Kde nic, tu něco. Teda ono není pravda, že by na tom plácku mezi Florencí a Masaryčkou nic nebylo, jenomže to, co tam bylo, bylo důvodem se tomu místu vyhnout, zatímco teď… Teď je tam obrovský výkop pro základy první stavby z mohutného projektu irácké architektky Zahy Hadid. No, kvůli tomu se tam taky asi nikdo nepohrne, i když stavbu lze pozorovat z jakési prosklené vyhlídky s vitrínkou s nálezy z vykopávek. Ten pravý důvod k návštěvě donedávna zaplivaného prostoru pod rušnou Wilsonovou ulicí se jmenuje Manifesto.
Kdyby bylo na mně změnit podobu místa, kolem kterého jsem svého času denně chodila, jak bych ho pojala? Těžko říct, ale zřejmě by mě nenapadlo postavit tam necelých třicet přepravních kontejnerů, mezi ně nějaké stoly, lavice, židle, pár slunečníků a kytek a tento mobiliář zabydlet kulturními a gastronomickými podniky. A pokud bych náhodou tak šílený nápad dostala, zavrhla bych ho při prvním pípnutí zdravého rozumu. Iniciátoři Manifesta ten šílený nápad skutečně dostali a naštěstí nezavrhli a tak se v centru Prahy zrodil kulturní a gastronomický pop-up market.
Že se něco takového chystá, jsem pochytila jen mimoděk, už ani nevím, kdy a kde. Ta informace se mi ale vybavila minulý týden, když jsem chtěla odjet z Náměstí Republiky metrem, což momentálně není tak snadné, protože vstup z náměstí je uzavřen a v provozu je pouze vstup z druhé strany stanice od Masarykova nádraží. Není to nijak zvlášť daleko, ale než jsem stihla těch pár metrů ujít, dostala jsem lehký hlad a v tu chvíli jsem si vzpomněla, minula schody do podzemky a pokračovala v cestě na Florenc rozhodnutá najít si něco k snědku v některém kontejneru.
Nečekala jsem to. Nečekala jsem tak pestrou nabídku, tak pohodovou atmosféru, tak civilizovaný prostor. Nejmíň dvakrát jsem obkroužila všechny stánky s jídlem, než jsem se rozhodla pro krevety v Yazu. Ani jsem se ještě nestihla vmáčknout na lavici k dlouhému stolu a už jsem si pro ně šla. Prvotní rozčarování, že jsou jen tři, se vypařilo jako pára nad hrncem při prvním soustu, tak byly dobré. Tak akorát pálivé. A jak jsem je tam tak jedla z povoskovaného papíru bambusovými hůlkami a přivřela oči před ostrým sluncem, rázem jako bych si dopřávala jídlo na ulici nějakého asijského města a kolem mě procházeli baťůžkáři a já zachytávala útržky jejich rozhovorů v různých jazycích. Intenzivní prožitek exotické dovolené – na Florenci.
O týden později se na místo vracím a do osahaného prostoru si troufám přivést i kamarádku s jedním dítětem za ruku a druhým v kočárku. Bylo letní parno. Lenka Filipová by šla na plovárnu Džbán. Nás osvěžilo mžení před stánkem Etnosvěta, kolem kterého jsme procházeli k našemu prvnímu cíli, zmrzlinárně Angelato. Usadili jsme se k jednomu z kovových stolečků, který se ukázal mít ideální velikost pro Tantrix. Neznám v centru Prahy moc míst, kde by si člověk mohl pod širým nebem takhle pohodlně u stolu hrát a podle chuti si odskočit pro pití, jídlo nebo dezertík. A to bez jediné kačky v kapse! I kdybyste měli kaček třeba milion, budou vám tu houby platné - tady se totiž platí výhradně kartou. Gastronomická útrata tak bolí až později, pokud vůbec bolí, ony ty ceny vzhledem k poloze a povaze místa zas až tak astronomické nejsou.
Komu láska k místu neprochází žaludkem, toho si může získat některý z designových obchůdků, třeba papírnictví kaš-mi-daš, anebo večerní filmová a hudební produkce. Pokud sem ale zavítáte ve všední den navečer, může se vám stát, že vás moc lidí, málo míst k sezení, přemíra decibelů a podmíra podmínek pro povídání odradí a Manifesto bude jen dalším narvaným místem v Praze. Ještě tak si něco koupit a sníst si to třeba cestou na Vítkov. Ať vás ale ani nenapadne chtít si tady koupit jídlo na doma, na to tady moc zařízení nejsou a s balením na cestu nemusí dopadnout. Když už je řeč o balení, prim tu hrají papírové a kompostovatelné odpady, ale bezplastová zóna to tu není, takový skok do budoucnosti ještě na Florenci neudělali.
A dřív než do té budoucnosti skočí, tak skončí a na jeho místě vyrostou záhy domy Zahy Hadid. Manifesto je tak od samého vzniku dočasné. Některé dočasnosti ovšem trvají v naší zemi docela dlouho a proslýchá se, že až se Manifesto bude muset za dva roky klidit z Florence, pravděpodobně se jen přemístí do jiné části Prahy. Do té doby je to ale vítaná alternativa, kde si dát scuka s kamarády a dopřát si krátkou rekreaci, kterou žádná cestovka v nabídce nemá.