Tak jo, já vám to teda povím. Kdybyste se mě zeptali, kam chodím na houby, dostali byste vyhýbavou odpověď, že k Mníšku, ale v případě knih není třeba dělat takové štráchy a ráda vám napráskám, kde všude rostou. Jen si pak nenaříkejte, že nevíte, kam sáhnout dřív. A taky mějte na paměti, že čím víc zdrojů, tím větší pokušení nakřečkovat čtení do zásoby. Ne že by knihy podléhaly zkáze, ale abyste pak neřešili stejný problém jako Neruda se slamníkem.
Když se tak nad tím zamyslíte, kam na knížky je otázka poněkud dvojznačná, umožňující rozepsat se o místech, kam si chodím pro tipy na čtení, i o těch, kde získávám knihy fyzicky. Ne vždy se překrývají. Začnu těmi druhými.
Knihkupectví. Když zavřete oči a poválíte to slovo na jazyku, který obchůdek se vám vybaví? V Shakespeare and Company na břehu Seiny si můžete vytáhnout knížku z regálu a zabořit se s ní do křesílka v koutku, a když vás při četbě políbí múza, v psacím stroji u vedlejšího stolu už je vložený čistý list a čeká na vaše řádky. A pokud nemáte ambice napsat román a dostat ho do polic mezi nabízenou literaturu, můžete těkat očima a kroutit hlavou, kolik jiných ty ambice mělo a naplnilo. Odejít odsud s prázdnou je téměř nemožné. Ale ten problém mám vlastně v jakémkoliv obchodě s knihami, což je důvod, proč se jim několik posledních let, konkrétně od posledního stěhování, se skřípěním zubů a kousáním nehtů vyhýbám. Občas se sama sobě utrhnu z vodítka a překročím bludný práh knihkupectví. Prý že jdu jenom někomu vybrat dárek. Naposledy jsem tak domů dotáhla tři knížky a pro dárek jsem šla do květinářství.
Antikvariáty. Pro toho, kdo nepase po nejčerstvějších novinkách, je to místo ještě nebezpečnější než knihkupectví. Pan Kaplan za stovku, Remarque za pade, no nekup to! Je mi trochu záhadou, jakým kouzlem své regály plní, protože kdykoliv jsem jim nabídla k odkoupení něco ze své knihovničky, s většinou titulů mě poslali do háje. Antikváři jsou pro mě rasou dosti neznámou a neprobádanou a asi to tak zůstane, protože jejich krámkům se z výše uvedených důvodů vyhýbám ještě urputněji než knihkupectvím.
Knihovna. Pochválena budiž městská rada, která svou vyhláškou zřídila Veřejnou obecní knihovnu královského hlavního města Prahy. Od roku 1891 se její knižní fond stále rozrůstá, takže je jako studna, která nabízí tím víc, čím víc se z ní čerpá. I zde se vám velice snadno stane, že odejdete s hromadou knih, pro které jste nepřišli, ale i tak je to ideální způsob opatřování si knih, nenáročný na finance a šetrný k životnímu prostoru. A když si navíc pro knížky chodíte do prostoru bývalé tržnice nebo dokonce vodárny, je v tom i jistá symbolika.
Dárky. Někdy ani pro knížky nikam nemusíte, ony k vám přijdou samy. To když vám někdo něco ke čtení půjčí, nebo rovnou daruje. Je to trochu risk, stejně jako s parfémem: co když vám nebude vonět? Mé zkušenosti s obojím, darovanými voňavkami i knihami, jsou veskrze pozitivní. Mnohdy jsou to věci, které bych si sama nevybrala, překvapení jsou to ale skoro vždy příjemná. S parfémy se umí výtečně trefovat moje tchýně, s knihami míří do černého mí bratři. Titulům, které od nich dostávám, vždy ráda udělám místo v poličce.
Chybí vám zmínka o elektronických knihách? Tak na ty mě neužije. Kdysi jsem zkoušela číst knížku nahranou do tabletu, a když došlo na otočení stránky, otočila jsem celým přístrojem. Hlavně ale žádná z výhod čteček, že totiž pojmou celou knihovnu a můžete tak mít po ruce knížku, jaká se vám zamane, a ještě ušetříte, lesy i peníze, žádná z těch předností ještě nevyvážila tu nevýhodu, že si k ní nepřivoníte. A tak tahám v kabelce pětisetstránkové špalky, hřbety svázané napevno, až to při rozevření zavrže, listy hrubé a tiché i tenounké, které při obracení šustí, především ale klížené všemi vůněmi světa. Jestli jste nedávno viděli v tramvaji otevřenou knihu formátu A3 a v ní zabořený nos, byla jsem to možná já a četla jsem příběh, který voněl jako krabička od snězených lentilek.
Teď už víte, kam si chodím pro knížky. Tu napínavější část odpovědi, totiž kam chodím na nápady, pro které knihy si zajít, jsem si nechala na příště. Tak se nezapomeňte vrátit.