• Text: ťuhýk - Foto: ťuhýk

Naučte se hektapodsky


Které slovo zvolíte jako první pro domluvu s cizincem? Snad své jméno doprovázené gestem ukazujícím na vás a pak na něj s otázkou v očích? A je-li tím cizincem příchozí z mimozemské civilizace? Ve filmu kanadského režiséra Denise Villeneuvea volí lingvistka Louise Banksová (Amy Adams) pro první setkání s heptachody slovo pro člověka, lidskou bytost, napsané na tabulce. Podobně se chystá sedminožce naučit další slova, aby se jich nakonec mohla zeptat, co je přivádí na Zemi. Na tuto metodu jí ale není dopřáno dost času, jelikož vejcovitá plavidla mimozemšťanů přistála na celkem dvanácti místech rozptýlených po celé zeměkouli a vzbuzují strach a nepokoje, které hrozí přerůst v ozbrojený útok na neznámé návštěvníky. Spolu s fyzikem Ianem Donnellym (Jeremy Renner) se musí odpovědi na stěžejní otázku dopídit mnohem rychleji. Cesta vede přes porozumění jazyku heptapodů.

Heptapodština ve své psané podobě je vizuálně uhrančivá. Jednotkou nejsou písmena, slabiky ani slova, ale celé komplexní věty a myšlenky zachycené v kruhu. V souladu se Sapir-Whorfovou hypotézou, že jazyk, který používáme, ovlivňuje (v radikálnějším pojetí určuje) způsob, jakým vnímáme realitu, je nelineární ortografie mimozemšťanů odrazem jejich nelineárního pojetí času, které chtějí zprostředkovat lidstvu. V jazyce pozemšťanů probleskuje tento princip v palindromech, slovech či dokonce celých větách čtených stejně zleva doprava i pozpátku. Jméno Louisiny dcery Hannah je nápovědou, jak chápat kompozici tohoto filmového příběhu. I když začíná tam, kde končí, a končí, kde začíná, i když současnost ovlivňuje budoucnost využitím znalostí z minulosti, k jejichž nabytí ovšem přispěly události budoucí, a při tom všem nedojde na žádné cestování časem, jakkoli to zní šíleně a zmatené, dává to při sledování příběhu smysl a přináší to divákovi celou řadu podnětů k přemýšlení. Třeba jak by vypadal jeho život nahlížený jako obraz, jako jeden nelineární a nekonečný celek. Nebo jak by žil se znalostí budoucnosti.

Nejsilnější stránkou příběhu je ale téma komunikace a její provázanosti s pochopením. Pro diváka natěšeného na akci může snímek vyznít příliš filozoficky a rozvláčně. Zklamán nebude naopak ten, kdo se do kina vydává s očekáváním inteligentního sci-fi. Víc vám nepovím. Buď jste film ještě neviděli, a v tom případě vám nechci víc prozrazovat, anebo jste film viděli, a v tom případě víc přetřásání nepotřebujete. Zbývá vyjevit jediné: jak si osvojit hektapodské písmo.

Uvařte si silnou černou kávu, stačí trošička, a nalijte ji na talířek nebo do misky. Pak už potřebujete jen hrníček, který má obvod dna lemovaný hranou. Tu namočíte do kávy a obtisknete na papír. Skvrna získá na věrnosti, pokud kousek dna utřete papírovým ubrouskem, aby obtisknutá kružnice nebyla zcela uzavřená. Vyhrát si můžete i s lehkým navlhčením papíru, aby se vám kružnice rozpíjely. Zlatého efektu z fotky k tomuto článku docílíte zavěšením papíru s kruhy před zdroj světla. S barvami se dá experimentovat použitím červené řepy, špenátu, nebo jednoduše vodovek. Nemám informace o tom, že by barva ovlivňovala význam jednotlivých kruhových sekvencí. Co ale který kruh znamená a jakou myšlenku sděluje, na to už si budete muset přijít sami. Třeba vám pomůžou děti.

Příchozí (Arrival). Režie: Denis Villeneuve. USA, 2016.


#scifi #filmy

www.laniusminor.cz

© 2016-2020 by Marie Jandová Created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now