Jako každé ráno vyjel od východu zlatovlasý muž v plné síle ve zlatém voze taženém čtyřmi okřídlenými koňmi na svou pouť k západu, k ostrovu Blažených, odkud se pak na Héfaistově člunu přeplaví přes oceán zpět na východ. Jenomže zrovna toho dne rozděloval Zeus mezi bohy veškerou zemi a na Hélia putujícího po obloze prostě zapomněl. Když se na to přišlo, nebylo už nic k mání. Zeus mu možná ne úplně nadšeně, ale s veškerou férovostí nabídl, že vše přerozdělí, ale Hélios přišel s protinávrhem, že by se spokojil s jedním novým ostrovem, který se zrovna zvědavě zdvihal z moře a který dostal jméno podle Poseidonovy dcery, nymfy Rhode. Význam jména je nejistý, může odkazovat k fénickému slovu pro hada stejně jako k řeckým slovům pro růži či granátové jablko. Tak přišel Rhodos ke svým přídomkům ostrov hadů, či ostrov růží. Nejčastěji ale ostrov slunce. Slunce tu svítí plných 300 dnů v roce. Skandinávci by mohli závidět. Ale tak kde jinde by mělo sluníčko šajnovat naplno, než na ostrově boha Hélia, že?
Je zajímavé, že ač tady moc neprší, není Rhodos vyprahlý jako mnohé jiné řecké ostrovy. Navštívili jsme ho na přelomu srpna a září, což je dost šílený nápad, jenomže ohledně termínu dovolené jsme nebyli tak úplně pány svého času. A navzdory vrcholnému létu a vyschlým říčním korytům se země zelenala. Zásluhu na tom mají četné prameny v horách a promyšlená závlaha v nížinách. Flora středomořského ostrova se svou povahou blíží subtropické vegetaci. Pinie, cypřiše, blahovičníky, duby, platany, olivovníky, marhaníky, banánovníky, fíkovníky, datlové palmy, citronovníky, ibišky, oleandry, bugenviley, plumérie, libory, albízie, agáve, opuncie, oregano, tymián, rozmarýn – jako by člověk procházel botanickou zahradou. Mnohé z rostlin jsme neznali, vyhledávali jsme si je v mobilní aplikaci a zkoumali jejich důmyslnou krásu hodinářskou lupičkou.
Jako v té taverničce ve vnitrozemské vísce Dimilia, kde jsme si čekání na souvlaki a tzatziki krátili prohlížením kytiček v truhlících. Není divu, že jsme vzbudili pozornost majitelů. Jako první se osmělil starý pán, lupičku si od nás půjčil a podíval se přes ni. A pak nadšeně volal na svou ženu, ať se jde taky podívat. Povídat jsme si moc nemohli, jazykovou bariéru jsme zvládli překonat jen stran jídla, do složitějších debat jsme se nepouštěli. A přece patří tohle bezeslovné botanické sdílení k tomu nejhezčímu, co jsme mohli prožít. Vysloužili jsme si snítku horského oregana a hřejivý pocit, že jsme se navzájem obohatili.
Obzory jsme si rozšířili i v oblasti exotického ovoce. Přiučila jsem se, že fík nemusí být nutně fialový a že i zelený fík může být zralý a slaďounký. Odkoukala jsem, jak opatrnou manipulací vydobýt z pichlavého plodu opuncie šťavnatou dužinu. A dozvěděla jsem se, že mají-li zelené banány dozrát, je třeba je obalit pytlem. Jenomže než aby turistům kazil estetický dojem, to Pavlos z taverny na pláži v Stegně plody na svých banánovnících raději oželí a ovoce nakoupí v supermarketu.
Lekci přírodopisu jsme dostali i v kavárně v rhodském Starém Městě. Seděli jsme v příjemném stínu mohutného stromiska a vedli rozpravu se srbskou servírkou o příbuznosti jazyků a porozumění mezi národy, v angličtině ovšem. Na rozloučenou jsem se jí zeptala na ten strom a dostalo se mi odpovědi, že se jedná o fíkus. Fíha! Tak tohle dokáže vyrůst z těch našich kancelářských květináčových bonsají, když se jim dopřeje svoboda a volnost!
To překvapení z bujného vzrůstu jsme na Rhodu zažili ještě mnohokrát. Cestička lemovaná bezmála metrovými keříky rozmarýnu, vysokánské stvoly, násobně vyšší než figurant na snímku, identifikované jako trsť rákosovitá, stromeček u klášterní zdi, z kterého se vyklubal vavřín alias bobkový list. Natrhat si ho přímo pod okny popa nám bylo žinantní, a tak jsme podnikli krátký výpad do přilehlé divočiny v naději, že tam ještě nějaký bobek bude. Vlastně jich tam bylo docela dost, ale jen těch kozích.
Rhodos je jedna velká botanická zahrada. Anebo slovy mého muže: Jurský park. Pramenitá voda z hor a hojnost slunečního svitu všem těm bylinám, rostlinám a dřevinám svědčí. A nejen jim - ale o tom až příště.