Mojí mamince nikdy nebylo jedno, jaké knížky si její děti nosí z knihovny, a pročítala se verneovkami, mayovkami, foglarovkami a jinými klukovkami s mými bratry a příběhy o Gabře a Málince, Heidi, děvčátku z hor, Anně ze zeleného domu, Pollyanně a jiných příkladných dívkách se mnou. Měla tak slušný přehled o dětské literatuře. A taky vysoký tlak, za který ovšem nemohla ta literatura, nýbrž ty děti, myslím, protože já děti nemám a můj tlak je vzorový. Pokud jde o mou znalost dětské literatury, žádná sláva to není, ale občas se mi něco pod ruku přichomýtne. Tak se stalo, že jsem si v minulé várce knihovních výpůjček přinesla domů i Neskutečná dobrodružství Florentina Flowerse, poctivého piráta ve službách madam L. od Marka Tomana.
Nakladatelství Baobab si umí se svými tituly vyhrát, takže i tato knížka zaujme už grafickou úpravou, když ne na první pohled, pak určitě při prvním prolistování. Kapitoly začínají výraznými majuskulemi, hlavní text doplňují poznámky pod čarou i naležato vytištěné poznámky na okraji (takže kdybyste někdy viděli v MHD někoho, jak čte knížku otočenou o 90 stupňů, dost možná čte právě tuhle) a navíc je kniha bohatě ilustrovaná, tak aby se líbila čtenářům od devíti let, pro které je určená.
Pro Florentinův příběh si autor vybral oblast Karibiku na počátku osmnáctého století. Začíná ho (a taky končí) zvoláním „Mami! Tati! Proč jsem vás jenom neposlechl?“ a jen o pár řádků níž objasňuje, do jaké šlamastyky se to jeho malý hrdina dostal: „Moji milovaní rodičové! Kdybych se choval tak, jak jste mi radili, nikdy bych se tady neocitl, letělo mi hlavou. Já, Florentin Flowers, plavčík na lodi Better Experience. Studoval bych si práva, přesně jak jste chtěli, a nejostřejší předmět v mé blízkosti by byl perořízek. Teď se kolem mě ale neostřila pera. Ne. Všude kolem jsem viděl šavle, tesáky a sekáče, kterými byla vyzbrojena pirátská cháska, co se k nám vyvalila na palubu. Svatý Ivo, patrone právníků! vyslal jsem prosbu k nebesům. Tady jsem, já, v podstatě hodný synek dozajista poctivých rodičů z Norfolku, který se měl stát notářem, a ne obětí pirátů. Slušný hoch, jehož strhla touha po dobrodružství a jiné nepředloženosti.“
Posádka přepadené lodi je ponechána osudu v záchranných člunech, jen plavčík Florentin Flowers a námořník James Kniha jsou zajati, protože se ukáže, že umí číst a psát. Kapitán pirátů, Bloody B., je totiž vášnivý milovník knih, jenomže veškeré svazky v jeho lodní knihovně rozmáčela bouře. A po svých zajatcích chce, aby mu napsali nové. Když se ho později Florentin zeptá, proč si prostě nedonese nějaké nové knihy ze svých loupežných výprav, odpoví mu kapitán, že by nebyly takové, jako ty, které mu píše on. A čtenář mu musí dát za pravdu.
Hned první úkol je omračující: „A kterou knihou mám začít?“ – „Tak třeba biblí“ nahodil. „Víš přece. Jak je tam to stvoření světa, pak ty dva bratři, co se v jednom kuse prali… ten silák, jak nechtěl chodit k holiči… ten pán, jak měl ještě na starý kolena děti… to všechno.“ Florentin se ještě snažil namítnout, že je bible dost dlouhá, ale kapitán ho ujistil, že času budou mít dost. Tak schválně, jak byste se s takovým úkolem popasovali? Jak dobře si biblické příběhy pamatujete? A jak byste si poradili s tím, co vám z paměti vypadlo? Takto se s první kapitolou knihy knih vypořádal Florentin:
„Na počátku byla tma, a jen duch vznášel se nad vodami,“ napsal jsem inkoustem Bloodyho B. Dál jsem si nepamatoval ani ťuk. Jaká ta tma tak asi byla? Zamyslel jsem se. A pak jsem si vzpomněl na tmu, která obklopovala Better Experience za nejhlubších nocí, když nesvítily hvězdy. Na takovou tmu, kdy se zdálo, že se naše loď nevznáší na hladině, ale v samotné tmě, která nemá ani dno, ani hladinu, ani žádné nebe nad sebou. Jako bychom byli uprostřed toho nejčernějšího inkoustu. Nějak tak to muselo vypadat. Krátce jsem popsal tu tmu a pak si představil, jak zoufale v ní chybělo světlo. Přesně tak, jak jsme po něm toužili my. Tma nás objímala zvenčí, ale i uvnitř lodi. Z bezpečnostních důvodů bylo totiž zakázáno používat v podpalubí svíčky. Jak jsme pookřáli, když dolů sestoupil někdo s lucernou! Světlo vykrojilo ze tmy naše obličeje. Připadali jsme si, jako bychom to teprve teď byli doopravdy my. Jako bychom byli konečně naživu. Člověk s lucernou znovu stvořil náš svět. A tak jsem začal popisovat stvoření světa, den po dni. Zvířata jsem vzal hopem, zato jsem se soustředil na lodě a jejich vybavení. Na to, co jsem už docela dobře znal.
Přes den Florentin psal a po večerech předčítal kapitánovi. V biblických příbězích se dostali sotva k Abrahámovi a Sáře, když si Bloody B. usmyslil, že by si přál Shakespearův 66. sonet. A pak Dona Quijota. A než se celý příběh ještě více zauzlí a pak rozuzlí, dočkají se převyprávění i Komenský, Hobbes a Defoe. Víc se ale rozepisovat nechci, ani o nové podobě klasických děl, ani o příběhu samotném, abych vám nevyzradila zbytečně moc, až si knížku budete chtít půjčit od svých dětí a přečíst si ji. Jen vám ještě odtajním, že madam L. v titulu je Literatura a že kromě toho, o čem knížky jsou, je pozornost věnována i jejich sazbě, tisku a vazbě. A pokud ve vás předchozí ukázka vzbudila pochybnost, zda pozměněné verze slavných děl nenapáchají v hlavách školáků nenapravitelné škody, můžete být klidní. V poznámkách pod čarou je vždy uvedena odpovídající pasáž z originálu. V případě Shakespearova sonetu dokonce v několika různých překladech.
James Kniha, který v příběhu často myslí a jedná jako nakladatel, na jednom místě namítne: „Ty bys prostě chtěl, aby furt svítilo sluníčko.“ „To by bylo krásné.“ „Obchod s knihama by ale zkrachoval, to ti garantuju.“ Vzpomenu si na to, až zas bude pošmourno. A sáhnu po nějaké knížce. Že aby ten obchod s nimi nezkrachoval. A kdoví, třeba některý z těch přečtených příběhů jednou po paměti převyprávím a vnesu do něj něco ze svého života a ze své zkušenosti. Už se ostatně našlo pár kapitánů Bloody B., kteří si přáli, abych něco napsala. Jako by jim nestačily texty tady na blogu! No, zatím mě ještě žádný pirát nezavřel do kajuty lodi obklopené širým oceánem! Pak bych třeba, možná, asi, snad, nejspíš, pravděpodobně, dejme tomu… anebo taky ne. Protože s opravdu dobrými příběhy je to jako s láskou: Ty si nenalinkujete, ty se vám prostě stanou!
Commentaires