Peklo plné knih

Jak podle vás vypadá peklo? Tedy pokud o něm máte nějakou představu. Já si jich v průběhu života vytvořila už několik, i když je mi jasné, že jsou určitě všechny vedle jak ta jedle. Nikdy jsem si ale nepředstavovala, že by peklo byla nekonečná knihovna. Vždyť pro někoho, kdo rád čte, mají police plné knih blíž k vytouženému ráji než k obávanému peklu. Nebo ne?

Steven L. Peck je profesor filozofie, evoluční ekolog a autor několika knih. V jedné z nich poslal svého fiktivního hrdinu, zbožného mormona Sorena Johanssona, do pekla tvořeného nekonečnými regály vyrovnaných svazků, mezi nimiž musí najít jeden, který obsahuje příběh jeho života, chce-li se kdy dostat ven. Krátká novela nese v originále název A Short Stay in Hell. V češtině zatím nevyšla, ale kdyby k tomu někdy došlo, slušel by jí doslovně přeložený a krutě výsměšný titul Krátký pobyt v pekle. Ten pobyt v něm totiž pro Sorena byl všechno, jen ne krátký.

Vlastně mu to peklo zpočátku nepřipadalo nijak hrozné. Teda odhlédnuto od toho, že se v něm vůbec ocitl, což bylo odůvodněno tím, že celý život věřil v nesprávného boha. Automat na jídlo mu na požádání vydal, na co měl zrovna chuť, noc mohl strávit v pohodlné posteli, a dokonce v ní nemusel být sám, protože navazovat vztahy bylo dovoleno a bylo i s kým (přinejmenším zpočátku). Bez ohledu na věk, ve kterém kdo zemřel, byli všichni mladí a zdraví, a pokud se během jednoho pekelného dne cizím nebo vlastním přičiněním někdo zranil či dokonce zabil, následujícího rána se probudil opět v perfektní formě. Divíte se, co to je za peklo a proč by se v něm chtěl někdo zabíjet? Je na čase povědět vám víc o té knihovně.

Je vytvořena po vzoru Borgesovy Babylónské knihovny. To znamená, že ve všech regálech na všech patrech se nachází shodný počet knih shodného formátu a všechny knihy obsahují shodný počet stran se shodným počtem znaků. Jen Peck zašel oproti argentinskému vypravěči ještě dál, a kromě písmen na stránky knih pustil i číslice a diakritická znaménka. Peklo je tak tvořeno veškerými myslitelnými texty, které byly anebo mohly být pomocí daných znaků napsány bez ohledu na to, zda jejich obsah dává nějaký smysl. Už tušíte, v čem tkví jádro toho čertovského pudla?

Vžijte se do chudáka Sorena: S cílem najít v některé z knih svůj život sáhnete po prvním svazku, otočíte první list a tam najdete třeba toto, cituji: Aj;kLJjppOjnfe7ImNB2uyS@; jHnMBVFghT/.hk%hKh´2jh<,bYblZl@)m$´n@gDE#zB/,,JhqWXvd 7. A stejně nesmyslné shluky znaků vhodných leda tak na vytvoření silného hesla do internetového bankovnictví najdete i v dalším svazku a v dalším regálu a v dalším patře. A lépe na tom nejsou ani ostatní nešťastníci. Jednou za uherský rok se stane, že někdo najde náznak věty, který při troše dobré vůle respektuje gramatická pravidla a dává trochu smysl, ale ucelený životní příběh je stejně v nedohlednu jako konec chodby a dno a vrchol tohoto sémantického pekla.

Ponechme stranou hledání vlastního příběhu jako propustky z pekla. Absolutní beznaděj čiší už jen z toho být obklopen nespočtem knih, které se ale nedají číst. Mně by z toho určitě hráblo. Ale možná by mi hráblo, i kdyby se číst daly. Gutenberg otevřel stavidla a do celosvětové knihovny od té doby přiteklo odhadem nejméně sto třicet milionů různých titulů. Například předloni jen u nás vyšlo téměř patnáct tisíc různých neperiodických publikací. Světová knižní produkce čítá ročně pár milionů nových knih a rok od roku roste. Přesných čísel se moc dobrat nedá, protože neexistuje shoda na tom, co chápat jako unikátní titul, zda brát v potaz překlady do jiných jazyků, o edicích a reedicích ani nemluvě. Jak z téhle knihovny nedostat závrať? Po čem sáhnout, kterým textem se nechat formovat, z kterého příběhu čerpat inspiraci pro ten svůj?

Nevím. Sama se v tom plácám, a i když se snažím volit správně, stane se mi, že sáhnu po kravině, která je sice tvořena existujícími slovy, ale smysl mi nedává o nic víc než: Aj;kLJjppOjnfe7ImNB2uyS@;jHnMBVFghT/.hk%hKh´2jh<,bYblZl@)m$´n@gDE#zB/,,JhqWX vd 7. Pak ale otevřu jinou knihu a je to tam, to potěšení z četby, ze sdílení krásy slov a moudrosti skryté mezi řádky. Nevím, jestli se v nebi nacházejí knihy, ale věřím, že se v knihách nachází kousek nebe. Někdy i v těch o pekle.

Peck, Steven L.: A Short Stay in Hell. Strange Violin Editions 2012.