To se takhle zase jednou sešla skupinka přátel k hraní her, a když už se rozcházeli, podivila se jedna z nich, proč je vlastně tolik her o stavění středověkých hradů, dobývání surovin a směňování zboží, o zombiích a vetřelcích na vesmírných lodích, proč neexistuje více her s tematikou, která by se týkala toho, co hráči znají a co je zajímá. Tou nespokojenou hráčkou byla Elizabeth Hargrave, vášnivá pozorovatelka ptáků a žena činu, která se rozhodla zaplnit pociťovanou mezeru na trhu vytvořením vlastní hry. Tak vznikl Wingspan (rozpětí křídel), překrásná rodinná hra, u nás distribuovaná pod názvem Na křídlech.
Netrpím ornitofobií a nejsem doživotně traumatizována slavným hororem Alfreda Hitchcocka, takže mě okouzlila už samotná krabice, ve které se hra prodává. Když jsem se dosyta vynadívala na ilustrace, které ji zdobí, a otevřela ji, vycházela ze mě chvíli jen citoslovce nadšení, nespočetná jééé a jůůů, prokládaná několika ty brďo a ty jo! Když jsem vyčerpala svou zásobu obdivných zvolání a odmlčela se, ležely na stole vyskládané herní desky, zásobník s kartami úkolů a kartami ptáků, vajíčka v pěti barvách, kostky potravy s odpovídajícími žetony a jako tečka nad i a třešinka na dortu trojrozměrné krmítko. První dojem z nové hry nemohl být lepší. A ten druhý? Ten ho ještě překonal.
Hru pro jednoho až pět hráčů mám zatím vyzkoušenou ve dvou a ve čtyřech a funguje perfektně. Začíná se s pár kartami ptáčků, jedním osobním úkolem a po jednom společném úkolu na každé ze čtyř kol hry. Jedno kolo tvoří několik tahů, během kterých může hráč dobírat nové karty ptáků, opatřovat potravu, snášet vajíčka nebo umisťovat ptáky do jednoho ze tří biotopů. Vítěze určuje závěrečné sčítání bodů za vystavené ptactvo, snůšku vajec, shromážděnou potravu a splněné úkoly. Tolik velmi stručně k hernímu mechanismu, který se zdá být poctivě promyšlený a pokud jde o strategii, náhodu, zábavu a didaktiku, pak i pečlivě vyladěný. Sice jsem ze všech partií, které už jsme od Vánoc stihli odehrát (a že jich nebylo málo), pouze jednou neprohrála, ale víte co? Ta hra mě baví jako málokterá jiná!
Karty ptáků ilustrovaly Ana María Martínez Jaramillo a Natalia Rojas. Kromě opravdu úchvatných a věrných ptačích podobenek s českým i latinským označením se z nich dozvíte i jakému biotopu a stravě dává ten který opeřenec přednost, jak je velký, jaký typ hnízda si staví a kolik vajíček snáší, symboly označují dravce a ptáky sdružující se v hejnech, na mapce je vyznačen výskyt a na každou kartu se vešla i drobná zajímavost. Snad nejpozoruhodnější na hře je, jak se reálné charaktery ptáčků promítají do jejich herních vlastností. Tak třeba volavka zelenavá hází na hladinu drobný hmyz, aby upoutala pozornost ryb a ty pak loví. Nasazená do hry umožňuje hráči vyměnit jeden svůj žeton potravy za libovolný jiný z banku. Volavka bílá umí zase efektivně odstrašit nebezpečné predátory, takže se menší ptáci rádi zdržují v její blízkosti. Při jejím vyložení proto může hráč vyložit ještě jednu další kartu do téhož biotopu. Že kukačka snáší vejce do cizích hnízd, se všeobecně ví. Ve hře se to projevuje možností položit jedno vajíčko do některého svého hnízda určeného typu ve chvíli, kdy soupeř snáší vejce. Brhlíci si schovávají semena na zimu v kůře stromů a klásky si střádají i ve hře. Drozd stěhovavý tvoří početná hejna o více než 100 000 jedincích a hejna tvoří i v této hře zasouváním karet z ruky pod sebe. Mrchožrout kondor krocanovitý nevyžaduje žádnou potravu pro nasazení do hry, naopak si bere z krmítka jednu potravu pokaždé, když uspěje soupeřův dravec. A má-li soupeř vynesenou kartu pilicha šedého, je úspěch téměř jistý. Dokáže ulovit ptáky o rozpětí křídel do 75 cm a máme s ním ty nejlepší zkušenosti. Na rozdíl od káně rudoocasé, která se zatím moc nepředvedla. Bude to dle mého soudu tím, že není odkázaná na to co, si sama uloví, protože jí plynou tučné honoráře z Hollywoodu. Její hlas totiž ve filmech nasazují pro jakéhokoliv dravce. Výr virginský je dost drahý, rozumějte hladový, ale když ho zvládnete nakrmit, získáte zdatného dravce, který si troufne na vše o rozpětí do jednoho metru. My ho ale raději neaktivujeme, protože výři jsou tak silní, že umí zabít i kočku nebo psa, a co kdyby se mu zachtělo našeho kocoura?
Jestli má tahle ornitologicko-hráčská lahůdka nějaké zápory, nejsou tak výrazné, aby se během našich dosavadních her projevily a stály za řeč. Česká lokalizace se nespokojila s pouhým překladem, ale pamatovala i na úpravu úkolů, které byly navázány na jazyk. K vytknutí by mohlo být jen to, že na všech 170 kartách jsou pouze američtí ptáci, pokud by vydavatel nepočítal se samostatnými rozšířeními pro ostatní díly světa. Evropský balíček by se měl v našich obchodech vylíhnout snad už v březnu. Nemůžu se dočkat sýkorky, kosa, vrabce, straky, ledňáčka nebo velké sojky. A taky jarního sluníčka. Až nebudou teploty tolik kolísat a chalupáři zahájí lakýrnickou sezónu, namočíme zubní kartáček do hnědé barvy a dáme ptačím vajíčkům ten správný kropenatý šmrnc. Tenhle drobný, bezvýznamný detail je možná opravdu tím jediným, co hře Na křídlech chybí k naprosté dokonalosti.