Byl to náhodný objev. Hledala jsem informace o jedné knize a přes vyhledávač se dostala na stránky internetového knihkupectví Martinus. Poutač na hlavní stránce splnil vzorově svou úlohu a upoutal mě natolik, že jsem ho rozklikla. A už mě měli chycenou, rybku zakousnutou do návnady v podobě Knižní šifry. A stačila letmá zmínka u nás v práci a už jsou lapené i kolegyně a jejich partneři. A stačilo zeptat se doma na radu a zabral i muž a kocour. Teď to kolem mě reptá, jak jsem je okradla o spánek, jak o půlnoci vyhlížejí na monitoru nápovědu nového dne, jak jim práce stojí a jak prakticky přestali žít a kudy chodí, tudy přemýšlejí nad hádankou, jak ne a ne přijít na ty stopy ve sněhu, reptá to kolem mě a reptám i já, ale napovědět si nechceme, snad až těsně před koncem soutěže. Knižní šifra je těžce návyková, a jestli se rozhodnete číst dál, ba dokonce hrát taky, neříkejte, že jsem vás nevarovala!
Co že to ta Knižní šifra vlastně je? Jedna velká obrazová koláž, která v sobě skrývá tituly celkem 64 knih. Každý pracovní den se odkryje nová část obrazu a v celé své kráse bude k vidění první prosincový den. Do té doby je možné hledat, hádat, tipovat. K přihlášení do soutěže stačí jen zadat emailovou adresu, se kterou se pak všechny správné odpovědi párují. Po skončení soutěže bude vylosován výherce, který za každou uhodnutou knihu získá dvěstěpadesátikorunovou poukázku na nákup knih. Ke každé zašifrované knize si navíc autoři připravili bonusovou otázku, plus další tajné bonusy k rozlousknutí v průběhu hry, takže těch knih může šťastný výherce získat bohatě přes sto. Vlastně až 256! Když totiž během trvání soutěže nakoupí prostřednictvím e-shopu Martinus, výhra za správné odpovědi se ve výsledku zdvojnásobí. Marketingové oddělení se vážně činilo.
Sama sobě tak trochu podrážím nohy, vždyť šířením soutěže snižuji vlastní šance na výhru. Jenomže luštitelů je už beztak více než sto tisíc, a pak: přece vás neochudím o tu zábavu při dešifrování. Nejsnazší je rozpoznat knihy, které člověk četl. Bezbolestné jsou i profláknuté tituly – kdo by neznal oranžového medvěda v červeném tričku. Pak začne přituhovat a dojde na hádání. Chybná zadání naštěstí nejsou nijak trestána. Při troše štěstí stačí popsat zobrazené a vida – trefa. Aby to ale nebylo tak snadné, ne vždy je spojitost mezi obrázkem a názvem knihy přímočará. Shora zmiňované stopy ve sněhu vás potrápí až na samou hranici šílenství. Stopy ve sněhu to nejsou. A nejsou to ani Krvavé stopy, ani Krev na sněhu, vlastně vůbec nic se stopami, sněhem nebo krví. Ze zoufalství procházíte veškeré tituly v nabídce internetového knihkupectví a každý jen ze setiny procenta pravděpodobný zkoušíte, dokud vás nevysvobodí náhlé osvícení mysli, či náhoda. Bezděky se vám při tom hádání naslepo může podařit odhalit i knihu dosud zahalenou.
Komu by to bylo málo, může si jen tak z plezíru rozlousknout i loňskou a předloňskou šifru. Zejména obraz z roku 2015 lze doporučit též jako rozcvičku a protažení mozkových závitů, než se pustíte do letoška, anžto je o poznání snazší. Připravit v době internetové kvíz s tou správnou mírou obtížnosti není jen tak. Řekla bych, že Knižní šifra se v tomto ohledu dosti povedla. Nepřišla jsem zdaleka ještě na všechny knížky, správného řešení všech hádanek se možná ani nedoberu, ale baví mě to velmi. A baví mě i ty výkřiky z vedlejší kanceláře: Nebere mi to knížky, které tam určitě jsou. Proč mi to nebere Vinnetoua? No to je teda pěkně pitomý, ale mám to! Já si snad dám večer panáka. Ty jo, ještě dvacet dva!
A co vy? Ještě 64? 63? 62?