Nejsou lidi. Třeba dopisy do práce dostáváme jen jednou týdně, protože není, kdo by je doručoval. A povolání, která pociťují dlouhodobý podstav, je víc. Náborový leták na jedno z nich by mohl vypadat třeba takto: Toužíte po smysluplné práci? Těší vás kontakt s lidmi, ale jste rád v pohybu? Neostýcháte se předstoupit před lidi a hovořit k nim? Umíte zachovávat tajemství a důvěrné informace? Máte předpoklady pro práci s dětmi? Zvládnete bez depresí návštěvy u starých, nemocných a umírajících lidí a pohřby? Nezaleknete se papírování a vyplňování formulářů? Dokážete řídit a dozorovat opravu kulturní památky? Láká vás studium starých jazyků? Máte řidičský průkaz a vlastní automobil? Jste svobodný, bez závazků a časově flexibilní? Nevadilo by vám časté stěhování? Staňte se katolickým knězem! – Že by člověk musel být úplný blázen? Máte pravdu, musí být blázen, blázen do Krista. Pár jich znám, vlastně docela hodně, a mnoha z nich si velmi vážím. O těch ale třeba někdy jindy. Tento příspěvek je o páteru Smithovi.
Páter Smith je literární postava a jako taková nikdy neexistoval. Jsem nicméně přesvědčená, že v sobě nese rysy skutečných farářů, které spisovatel Bruce Marshall poznal a otiskl do hlavního hrdiny své knihy Plná slávy. Její děj je zasazen do Skotska v časovém rozmezí od konce 19. století až do 2. světové války a sleduje snahy pátera Smithe a jeho přátel v kněžské službě šířit katolickou víru v „pohanském“ Skotsku. Tak to není pro mě, pomyslí si někdo. Nezájem, řekne jiný. Vím o zábavnější četbě, opáčí třetí. Mýlka, mýlka, mýlka, vyhrknu já. Protože Plná slávy je plná života, lidskosti, moudra a především laskavého humoru. Jak praví upoutávka na přebalu, kdo ji četl, většinou se k ní rád vrací, a kdo ji nečetl, o moc přišel.
Třeba o pochopení teologického pojetí svobodné vůle díky tomuto názornému příměru:
„To je ovšem pravda,“ řekl páter Smith. „Všemohoucí Bůh již ví, zdali je kdo z vás spasen nebo zavržen, protože vševědoucnost je přívlastkem jeho všemohoucnosti; to však nemění nic na skutečnosti, že každý z nás bude spasen nebo zavržen ze své vlastní svobodné vůle, ačkoli Bůh ví napřed, jak své svobodné vůle použijeme. Je to, jako když člověk stojí na mostě nad železniční tratí a vidí, jak přijíždí po kolejích rychlík a jak jde přes pole kráva a míří k trati. Ten člověk ví, že ta kráva bude zabita, ale ta kráva má ještě pořád svobodnou vůli uhnout stranou a nedat se zabít, ačkoli ten člověk zároveň ví, že ta kráva je příliš hloupá, aby použila své svobodné vůle a uhnula stranou a nedala se zabít. Za pokání se pomodlíš jeden Otčenáš a třikrát Zdrávas. A teď vzbuď lítost, a já ti dám rozhřešení.“ – „Děkuju, důstojný pane, a budu si hledět zapamatovat to vo tý krávě.“
Nebo o ubezpečení o nezměrnosti Božího pochopení a odpuštění:
… starý námořník řekl, že sice lituje, že tak často zanedbával svátosti a že nemiloval více Boha, ale že nelituje, že poznal všecky ty ženy, protože byly všecky tak krásné a některé z nich byly i tuze milé a dobré. Páter Smith se v zoufalství ptal starého námořníka, lituje-li, že mu není líto, že poznal všecky ty ženy, a starý námořník řekl, že ano, že lituje, že mu toho není líto, a že doufá, že Bůh to pochopí. Načež páter Smith řekl, že myslí, že to snad Bůh pochopí, a rozhřešil starého námořníka z jeho hříchů, vylévaje zásluhy Kristova utrpení na námořníkovu zapomnětlivost Boha a na ty šaty, které kdysi dávno tak pěkně šustily.
A taky o teologicky odvážný náhled na spásu pro domácí mazlíčky:
Matka Leclercová říkala, že kdykoli slyší vyslovovat papouška „Dominus vobiscum“, je si jista, že náš Pán umřel také za kočky a za psy a za ptáky, stejně jako za lidi; ale ctihodná matka jí na to odpověděla, aby nebyla hloupá, a že náš Pán umřel jenom za lidi, protože jenom lidé mají nesmrtelnou duši, a kdyby byl náš Pán umřel za kočky a za psy a za ptáky, proč prý už ne za myši a za krysy a za blechy. Matka Leclercová připustila, že ctihodná matka má ovšem pravdu, ale hluboko v srdci se přece nevzdala naděje, že jejich papoušek bude jednou zpívat v nebeském kůru se svatým Janem Zlatoústým a se svatou Cecílií a se všemi ostatními.
Plná slávy je milé a oblažující čtení. Bruce Marshall její název odvodil ze slov žalmu „Královská dcera je uvnitř plna slávy: její roucho je z tepaného zlata.“ Královskou dcerou je myšlena církev a její sláva je, přiznejme si, dost skrytá. Knížkou Plná slávy něco záře z jejího tajemství přece jen prosvítá a byla by škoda ten paprsek nezachytit.
A jak ležel, znal najednou odpověď na všecko: jak budou chromí a nemocní uzdraveni a jak budou chudí odměněni a jak budou Boží svatí jíst sladký hrách; jak bude bankéř posledním a nevěstka první; jak se ruce knězovy nikdy nemýlí, i když jsou jeho slova sebevíc plochá; jak je církev uvnitř plná slávy, poněvadž náklad, který nese, léčí všecky její jizvy; a proč Bůh volí často ošklivé těžkopádné lidi, aby vykonávali úkol andělů; a proč je Bůh tak trpělivý a proč kněží musejí být trpěliví; jak je mocné jejich povolání a jak jisté je jejich posvěcení; jak tkví krása budoucích luhů v odpovědi, kterou dá každý člověk Kristu v tichu své duše.
Marshall, Bruce: Plná slávy. Karmelitánská nakladatelství 2017. Překlad Jan Čep.
Comments