• Text: ťuhýk - foto: ťuhýk

Propletený život aneb O autorovi, který snědl svou knihu


Když je teď kniha hotová, nadešel čas dát ji všanc houbám. Jeden výtisk namočím a osadím ho myceliem hlívy. Až se prožere slovy, stranami i předsádkou a vyžene z obálky plodnice, sním je.


Co za cvoka něco takového nejenže napíše, nýbrž i provede? - Merlin Sheldrake, autor knihy Propletený život. A pokud se na základě citovaného předposledního odstavce vytrženého z kontextu všech odstavců jemu předcházejících chystáte knihu šmahem zavrhnout a nepřihodit na seznam četby, zadržte a nedopouštějte se zbytečné chyby. Protože tenhle kousek populárně naučné literatury se obzvláště vydařil a zaslouží si pozornost.


O čem že Propletený život vlastně je? Podtitul slibuje čtení o tom, jak houby utvářejí svět, mění naši mysl a ovlivňují budoucnost. Ta kniha je opravdu celičká o houbách. Od věnování (S vděčností houbám, které mě toho tolik naučily) až po ilustrace vyvedené inkoustem z hnojníku obecného.


Pod pojmem houby si ovšem nepředstavujte jen nějaké ty hříbky či žampióny; taková představa je na houby a hodnota knihy mladého biologa je právě v tom, že čtenářům ukazuje, co všechno houby jsou a kde všude jsou, ať už si jich všímáme, nebo je vůbec nevidíme. Rozvypráví se o lanýžích, o lišejnících, o psychotropních houbičkách, o lesním internetu, mykorhizních houbách i radikální mykologii, a když sepíše vše, co měl na srdci, přidá navrch několik desítek stran soupisu literatury pro ty, kteří byli lapeni do houbové sítě a chtějí víc.


Je to kniha, z které budete chtít druhým předčítat vybrané pasáže, jen bude čím dál těžší je vybírat a nečíst rovnou celé kapitoly: Dante začal zuřivě hrabat. „To vypadá na lanýž,“ poznamenal Lefevre, který sledoval řeč jeho těla, „ale je hluboko.“ Zeptal jsem se ho, jestli někdy nemá obavy, že si Dante vším tím zběsilým hrabáním poraní čenich nebo packy. „Polštářky na tlapách má rozedřené často,“ přiznal. „Už dlouho mu chci pořídit nějaké botičky.“ Dante frkal a škrábal, ale marně. „Vždycky mě mrzí, že když se nezadaří, nedostane za svou snahu žádnou odměnu,“ – Lefevre si k psovi přidřepl a prohrábl mu kudrnatý kožich – „ale ještě jsem nekápl na pamlsek, který by chtěl víc než lanýž. Lanýže všechno přebijí.“ Zazubil se na mě. „Pro Danteho je Bůh v zemi, těsně pod povrchem.“


Je to kniha, která vás přivede k nečekanému přehodnocení vnímání sebe sama. Až nahlédnete, že lišejníky jsou houby a řasy a další organismy, žijící v symbióze, budete už jen krůček od zvolání: Je suis lišejník! Možná pro nás nakonec není tak těžké lišejníky chápat. Je to typ budování vztahů, který stanovuje jednu z nejstarších evolučních maxim. Jestliže slovo kyborg – zkratka „kybernetického organismu“ – označuje spojení mezi živým organismem a technologií, pak jsme stejně jako všechny ostatní formy života „symborgové“, symbiotické organismy. Autoři stěžejního článku o symbiotickém náhledu na život zaujímají v tomto ohledu jasné stanovisko. „Žádní jednotlivci nikdy neexistovali,“ prohlašují. „Všichni jsme lišejníky.“


Je to kniha, která vás překvapí tím, kolik styčných bodů vykazují houba a hudba. Ostatně trklo vás někdy, že se ta dvě slova v češtině liší jen jediným písmenkem? Tahle kniha o houbách je hudbou prolezlá jako jsou propletené mykorhizní houby s kořeny rostlin: Kdybyste svůj čichový epitel mohli zanořit pod zem, připadalo by vám to jako vystoupení jazzového souboru, v němž muzikanti jeden druhého pozorně poslouchají a v reálném čase na sebe reagují. A o kus dál: Podhoubí představuje polyfonii v tělesné podobě. A v kapitole o lišejnících: Slovy evolučního teoretika W. Forda Doolittla, klíčová je patrně „píseň, nikoli ten, kdo zpívá“. A nakonec i v poděkování: Knihu jsem promýšlel a prociťoval za doprovodu dlouhých hodin hudby. Obzvlášť významně mi pomohly skladby Aka people, Johanna Sebastiana Bacha, Williama Byrda, Milese Davise, Joaa Gilberta, Billie Holidayové, Charlese Minguse, Thelonia Monka, Moondoga, Buda Powella, Thomase Tallise, Fatse Wallera a Teddyho Wilsona.


Je to kniha, která vás vtáhne pod zem. Jako Alenka propadnete králičí norou do netušeného mykorhizního vesmíru, v němž určité houby dělají rajčata sladší, jiné mění složení esenciálních olejů fenyklu, koriandru a máty, další zvyšují obsah železa a karotenoidů v hlávkovém salátu, množství antioxidantů v artyčocích nebo koncentraci léčivých složek v třezalce.


Je to kniha, která vám dá zahlédnout světélko naděje, že škody páchané člověkem na životním prostředí nemusí nutně skončit zkázou: Houby dokážou neutralizovat spoustu běžných škodlivin v půdě a vodních tocích, které ohrožují život lidí i ostatních tvorů. Jsou schopny rozložit pesticidy (jako například chlorfenoly), umělá barviva, výbušniny TNT a RDX, surovou ropu, některé plasty a řadu lidských i veterinárních léčiv, které se nezlikvidují v čističkách odpadních vod, od antibiotik po syntetické hormony.


Je to zkrátka a dobře kniha, která rozhodně stojí za přečtení, ať už jste kovaní mykologové, víkendoví houbaři nebo jedinci myceliem, hyfy, plodnicemi a spory dosud nepolíbení. Bylo by lákavé následovat autorova příkladu a vypěstovat si na špalíčku listů v pevné vazbě večeři. Neudělám to. Koupit si hlívu v obchodě mě totiž vyjde levněji než si koupit nový výtisk Propleteného života. Protože jedno přečtení nestačilo. To máte jako s chozením na houby. Jakmile si jednou s myceliem zadáte, nevíte, kdy přestat.


Sheldrake, Merlin: Propletený život. Jak houby utvářejí svět, mění naši mysl a ovlivňují budoucnost. Kazda 2020. Ilustrace Colin Elder. Překlad Vojtěch Ettler.


#knihy