím vás na cestě za krásami Středomoří.


Jsem King Saron, katamarán. Na svou palubu pojmu pár stovek pasažérů a díky mé bytelné konstrukci se při plavbě se mnou není třeba obávat mořské nemoci. Dvacet tři námořních mil vás budu kolébat něžně jako nemluvně v kolébce.


Jsem Symi, princezna rhodská. Můj otec král mě nechal odvézt na jiný ostrov, protože neschvaloval mého nápadníka, prince z Ialyssu. Ten mě ale našel a jezdil za svou Symi, až se z mého jména stalo jméno ostrova.


Jsem Homér, slepý básník. To ode mne jste poprvé slyšeli o Trójské válce. Stavitelé lodí z malého ostrova Symi v ní sehráli velkou roli. Je zaznamenáno, že rhodští poskytli válečníkům sedm galér, ale symští je trumfli o deset velkých plavidel. Škoda jen, že na stavbu lodí vykáceli všechny lesy na ostrově. To proto zůstane bez sladké vody, která se sem bude přivážet.


Jsem porifera, mořská houba. Umím vyrůst do podoby sloního ucha, okurky nebo obyčejné koule. Kleopatra si mnou roztírala oslí mléko po těle, římským vojákům jsem sloužila jako vycpávka pod brnění, možná i tomu, který mě namočil do octa a podal ke svlažení rtů odsouzenci na kříži. Pro mé jedinečné vlastnosti a schopnosti, dané vysokým obsahem jódu, jsem se stala cenným zbožím a zdrojem bohatství místních. Na domech přístavního města je to znát. Co už na první pohled vidět není, je smutný fakt, že mnozí z těch, kdo se pro mne vydali k mořskému dnu, zaplatili cenu nejvyšší.


Jsme Yiorgos, Yiannis, Dimitris, Panagoitis, Vassillis, muži, mladíci, chlapci, lovci hub. Umíme se potápět. Jen s kamenem se noříme až do 30 metrů a vydržíme tam často déle než tři minuty. A co máme ten nový vynález, skafandr Siebe Gorman, zvládneme denně několik dlouhých ponorů do 70 metrů, kde u dna rostou ty nejkvalitnější houby. Jen zbývá ještě několik let, než někdo popíše kesonovou nemoc a vysvětlí naše častá ochrnutí a záhadná úmrtí. Nedivte se, že je na našem ostrůvku 300 kostelíků; každá rodina někoho ztratila, každá rodina měla strach, každá rodina hledala ochranu. A pomodlete se za naše duše, až si budete v turistickém centru kupovat houbu jako suvenýr.


Jsem archanděl Michael, ochránce námořníků a patron kláštera Panormitis na západním pobřeží ostrova. Z někdejších dvou set mnichů se dnes v chodbách rozlehlé stavby ztrácejí pouzí tři. Kolem chrámu ovšem příliš klidu nečekejte. I mimo dvě hlavní poutní slavnosti o letnicích a v listopadu se sem každý den sjíždějí davy turistů. Než se tísnit v davu, zajděte si do muzea, ve kterém jsou shromážděny dary klášteru. Stojí za vidění. A pak si vyčíhněte chvilku, kdy můžete nerušeně obdivovat nástěnné fresky a vyřezávaný ikonostas v kostelíku.


Jsem Bozburun, hornatý poloostrov vybíhající z Malé Asie do Egejského moře. Mé skalnaté pobřeží je od přístavu v Symi vzdáleno pouhých osm kilometrů. Vyprovodím vás zpět - to na mě se může upřít váš pohled jako na záchytný bod, až se loď na volném moři rozhoupe. A ve vlnách hledejte můj vzkaz: mír ve zdejších vodách je stejně křehký jako život mořeplavců. Přeji vám dobrý vítr. A ať už vás zavane kamkoliv, šiřte kolem sebe pokoj a dobro!

Comments


bottom of page