Pro každého osla někde tráva rostla. Pak ten osel jednoho dne zabloudil k nám na chalupu a utřel hubu. To bylo totiž tak: Od branky k domu je to do kopce. Nevinně vyhlížející svah se za mokra stával obtížně schůdným a ještě obtížněji sjízdným. Došlo tedy na úpravy terénu, jejichž výsledkem jsou bytelné schody ke dveřím, dvě kamenné koleje ke stodole a spousta čerstvě překopané načechrané hlíny, kterou při prvním dešti nenapadlo nic chytřejšího, než si hrát s kapkami na honěnou a vyplavit se stružkami do širého světa. Bylo nabíledni, že na pozemku ji dokáže udržet jen rychlé osetí novou trávou.
Zeptejte se tří lidí, jak založit trávník, a dostane se vám pěti rad, které vás svou různorodostí potrestají za to, že jste nedůvěřovali jedinému zdroji. Hledejte informace, které osivo dá vyrůst trávě nenáročné na zálivku a odolné vůči zátěži, a připravte se na lekci botanické latiny a matematické úlohy o procentech. Dát přednost 70% kostřavy rákosovité (festuca arundinacea), 20% jílku vytrvalého (lolium parenne) a 10% lipnice luční (poa pratensis), nebo 40% kostřavy červené (festuca rubra), 25% lipnice luční, 25% jílku vytrvalého a 10% kostřavy ovčí (festuca ovina)? Vsadit na rychle rostoucí jílek, či odolnější kostřavu?
Minulý víkend došlo na věc. Vybrali jsme dvě směsi, zkombinovali a modifikovali dva pracovní postupy, zapůjčili válec, nakoupili rycí vidle a hrábě, vyhrnuli rukávy a pak ryli, hrabali, váleli, seli, váleli, udusávali, kropili, ryli, pleli, kopali, hrabali, pleli, hrabali, seli a hekali, vzdychali, sténali a mdleli, neboť s rýčem v ruce se zahrádečka jako dlaň před očima mění v širý lán. Fajront nám odzvonila lhůta pro vrácení zapůjčeného válce. Dobrá zpráva je, že svah je oset. Ta méně dobrá, že potrvá pár týdnů, než semena vzejdou. A ta nejméně dobrá, že nesvažitou část pozemku jsme zvládli toliko porýt, neb na uhrabání, osetí a uválcování už se nedostávalo ani času ani sil. Zanechali jsme po sobě spoušť připomínající rugbyové hřiště po zápasu divočáků s krtky a ještě si mákneme, než po té zjevně urputné řeži zahladíme stopy.
Dřepím nad zasetou plochou a zpívajíc lehce přetextované vstávej, semínko, holala, bude z tebe kostřava, vyhlížím první zelené stvoly. Trochu přitom spoléhám na to, že mi bude započteno k dobru, jak jsem jako dítě nezištně pomáhala s rozsemeňováním luční trávy, jak jsem očesávala její květy podél polních cest, nechávala si z nich mezi prsty vytvarovat kohoutí hřebínek, a pak uvolňovala sevření a pouštěla semínka po větru.
Do vzpomínek na dětství začnou pronikat dětské hlasy. Nedaleké rekreační zařízení hostí školu v přírodě a jedna třída se blíží k nám a už máme dvacet hlaviček nalepených na plotě a všechny nás pěkně zdraví a jedna světlovlasá krásně zvonivým hláskem povídá: Dobrý den. Já jsem Štěpánka a chci vás poprosit, jestli byste se mnou vyměnili jablíčka za něco originálního. V dlani malá jablíčka, v očích velká očekávání. Co by to tak mělo být, Štěpánko? - To je jedno, něco. Chvíli se rozhlížíme po stodole, ale tu jsme nedávno vyklízeli a obdarovat devítiletou holčičku aršíkem brusného papíru by bylo určitě originální, ale asi by ji takový dárek úplně nepotěšil. Štěpánko, vydrž ještě chvilku, už vím, co ti dáme, jen pro to musím zaběhnout na půdu. Půdu máme taky dosti vysmejčenou, ale jako na správné půdě je na ní starý cestovní kufr a v něm poklad: dečky, které háčkovala moje starenka (tak jsme říkali slovenské babičce). Jednu z těch menších vyberu pro Štěpánku, a sborové jééééé, to je krásnéééé, zazpívané hlásky něžnými jako ona dečka, muselo dolehnout i ke starenčině sluchu v nebi. Tenhle směnný obchod se povedl. Děti si ještě cestou k sousedům předávali obdivně krajku z ruky do ruky a my se zakousli do jablíček, která chutnala po dětském štěstí a ta chuť byla cítit nejen na jazyku, ale i v srdci.
Na světě je hezky! Trávo, slyšíš? Koukej rychle vyrůst, ať ty radosti nepropásneš!