• Text: ťuhýk - foto: ťuhýk

Tajný život úhořů


Nečekala bych, že se pustím do knihy o úhořích a že se mi bude tolik líbit. Sáhla jsem po ní na základě příznivých ohlasů virtuálních přátel spřízněných četbou a stačila první kapitola, abych se chytla jako ryba na háček:


Narození úhoře se děje takto: Dochází k němu v severozápadním Atlantiku, v části zvané Sargasové moře, místě po všech stránkách vhodné právě ke zrození úhoře. Sargasové moře je totiž spíš než přesně definovanou vodní plochou jakýmsi mořem v moři. Není snadné určit, kde začíná a kde končí, protože běžnému vyměřování světa uniká. Leží trochu na sever a trochu na východ od Kuby a Bahamských ostrovů a východně od severoamerického pobřeží, jeho místo se však neustále pohybuje. Se Sargasovým mořem se to má jako se snem, jen zřídkakdy můžete s jistotou říct, teď jsem do něj vstoupil a přesně teď ho opustil, víte jen, že jste ho navštívili. Sargasové moře totiž postrádá hranice, jeho nestálou polohu udávají čtyři mocné proudy. Na západě životadárný Golfský proud, ze severu jeho evropská větev zvaná Severoatlantský proud, od východu Kanárský a jih tvoří Severní rovníkový. Pět milionů čtverečních kilometrů Sargasového moře se pohybuje v uzavřeném kruhu těchto proudů jako teplý, líný vír. Co sem jednou vpluje, nedostává se odsud vždy snadno. Voda je tmavomodrá a průzračná, v některých místech až sedm tisíc metrů hluboká a po povrchu tu plavou rozlehlé koberce lepkavých chaluh. Těm se říká hroznovice, latinsky Sargassum, po nich moře získalo svůj název.


První věta celé knihy – domnívám se, že zcela vědomě – parafrázuje slova evangelisty Matouše S narozením Ježíše Krista to bylo takto… Kniha Švéda Patrika Svenssona totiž nese v originále titul Ålevangeliet, kterého se věrně drží třeba slovenské vydání: Evanjelium o úhoroch. Autor ve svém textu připomíná hned několik biblických příběhů, zmiňuje symbolický význam ryby v křesťanství a rozvíjí četné úvahy o víře:


Ať si každý sám podle potřeby najde, v co chce věřit, myslel jsem si. My jsme potřebovali úhoře. Bez nich bychom my dva byli někým jiným. Teprve dlouho poté jsem četl Bibli a pochopil, že právě tak víra vzniká. Věřit znamená přiblížit se tajemnu, tomu, co se nachází mimo řeč a vnímání. Víra vyžaduje, aby ses vzdal vlastní logiky a chápání.


Troufalé paralely mezi vírou v Krista a vírou v úhoře, jsem brala jako provokace v tom nejlepším slova smyslu a nijak mne nepohoršovaly. Evangelium je ale slovo pocházející z řeckého euangelion, dobrá zpráva a Svenssonovi úhoři jsou bezpochyby dobrá kniha, avšak dobrá zpráva už tolik ne. Netuším, jestli to český nakladatel vnímal podobně, anebo jen nechtěl vydat dílo pod původním názvem v zemi s tak okázalou nevírou. Ať tak, či tak, v češtině vyšla pod názvem Tajný život úhořů a já pro jednou souhlasím s tím, že pozměněný titul dává smysl a že se povedl.


V první kapitole seznámí Svensson čtenáře s životním cyklem úhoře říčního, se všemi jeho čtyřmi vývojovými fázemi, od larvy leptocephalus a sklovitého úhoře nazývané monté k dospělému žlutému úhoři a jeho konečné přeměně v úhoře stříbrného. Poví vám o cestě úhoře z Atlantiku do Ameriky a Evropy, o jeho samotářském životě v tamních řekách a o návratu zpět do trdliště v Sargasovém moři. Pokud jste se jako já učili o úhořích naposledy na základní škole a pak už jste na ně narazili jen na jídelním lístku v sushi restauraci, slupnete těch pět stran jako to unagi nigiri sushi a napadne vás, o čem asi bude těch zbývajících skoro tři sta stran, když už teď o těch rybách všechno víte.


Jak pak čtete dál, odhalujete, že ta kniha nejen detailněji zkoumá ty tajemné tvory z hlubin řek a moří, ale že se noří i do příběhů lidí, kteří jejich tajemství chtěli přijít na kloub, od Aristotela přes Freuda až po Ernsta J. Schmidta. A tyto, řekněme přírodovědné, kapitoly prokládá Svensson vzpomínkami na svého otce, cestáře nasáklého vůní asfaltu. Byly to právě chvíle u řeky, při chytání ryb, které otce a syna spojovaly a sbližovaly. Knížka o úhořích byla synovým rozloučením s otcem, vyrovnáním se s jeho ztrátou, smířením se s jeho smrtí. Toto prolnutí předložených objektivních faktů a sdílených subjektivních pocitů dělá z této knihy nezvyklou, avšak velmi vydařenou kombinací literatury faktu a beletrie. Tajný život úhořů tak zdaleka není jen erudovaným výkladem o rybách, ale stejně tak je uměleckou výpovědí o autorovi, jeho otci a nakonec i o nás všech. My lidé z toho příběhu nevycházíme zrovna nejlépe – to je ta špatná zpráva, pro nás a bohužel i pro mizející úhoře. Ale naděje trvá:


A stejně je veškerý život proměnlivý a my všichni budeme jednou proměněni. V určitou dobu bylo patrně stejně obtížné, alespoň pro pár jedinců, představit si svět bez blbounů nebo korounů bezzubých. Jako jsem si já sám kdysi neuměl představit svět bez babičky nebo bez táty. A stejně jsou teď pryč. A svět zůstává.


Svensson, Patrik: Tajný život úhořů. Kniha Zlín 2020. Překlad Martin Severýn.


#knihy