Minule jsem se rozepsala o místech, odkud se málokdy vracím s prázdnou. Knihkupectví, antikvariáty, městská knihovna i knihovnička přátel jsou všechno místa, kde můžu najít nejen to, co hledám, ale i to, pro co jsem vůbec nepřišla. Někdy zaujme samotný obal, někdy text na předsádce a někdy zanícený knihkupec. Zvláštní pozor je třeba dávat na pracovníky knihoven a jimi nastražené pasti v podobě regálů právě vrácených knih či tematických výstavek. To pak narazíte na tituly, které by propadly všemi vašimi vyhledávacími filtry, a odcházíte domů s komiksovými dějinami komiksu, příručkou o webdesignu, nebo autobiografií Andre Agassiho. Taky způsob, jak narazit na skvělé knihy. Zrovna Agassiho Open je jedna z nejpůsobivějších knih, co jsem kdy četla – a to jsem v životě nedržela v ruce tenisovou raketu a u televizního přenosu bych usnula při prvním setu.
Někdy vás k další četbě přivedou knihy samotné. Ať už proto, že autor napsal knihy v sérii a vy jste se v prvním díle chytli na vějičku a chcete víc, nebo proto, že vás zaujal autorův styl a chcete si od něj přečíst další tituly. Mám zkušenosti s obojím, naposledy mě takhle zaháčkovala Ann Cleevesová svým charizmatickým Jimmy Perezem na Shetlandách a Fredrik Backman ani nemusí vytvářet série, abych se s chutí pustila do každé jeho další knihy. Jsou ale i autoři, kteří ve svých knihách odkazují na díla jiných autorů. A nemám na mysli jen literaturu faktu (např. Jak číst romány jako profesor ve výsledku působí jako dlouhý seznam doporučené literatury). I v beletrii jsou kolikrát kapitoly uvozeny citáty z jiných děl a třeba takový Příběhy opředený život A. J. Fikryho nabízí milovníkům knih podobnou výzvu jako kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové dobrodruhům v kuchyni.
Analogicky k důvěře v kvality autora se můžete spolehnout na kvality nakladatelství. Když už jste si několikrát pošmákli na titulu z některého vydavatelského domu, pravděpodobně budou stát za přečtení i další knihy téhož nakladatele. Listovat edičními plány nakladatelství Host, Argo, Dokořán, Větrné mlýny, Kniha Zlín a mnohých dalších může být stejně tak oblažující jako bolestivé. Jako opulentní hostina. Ostatně, obžerství je smrtelný hřích, ať už se cpete jídlem, nebo knihami. Tak pozor na to!
Samostatnou kapitolou v hledání čtenářské inspirace jsou knižní blogy. Potíž je v tom, že je jich nějak moc. Těžko se v tom orientuje a těžko se odlišují stránky na úrovni čtenářského deníku od stránek opravdu hodných pozornosti. Jak může vypadat dobrý knižní blog, ukazuje třeba Schefikuv blog Petra Čapka, What Jane Read Jany Benešové, Book Journal Báry Votavové nebo Rozešívačka Moniky Havlasové.
No a pak tady máme Goodreads. Něco na pomezí internetové databáze knih a sociální sítě. Knižních databází i sociálních sítí je víc, ale já se zabydlela právě na Goodreads ještě v době, kdy tam u spousty světových knih chyběly české edice. Dnes málokdy narazím na vydání, které by už někdo do systému nezadal, takže si stačí vybrat a přidat do vlastní virtuální knihovničky. Jaké poličky si v ní vytvoříte a zda budete přečtené knihy škatulkovat žánrově, tematicky nebo geograficky, je jen na vás. V návaznosti na vaši aktivitu a vaše preference vám systém nabídne tipy na další četbu. Můžete knihy hodnotit hvězdičkami i slovně, číst recenze jiných čtenářů napříč jazykovými verzemi, porovnávat četbu a hodnocení s jinými uživateli a případně je sledovat. Geometrickou řadou vám sice začne narůstat seznam knih k přečtení, ale zároveň se vám otevřou netušené obzory. Kdo ještě stránky Goodreads neznáte, určitě jim dejte šanci. Mou virtuální knihovničku najdete zde (o nevirtuálních knihovničkách si povíme někdy jindy).
Ještě nedošlo na učebnice literatury a literární časopisy a reklamu v metru a spoustu dalších zdrojů, ale myslím, že jako odpověď na otázku, kam na ty knihy chodím, je tento dvoudílný příspěvek až až. Teď se na oplátku zeptám já vás: Odkud čerpáte inspiraci k četbě vy?
Kommentarer