Narodila jsem se v republice, vyrostla jsem v republice a žiju v republice, takže když se řekne král, vybaví se mi ten pohádkový, s trůnem, korunou, žezlem a půlkou království pro toho, kdo vysvobodí jeho milovanou dceru ze zakletí. Vedle panovníků z pohádek mě ale rodiče od mala učili poznávat ještě jiného krále, toho, který za vysvobození svých milovaných dal vlastní život. Jeho jméno je Ježíš.
Jak několik desítek let přinejmenším týden co týden čtu nebo slýchám pořád dokola Ježíšův příběh, který sepsaný vydá sotva na pár desítek stran, pozoruju na sobě, že ho nevnímám nijak zvlášť pozorně, protože mi přijde, že už ho přece znám. Čas od času mě ale dokáže zaujmout, překvapit, zaskočit, jako když se mraky prodere paprsek a spočine na místě, které se do té doby ztrácelo v širé krajině, nebo jako když v městě, které znám, zahnu do uličky, kterou běžně neprocházím. Kdy se mi to stalo naposledy? Letos o Velikonocích.
Sáhla jsem po knize Králův kříž, která mi v knihovničce stála už hodně dlouho. Její autor, Timothy Keller, je presbyteriánský pastor na Manhattanu a podle zadní strany obálky v této knize předkládá čtenářům překvapivě svěží pohled na Ježíše Krista, v jehož příběhu vidí klíč ke smyslu našeho života i světa. A překvapivě svěží pohled to opravdu je. Pro sledování Ježíšova života, jeho slov a především činů si vybral Markovo evangelium, nejkratší, nejsvižnější a nejakčnější. A svižný a akční je i Kellerův styl. Velmi obratně volí příměry ze života (a nebojí se osobního tónu), vybírá překvapivé citáty z literatury (od Iliady po Harryho Pottera) a umí biblický text zasadit do kontextu a vysvětlit dobové reálie. Jeden příklad za všechny: K setníkovi, který pod křížem vyznává Ježíšovo božství, poznamenává, že to nebyl žádný aristokrat, nýbrž otrlý a krutý muž, který vídal a také působil smrt tak často, že si to těžko někdo z nás dovede představit. /…/ Jak to, že mu náhle zazářilo světlo? Přemýšlím o této otázce už dobrých třicet let a snažím se přijít na to, proč právě tento setník jako první pochopil, kdo byl Ježíš. – Jakou odpověď pro sebe našel, tady rozepisovat nebudu, najdete ji v předposlední kapitole knihy, nazvané Konec. (Jestli vás nadpis kapitoly zarazil a přemýšlíte, jak se asi jmenuje ta poslední, pak vězte, že naprosto dokonale a prostě: Začátek.)
Přiznám se, že víc než česká podoba řeckého jména Iésús se mi líbí hebrejský tvar Jehošua, případně Ješua. Jeden z možných překladů je Bůh je záchrana. Věřit tomuto jménu je podle mě životní výhra. A já vám všem z celého srdce tu výhru přeji!
Keller, Timothy: Králův Kříž. Život Ježíše a příběh světa. Biblion 2012. Překlad Zuzana Kempná.