Nechystám se psát o turistických atrakcích Dálného Východu, nýbrž o jedné restauraci v samém centru Prahy. Kdo by to byl řekl, že v těsném sousedství tří synagog najde své místo podnik, který asi nebude zrovna košer. I když co já vlastně vím o kašrutu a jeho dodržování stran asijských restauratérů. Ona totiž ta restaurace, o které se chystám psát, je čínská. Čína v nejpředraženější zóně města, to jako fakt? Se nedivím, že tam sedí jen jeden člověk. Jenomže…
Moje zkušenější polovička se tomu na rozdíl ode mne diví. Pracuje totiž za rohem, a tak sem občas zajde na oběd. A ví, jak tu bývá narváno, když se sem dovalí autobus čínských turistů. Jestli jsem to dobře pochopila, tak se v prostorách této restaurace natáčel nějaký film či dokonce seriál, který je v Říši středu ohromně populární a je prima pochlubit se doma selfíčkem z filmové lokace. Jak že se to pozná, že byla fotka pořízena na správném místě, když jsou si všechny čínské restaurace tak podobné? Snadno: podle obrazů. Kdyby nebyly borovice na skalnatém břehu azurového moře namalované přímo na stěnách, mohly by vyvolávat podezření, že byly zcizeny v nějaké řecké taverně. Jinak jsou ale Perly Asie zařízeny po čínsku, včetně tapet na těch zbývajících stěnách, na kterých nejsou ty pestré fresky. Takže…
Ty tapety mě vážně zaujaly. Nevím už, jestli jsem je před personálem přímo pochválila, nebo jestli jen paní zaslechla, jak je nahlas obdivuju, každopádně jí zajiskřila úzká čínská očička a zajásalo hrdé čínské srdéčko a drobným čínským prstíkem ukazovala na jeden z obrázků na tapetě a vysvětlovala nám, že je to dřevina, něco jako sakura nebo broskvoň, která ale kvete v zimě. A jen co nám přinesla objednaný jasmínový čaj, ukázala nám na svém telefonu fotku narůžovělých kvítků. Sedíme tam, dva manželské páry, a muži, pravidelní hosté, jen kroutí hlavou, jak se paní rozpovídala. Musíme vás brát na oběd častěji, holky, vyhodnocují situaci a já tiše souhlasím. Protože…
Hodovat v čínské restauraci ve více lidech má své výhody. Na stůl se tak dostane několik různých jídel, která můžete všechna ochutnávat, přechutnávat a vychutnávat. Polívčičku jsme si nechali přihřát každý tu svou, ale hlavní jídla už jsme pěkně nasdíleli: kuřecí kung-pao, příjemně pikantní hovězí nudličky, kachnu po hunansku v lahodné rajčatové omáčce a na doporučení obsluhy vynikající krevety s brokolicí. Jako pozornost podniku, asi oplátkou za pozornost věnovanou tapetám, dostáváme salát z bílé ředkve a brokolice. Paní ho pokládá na stůl s ujištěním, že je doblý a moc zdlavý. A než se připraví ostatní jídla, dostane se nám improvizované přednášky o zdravých čínských snídaních s fotoprezentací bohaté novoroční snídaně a následně též od pohledu neméně bohaté snídaně všedních dní. Vidět ty fotky bez komentáře, snídani bych v nich rozhodně nepoznala. Opravdu to paní všechno sní? A vejde se pak do ní ten den ještě nějaké další jídlo? Směje se a rozpráví s námi a já obdivuju její češtinu. Nerozlišuje pravda R a L, pro Asiaty je to prostě jedna hláska (a když to víte, tušíte taky, že vyšperkování názvu vlastní restaurace slovem Perly je projevem jistého logopedického masochismu), ale rozsah její slovní zásoby, zejména z okruhu potravin a způsobu úpravy pokrmů je pozoruhodný. Její probuzená družnost ale není vtíravá. Ovšemže…
Jakmile dorazí z kuchyně naše objednávka, stáhne se a dopřeje nám klid na konzumaci a konverzaci. A svou náklonnost projeví znovu při našem odchodu, kdy před nás místo čtyř panáků švestkového vína postaví rovnou dvě celé lahvičky. Tapety zkrásněly ještě víc a moje mazanější polovička hned začala spřádat plány, co pochválí při nejbližší návštěvě u Řeků, protože švestkové víno je fajn, ale dostat metaxu, to by teprve bylo něco!
Comments