Nemohla jsem si jich nevšimnout. Seděli v první lavici a v obličeji toho mladého muže a té mladé ženy se zračily rysy Downova syndromu. Nesmazatelně se mi zapsali do paměti. Když totiž ministrant obcházející lavice s košíčkem přišel k nim, trochu neohrabaně vylovili z kapsy malou peněženku, obrátili ji dnem vzhůru a její obsah vysypali do sbírky. Co na tom, jestli to bylo pět korun nebo padesát, to bezmezné gesto mě chytlo za srdce.
Mám ráda příběhy. Hltám je v knížkách, ty smyšlené, i ty, které se skutečně staly. Nacházejí si mě, i když nečtu – na ulici, v autobuse, v práci, v kostele, na výletech. Pozoruju, poslouchám… a přála bych si mít spolehlivější paměť a dar výřečnosti, abych ty příběhy mohla vyprávět dál. I kdyby se mi ale obojího dostávalo měrou dostatečnou, bránil by mi nakonec možná ostych a respekt.
Když jsem byla malá, často jsme si doma povídali. Tatínek mi vyprávěl, jaké to bylo, když byl malý, jak chodil pást krávy, jak mu občas utekly a jak se jednou topil v potoce. A já jsem mu pak na oplátku vyprávěla, jaké to bylo, když jsem byla velká. Ne jaké to bude, ale jaké to bylo. To je na fantazii skvělé, že se nedrží možného a vymyká se předvídatelnému. Děti mají fantazie na rozdávání – a většina dospělých by na ni mohla stát frontu.
Ať už znáte nějaké dítě, které chcete podnítit k vyprávění příběhů, nebo máte chuť sami poslepovat střípky své obrazotvornosti, neměla by vám uniknout knížka Příběhostroj. Nápad a texty pocházejí od Reného Nekudy, grafickou podobu knize daly ilustrátorky Marie Urbánková, Johana Švejdíková, Tereza Lukešová a Aneta Františka Holasová. Pokud se vám někdy dostal do ruky časopis pro děti chytrých rodičů Raketa, bude vám styl knížky nejspíš povědomý.
Příběhostroj je kniha, do které je dovoleno psát, kreslit, lepit i v ní stříhat (i když to by mi přišlo škoda). Především si ale každý list říká o vymýšlení příběhů:
Vyprávěj, co by se stalo, kdyby sedm trpaslíků zabloudilo do pohádky o Červené karkulce. Pomohli by jí? Zachránili by ji? Jak?
Popelář Luďa našel minulý čtvrtek něco, co ho hodně zaujalo. Co to může být? Co s tím udělá? Kdo to ztratil nebo zahodil? Proč? Vymysli, co by to mohlo být.
V rybníce žije vodník Karel, který už má pěknou sbírku dušiček. Zkus vyprávět příběhy lidí, kteří jsou v jeho hrnečcích ukrytí. Proč se asi utopili? Provedli něco špatného? Když se ti to povede, třeba je tím vysvobodíš…
Procházíš se zasněženým Boubínským pralesem a najednou se odněkud ozve: „Copak tady pohledáváš? Co když tě sežeru?!“ Co se stane potom?
Originální zadání svádí k vyprávění sama o sobě, ale tím se genialita Příběhostroje nevyčerpává. V rozích dvojstránek jsou ještě slova, označující místa, postavy, předměty a děje. Vypravěč si tak může otvírat knížku na náhodné straně a takto vylosovaná slova začlenit do příběhu. Některé úkoly k tomu přímo navádějí:
Kdesi na neznámém kontinentu se ukrývalo… (vylosuj si na náhodné stránce místo a popiš, jak vypadá a co se tam nachází). Této zemi vládla… (vylosuj si postavu, popiš její vzhled a vlastnosti). Měla ale velký problém. Velmi toužila získat tři tajuplné předměty… (vylosuj tři věci). Proč ty věci chtěla? Na co je potřebuje? Co ty věci umí? V této zemi žil také… (vylosuj další postavu a vyprávěj, jaká ta postava je a jak do příběhu zasáhne). Nyní už můžeš pokračovat ve vyprávění úplně sám.
Objeví se ve vašem příběhu škytající kouzelník, bezzubý krysák, bojácný hasič nebo oživlý mamut? Vylosujete si knoflík, obří vejce, duhové oko, jablko nebo kafemlýnek? Bude se vaše vyprávění odehrávat v laboratoři, na dně jezera, v začouzené kuchyni nebo na tržišti? A bude o tajemství nebo radosti nebo cestování nebo snění?
Jak s knihou pracovat, jak vyprávět řetězově příběhy ve více lidech, jak pokračovat, když vypravěč uvízne na mrtvém bodě, jak oživit popisy zajímavými detaily, objasňují první čtyři strany. Všechny ostatní jsou slovy autora bezpečným prostorem pro tvou vlastní hru se slovy, pro vypravování, kreslení, psaní. Hodně štěstí, hledači příběhů!
Chcete se taky pustit do hledání? Neodkládejte to, až budete mít svůj výtisk Příběhostroje, a začněte hned, třeba příběhem k fotografii, která tento příspěvek uvozuje. Kde asi tak ta autobusová zastávka stojí? Odkud kam a jak často asi jezdí autobus, který tu staví, a proč vůbec staví v kukuřičném poli. A kdo tu asi postavil ty židle? Někdo, kdo tady pravidelně čekává? Kdo to je, kam jezdí a proč? (P.S. Když se se mnou o svůj příběh případně podělíte, budu moc ráda!)
Nekuda, René: Příběhostroj. Labyrint 2019. Ilustrace Marie Urbánková, Johana Švejdíková, Tereza Lukešová a Aneta Františka Holasová.