Kdykoliv vidím sojku, vždycky znovu mě překvapí, jak je vlastně docela velká. Měří přes třicet centimetrů, takže běžné rovné pravítko už by na ni bylo krátké, a váží něco mezi 100 – 200 g, takže kdybych ji chtěla poslat poštou svým přátelům do Japonska, musela bych ji křídla polepit známkami za bezmála šedesát korun. Ve srovnání s ní je taková deseticentimetrová a desetigramová sýkorka uhelníček jen smítko saze.
Nevím, jestli za mé zkreslené vnímání velikosti sojky může její karikatura z Krkonošských pohádek, vždyť třeba straka je ještě o chlup, vlastně o pírko větší a neudivuje mě to, ovšem živá sojka mě vždycky dostane. Tuhle jsme jeli kolem jednoho z „našich“ jihočeských rybníků, na jehož březích k nelibosti místních rybářů chystala předčasný výlov chráněná volavka. Vykračovala si po hrázi ve vší své velebnosti a velikosti a Petr ji ohodnotil: „Ta je velká, co? Ta by si možná troufla i na sojku!“ Že si ze mě tropí žerty? Ale kdepak, přece co se škádlívá, rádo se mívá.
Jestli vídám sojku často? Překvapivě ano. Dokonce i v době, kdy jsem bydlela ve dvanáctém patře věžáku na pražském sídlišti. To jsem totiž chodívala na procházky do nedalekého lesíka, či co z něj tehdy ještě zbývalo. Po přestěhování do vilové čtvrti na kopci, kde na lesík koukáme přímo z okna, se šance znásobily a nejen pokud jde o sojky, několikrát už dal o sobě klepáním a červenou čepičkou vědět i strakapoud. A co máme chalupu na venkově, vtahuje nás ptactvo českých luhů, hájů a zahrad mezi sebe ještě víc. Na krmítko se nám slétávají mlsné modřinky, koňadry i uhelníčci, co jim popadá na zem, sezobávají pilní polní vrabci a onehdy si nás ze sloupku na plotě zvědavě okukovala žluna (a my jí to zpoza záclonky na okně opláceli).
Proto o tom vlastně píšu: pokud máte na dohled taky nějaké krmítko nebo na větvi zavěšenou lojovou kouli a rádi se na TV Kukačka koukáte na přímý přenos, jak si opeřenci ládují bříška, pak by vám neměl uniknout projekt České společnosti ornitologické. První lednový víkend totiž organizuje sčítání ptáků na krmítkách. Podrobnosti najdete zde.
A až budete mít sečteno, chytněte se pomyslně posledního ptáčka za ocásek a proleťte se s ním nad domem a nad krajem. Neuškodí podívat se občas na svět, lidské pachtění a plynoucí čas z jiné, třeba zrovna té ptačí perspektivy. Ostatně přelom roku si o změnu úhlu pohledu přímo říká.