Kdy začíná advent? Odpočítávání čtyř neděl do Vánoc letos leckomu zamotalo hlavu. Někdo hledá odpověď u přítele na telefonu, někdo na internetu, kde se ovšem správné odpovědi dobere až poté, co se prokouše vášnivými komentáři, že když někdo tvrdí, že letošní advent začíná první prosincovou neděli, tak je úplně blbej, protože to by pak čtvrtá adventní neděle připadala na Štědrý den, a to je přece nesmysl. Jenomže on to nesmysl není. Podle liturgického kalendáře je totiž 24. prosinec ještě adventním dnem a teprve Svátek narození Páně 25. prosince je dnem vánočním. Takže letos advent začíná opravdu až 3. prosince a je nejkratším možným adventem.
A jako všichni, věřící i bez vyznání, slavíme Vánoce, všichni můžeme prožívat i dobu přípravy na ně. Zapalování svíček na adventním věnci, adventní koncert nebo svařák s přáteli na adventních trzích nás mají vytrhnout z koloběhu všedních dní a připomenout nám, že důležitější než CO je vždycky KDO a mnohdy taky KDY. A jestli chcete během adventu prožít něco opravdu jedinečného, zajděte na roráty. Ačkoliv název dostaly podle nejznámější latinské adventní písně Rorate coeli – Rosu dejte nebesa, jsou to staré české písně, ve kterých se odráží víra předků v Boží věrnost a příslib spásy. Tyto zpěvy se zpívají během adventu při některých ranních mších a je tedy třeba si na ně přivstat – třeba v pražské katedrále začínají každý všední den už o půl sedmé ráno, tedy ještě před rozedněním. Znám paní, maminku dvou dětí, která je minulý rok ani jednou nezmeškala.
Celá adventní doba nás má vlastně probudit a nabudit, abychom nezmeškali příchod – to je totiž význam latinského slova adventus, z kterého pochází pojmenování předvánoční doby. Douška pro věřící čtenáře: Natěšení na příchod Ježíška možná ztrácíme ze zřetele očekávání příchodu Ježíše. Kdysi jsem se jednoho kněze zeptala, jestli si připouští, že by advent vyvrcholil druhým příchodem Krista mezi nás. Pěkně dlouho mu pak ta otázka vrtala hlavou. A čas od času se vrací i mně samotné.
Čeština rozlišuje čekání a očekávání. Čekání nikdo nerad a očekávání zavání zklamáním. Když ale do čekání a očekávání vstoupí touha, ta jiskra dětské nedočkavosti a těšení se, a když se navíc upíná k tomu, kdo nám jako největší vánoční dárek dal sám sebe, není důvod k obavám z nenaplněných nadějí. Někdy se i čekání samo ukáže být obdarováním.
Přeji vám radostný adventní čas!