Když jsem se před čtvrt stoletím přistěhovala do Prahy a hledala zázemí a nové přátele, seznámila jsem se s Petrem, tehdy ještě spolupracovníkem Arcidiecézního centra mládeže. Vymýšlení aktivit a organizování akcí má v krvi, i po letech, kdy už ho vítr zavál k jinému pracovnímu stolu, čas od času pošle pozvánku na výlet, nebo jiný program. Tehdy zrovna dával dohromady osádku autobusu pro několikadenní trasu po Ukrajině. Odvážně jsem se přidala.
Navštívili jsme Mukačevo, Chust, Bučač, Žitomir, Berdičev, Kyjev, Lvov a všude jsme se setkali s lidmi se srdcem na dlani a dveřmi dokořán. Jen párkrát jsme spali v tělocvičně nebo na faře. Většinou se nás ujali přátelé Petrových přátel a podělili se s námi o místo ve svých malých domcích a bytech. Vrcholem naší cesty byla pouť do mariánského Berdičeva. Do cestovního deníku jsem si tehdy zapsala:
Padesát pět kilometrů v čtyřsetčlenné skupině pěších poutníků z Žitomiru do Berdičeva. Tam se i z dalších a delších směrů schází dvacet až třicet tisíc lidí u příležitosti osazení mariánského obrazu papežskými korunkami. Pro všechny poutníky je připraveno ubytování v rodinách! U mé tjoti je nás snad třináct. Cítím se být adoptována za dceru. Tjoťa trvá na tom, že musím spát v posteli. A tak sním princeznovský sen a až ráno zjišťuji, za jakou cenu. Tjoťa spala v kuchyni na třech sražených židlích! Noc předtím nás hostí jedna vesnička pár kilometrů od hlavní silnice. Znovu seno, ráno déšť. Bohatá snídaně, k níž nám paní domácí zpívá ukrajinské lidovky.
Lidovku jsem se nenaučila žádnou, ale celé ty roky mám v paměti uloženou jinou píseň, která se mi na konci února při čtení prvních zpráv o invazi na Ukrajinu připomněla a kterou se teď modlím, přesně jak se zpívá v refrénu: Боже, я молюсь за Україну. Na internetu ji najdete třeba zde a volně přeloženo se v jejím chytlavém refrénu zpívá toto:
Bože, modlím se za Ukrajinu,
Bože, modlím se za lidi.
Odpusť jim, zachraň je
A ukaž nám své milosrdenství.
Bože, vím, že budeš s námi
Ve svém chrámě pod nebesy.
Daruješ radost a mír.
Dal jsi za nás svůj život,
Zapsal jsi nás do knihy života.
Modlitbu "země na okraji" a její lid potřebují stejně jako veškerou možnou materiální pomoc. Je úžasné, jak štědré částky se daří vybrat. Řekla bych ale, že to je ta snazší fáze pomoci. Tou těžší bude dělit se s těmi, kdo přicházejí a kdo nějakou dobu zůstanou. O prostor, o zdroje, o práci, o služby. Jsou to zatím jen dva týdny a už do mě někdo hučí, jak se zase zvýší počet nakažených covidem, protože uprchlíci nejsou očkovaní, a že nejsou očkovaní proti ničemu, takže kdoví co všechno sem zavlečou, a že to jsou divní uprchlíci, když mají nalakované nehty a značkové oblečení, a že dostávají všechno zadarmo, zatímco Čechům se krátí dávky, a že dobrákovi Stropnickému všichni utekli z toho jeho zámečku, protože chtějí do Prahy.
Říká se o mně, že se vždycky snažím vidět druhé v tom lepším světle a že jsem možná dokonce tak trochu naivní. Ale raději budu naivní, než abych ubližovala. Protože nalakované nehty a značkové oblečení ještě neznamenají, že ten člověk zrovna neztratil domov a možná i někoho blízkého a nemá strach a není odkázaný na pomoc druhých. A Matěji Stropnickému neodešli do Prahy všichni, nýbrž jen jedna maminka, která třeba byla zvyklá žít v bytě a ocitla se na vystuzeném zámku, kde se topí dřevem v kamnech, a do toho se jí venku na hřišti nastudily děti, takže už toho stresu na ni bylo nejspíš víc, než zvládla.
Patřím ke generaci, kterou nikdo moc neučil zacházet s informacemi. I bez toho jsme ale vyrůstali v nedůvěře ke všemu, co se psalo v novinách a povídalo v televizi. Jistá nedůvěra a obezřetnost se hodí i dnes a zejména zprávy ze sociálních sítí či z ulice je záhodno buď ověřit z dalších zdrojů, nebo alespoň brát s rezervou a nesdílet. Šíření dezinformací vnímám jako provinění proti osmému přikázání, třebaže tento hřích zpovědní zrcadla neuvádějí. A taky neuškodí se občas od přílivu zpráv odstřihnout a naordinovat si mediální půst.
Tak to jsem měla dnes na srdci. Jsou to slova o něco angažovanější, než je na mém blogu obvyklé, ale nemohla jsem si pomoct. Боже, я молюсь за Україну.