Andulka šafářova, ta z písničky, se ocitla v začarovaném kruhu, protože husičky nemá doma a vyhnat je z ječmene ven dřív, než bude bílej den, není jen tak, když paňmáma lehce spí a jak se Andula hne, všecko ví, takže chudák holka nesmí z komůrky ven dřív, než bude bílej den. Umím si představit, jak by se jí líbilo v kouřimském skanzenu, kde by jí husy do žádného ječmene zdrhnout nemohly, protože tam není ani ten ječmen, a koneckonců ani ta drůbež – což je vlastně škoda, protože zrovna husám by to tu docela slušelo.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je údajně jediným nadregionálně zaměřeným skanzenem v České republice a je jakýmsi katalogem realit z období od 17. do 19. století. Můžete si vybrat, zda by se vám líbilo více v hrázděném domě v Jílovém u Děčína, nebo v podkrkonošské roubené rychtě, zda byste se přiznali ke svým stravovacím návykům a zabydleli se v prostorné usedlosti v Masojedech na Kolínsku, nebo byste upřednostnili Jerýskovský grunt v Týřovicích u Berounky, anebo byste se lépe cítili v něčem menším nedaleko řeky Sázavy (hektar polí a padesát arů luk k tomu ovšem).
Petr má jasno, zhlédl se v mohutné roubené stodole z Durdic u Votic. V roce 1648, kdy byla postavena, končila třicet let trvající válka a pořádné stavení na ukládání úrody se mohlo hodit. Na nízkou roubenou konstrukci bez vymazávek (ať žije průvan) navazuje vysokánský krov pošitý došky. Střed stavby byl průjezdný, jak dosvědčují rozměrná vrata na dvou protilehlých delších stranách. Zatímco jeden čerstvě vyložený žebřiňák vyjel, další už mohl najíždět. Ve frontě jich mohlo stát až pětapadesát, taková byla v minulosti kapacita vnitřního prostoru. (Minuta ticha za všechny bulimické myši.)
V současné době stojí v kouřimském skanzenu čtrnáct větších staveb a pár drobných, mou pozornost upoutaly rovným dílem kamenný mariánský sloup a dřevěný holubník. Plány do budoucna počítají s vytvořením muzea české vesnice a rozšířením počtu staveb na dvojnásobek. Chalupa z Nové Starosti, vodní mlýn z Tismic, usedlost z Chedrbí a mnohé další už léta čekají ve stavu rozloženém jako nábytek z Ikey na to, až je někdo zase poskládá. S příkladnou svatou trpělivostí tento úděl snášejí i architektonické prvky kostela sv. Jana Křtitele z Dolních Kralovic v Posázaví. Na svém původním místě padl za oběť výstavbě nádrže Švihov na Želivce. Než byl ale koncem roku 1975 zbořen, byly sejmuty články kleneb, západní portál lodi a fragmenty středověkých nástěnných maleb. S jejich použitím by po více než čtyřiceti letech měla snad už brzy vyrůst kopie kostela v areálu kouřimského skanzenu. Bude dominovat návsi vskutku jedinečné, protože sestavené z domečků z různých koutů Čech. Už se na ten hustý patchwork lidové architektury těším.
Návštěva kouřimského muzea pod širým nebem a v přírodním světle, jak by se dala volně přeložit cizojazyčná pojmenování skanzenu, stojí za to už teď. Malebné exteriéry doplňují interiéry pečlivě vybavené vyřezávaným nábytkem, pecí, některé i tkalcovským stavem, a dekoracemi reagujícími na roční dobu a svátky. V dubnu leží v ošatkách na stole beránci a mazance, ve váze se druží březové větvičky s navázanými kraslicemi a v koutě stojí opřená pomlázka. Muzeum organizuje i občasný doprovodný program, tím prvním v letošní sezóně bylo vynášení smrti a další mimořádné zážitky slibuje i na Velikonoce (pletení pomlázek, zdobení vajíček, ale taky kování hřebíků a stloukání másla).
Kouřim sama je místo hodné pozornosti. Na první pohled by se to tak jevit nemuselo, v sobotu krátce po poledni jako by v obci chcípli všichni psi a živých lidí taky moc nevidět, přinejmenším ne natolik živých, aby udrželi otevřené oči, natož otevřený krám. Takže žádný oběd, žádná tatranka, ba ani žádná voda. Zato spousta památek, počínaje kostelem sv. Štěpána a konče třeba astronomickým středem Evropy. Ale o tom možná někdy jindy.